Takže poslední jízda v Jindře

Do Jindry jsem přišel se Zděnkem až o půl šesté. U stolu už seděli Rio, Frank a Blade. Usedli jsem a začali vzpomínat, kdy kdo začal chodit na Baník a v jaké sestavě jsme zhruba před deseti lety usedli v Jindřišce poprvé. Pivo mi moc nejelo a ke druhému kousku jsem se dostal asi za 50min. To jsem si ještě myslel, že to bude jeden z klidnějších večerů. Když jsem objednával druhé pivo, dorazil už i Kapis a tím byla naše společnost pro tento večer kompletní.

Historka střídala historku a od piva k pivu už nebylo celých 50 minut, ale sotva polovina. Nejvíce se mi líbily dvě historky od dua Rio - Frank, které měly společnou pointu, totiž neudržení stolice těsně před doběhnutím... Přestože příležitost, u které jsme se potkali, totiž uzavření Jidřišky a to nadobro, byla velice smutná, na dveřích hospody viselo parte a dokonce hořely svíce, bavili jsme se myslím výtečně.

Někdy během večera, kdy přesněji už nejsem schopen zařadit, přibelhal do hospody vytáhlý mladík o berlích. Hned jak jsme jej uviděli spontánně jsem zařvali: "Hééééj Venco!" Venca se nesměle zatvářil a pozdravil nás. Tak i Svěrkoshinho se přišel rozloučit s Jindřiškou. Venca Š. byl výrazným oživením pobytu v hospodě a když probelhal kolem našeho stolu na WC, Rio se jej pohotově zeptal: "Venco, deš čurat?" Reakci si nepamatuji, jako i další část večera. Třeba to, jak se s námi Vašek přátelsky a spíš nesměle bavil. Bohužel nemám absolutně páru o čem. O celkové kvalitě večera jasně hovoří tato MMS, kterou jsem obdržel v neděli už ani nevím od koho...

Později následovalo zběsilé řvaní baníkovských chorálů a neustálé utišování ze strany obsluhy. Z pro mne neznámého důvodu se nikdo v hospodě nechtěl přidat. Pak jsem dle SMS od Franka odešel i s Bladem a asi i Zděnkem. Za chvilku jsem se prý zase vrátil, ale to mezi tím Rio usnul na stole...

Potom dym, mlha, dym, mlha, mlha a dym a najednou asi v pět ráno jsem se probudil opět k životu. Když jsem otevřel oko, viděl jsem hnědo-hnědý rýhovaný lesklý povrch. Několik sekund jsem přemýšlel, kde to jsem a odkdy jsou pitevní stoly hnědé. Nakonec jsem poznal naši plovoucí podlahu. S hlavou uvnitř větší než zvenku jsem se dopotácel do pokoje. Zmateně jsem ze sebe sundal boty a oblečení a téměř poslepu jako krtek jsem se zahrabal do peřin. Ve poledne, když jsem se probudil, jsem se dozvěděl, že Marketičku probudila v noci hlasitá reprodukovaná muzika. Proto ji šla do obyváku vypnout. Po kontrole životních funkcí nechala spící zvíře v botách a červené mikině tam kde jej našla. Uprostřed pokoje na plovoucí podlaze. Tam jsem je našel ráno i já.

Myslel jsem si, že tímhle vše končí. Mýlil jsem se. Vzhledem k průběhu večera bylo zřejmé, že si to někdo takzvaně odsere. Bohužel, ententýky dva šplalíky, byl to Blade. Po cestě domů šel někde, kde měly být schody a prý nebyly. Zkrátka pohotovost, nemocnice a zřejmě vazy v dupě? Blade následoval Svěrkošův osud a taktéž bude asi 1/2 roku bez fotbalu.

Každopádně je s Jindrou konec a moc nás to mrzí. Škoda, že nedorazil nikdo z olomoucké bandy, byla ba to možná ještě větší sranda, na druhou strany by těch polámaných noh mohlo být více. Naštěstí se "Jindřišní" ansámbl bude přesouvat asi 200m do jiné hospody, kde dokonce budou také točit Ostravarské pivo. Co naplat, je to sice fajn, ale Jindru nám to nevrátí, deset let je deset let!