kadak
*new*
28.07.2017 12:05:43 ( 98101 )
Mario, ostatní, pokus o vysvětlení situace:
Asi jsem nezačal uplně správně. Pokusím se to co nejlépe vysvětlit daný problém, protože jej považuji za ještě větší křivdu než církevní restituce a pomalu chystaný návrat sudeťáckých majetků.
Pocházím z pedagogického prostředí. Oba mí rodičové působili v základním vzdělávání skoro celé své kariéry, v důchodu jsou doslova ?pár let?. Mamina má střední pedagogickou školu v Krnově, následně vysokou pedagogickou se zaměřením na speciální vychovatelství (neboli pro zvláštní školy). I ?vychovatelka? pro ?zvláštňáky? musela ?tehdy? udělat pajdák. Prošla postupně interátem, družinou a nakonec dostudovala další dva roky nástavbu ?speciální učitelství? pro ?zvláštní školy? a více než dvacet let do konce kariéry učila na ?speciální škole? (zvláštní škole). Mamina byla kantor, který svoji práci miloval a dával do ní podstatně více, než bylo v její placené náplni. Bohužel/bohudík jsme tento přesah matčiny práce pociťovali s bratrem tak, že jsme byli po několik let bráni na ?družinové tábory?, kde jsme děckám ze zvláštní školy dělali neformální táborové vedoucí. Dalších několik spoustu let jsme pomáhali s ?besídkami?, ?závody?, jezdili jsme na výlety,? ?Mikuláše jsem spolu s Hofem a Gappákem dělal snad dvacet let. V součtu hodin si myslím, že by to vydalo na minimálně jeden solidní školní rok v kontaktu s dětmi ze zvláštní školy. Může tedy sebevědomě prohlásit, že ač jsem naprostý amatér ve vzdělávání dětí, mám spoustu zkušeností na rozdíl od běžného ?občana?. Zkrátka si dovoluji tvrdit, že ?zvláštňáky? znám. Při psaní předchozích příspěvků mi nedošlo, že tahle zkušenost není každému daná.
Speciální školy, dříve Zvláštní, nefungovaly, jako jakýsi ?detenční ústav?, aby tam mentálně postižení dostávali elektrošoky a skotské střiky. Speciální školství byl poměrně sofistikovaný vzdělávací systém, budovaný řadu let, pro děti s různou úrovní postižení a s poruchami chování. Vzdělání zajišťovali speciální pedagogové, kteří byli vzděláni v daleko širším rozsahu, než ?obyčejné učitelky? a byli připraveni na práci s dětmi nejrůznějšími vadami, od logopedických vad, přes poruchy chování atd... Tento vzdělávací systém dával těmto dětem možnost vzdělání v rozsahu jejich mentálních možností a zajišťoval navazující středoškolské vzdělání. Zkrátka, dal vyšší možnost omezenějším dětem být platným členem společnosti, než opakované propadnutí na ZŠ a odchod do pracovního procesu s nedokončenou základkou.
Dítě se na ?zvláštní? nedostalo nějakým ?úřednickým rozhodnutím? proti své vůli nebo proti vůli rodičů, jak si možná občas někdo myslí. Zjednodušeně to fungovalo tak, že děcko, které vykazovalo dlouhodobější neúspěchy ve výsledcích, případně spojené s problematickým chováním šlo na posouzení do pedagogicko-psychologické poradny, kde bylo odborníkem ?prozkoumáno? a byl vystaven posudek s doporučením. Toto doporučení, jestli na ?zvláštní? dítě půjde, nebo ne rodič buď schválil, nebo ne. Nutno dodat, že většina rodičů bývala rozumná a své děti z ?normální? základky, kde se dítě trápilo stáhli. A to samozřejmě platilo i v případě cikánů.
Na ?zvláštní škole? měla učitelka ve třídě šest až osm žáků, na rozdíl od standardní základky, kde je dětí kolem třiceti. Každému se mohla věnovat individuálně, neboť i mezi ?zvláštňáky? bývaly obrovské rozdíly. Přestože se jednotlivým dětem mohla učitelka věnovat výrazně intenzivněji, než by bylo lze v normálních podmínkách běžné ZŠ, spousta dětí nezvládala ani osnovy ?zvláštní?. Na některých dětech příslušnost ke zvláštní škole není prakticky vidět. Ovšem některé děti neumí pořádně číst ani v šesté třídě, další si neumí zavázat tkaničky. Mám vzpomínky na spoustu konkrétních dětí, které jsem znal. Roztomilou Beátku, které vždy tekly z nosu snople a která se nenaučila na Mikulajdu ani ?Mik miku, mik miku?, jen se přes tlusté brýle dívala a zmateně otevírala pusu, když se jí paní učitelka snažila pomoci. Honzíka, který v šesté třídě místo ?do družiny? říkal ?dyžylyny? a spoustě dalších slov, která vyslovoval, rozuměli jen jeho rodiče a učitelka. Na Davida, který si nutkavě šahal pod trenky na kokosku a učitelka mu co chvíli říkala: ?Davide, co je to? Ruce na stůl!? Vzpomínám na Andrejku, která se v sedmé třídě posrala a vyděšeně to komentovala slovy: ?Až do bot, paní učitelko, až do bot?? Tohle byly ty humornější záležitosti, ale byl tam taky Denis, který po každém napomenutí tloukl pěstmi o sebe a křičel ?pičo, pičo, pičo??, nebo Nikolas, který nasadil školníkovi kravatu, když ho poslal zpět do šatny, protože neměl přezůvky?
Všechny výše vzpomenuté děti splňují definici ?lehké mentální postižení? a budou v rámci ?inkluze? spolu s normálně vzdělavatelnými postiženými (sluchově, zrakově, obecně zdravotně) zařazení do standartního vyučovacího procesu. Zatímco vozíčkářovi, nedoslýchavému děcku, nebo blbě vidícímu děcku, popřípadě i děcku s dyslexií může asistent pomoci stíhat běžnou výuku, mentálně postiženému žádný asistent speciálního pedagoga nahradit nemůže. Tím méně, že asistenti budou zaměstnanci jen na částečný úvazek, kterým na vykonávání toho povolání bude stačit několika týdenní kurz.
Mentálně postižené děti, vhozené mezi ?normální? se dostanou na chvost sociální hierarchie ve třídě. Z toho plyne, že ti silní, agresivní budou šikanovat ostatní, protože jen tak se dostanou nahoru, ti slabí submisivní budou lehkým terčem šikany. Jeno jediné agresivní děcko ze třídy mojí matky mezi třiceti ?normálními? v obyčejné třídě úplně znemožní vyučování. Submisivní dítě zase bude všechny brzdit, protože asistent mu pochopit látku pomoci nemůže, protože bude jen o něco chytřejší než dítě. Takže se mu musí individuálně věnovat učitel, který tím pádem nemá čas na ostatní. Navíc osnovy fyziky šesté třídy pro dítě, které grimasuje, tečou mu sople po horním rtu, neumí si zavázat tkaničky a čte po slabikách z obalu učebnice ?fy-zi-ka ? fyzika? jsou natolik složité, jako pro mě skripta nukleární medicíny. Žádný počet asistentů by mi obsah nevysvětlil.
A tohle je ta inkluze.
Zrušení ?zvláštních škol? se v prvé řadě dosáhne obrovských úspor. Je lehké spočítat, o kolik je dražší jedna učitelka když vede 6-8 žáků a navíc má příplatek za ?specku?, než jedna učitelka vyučující 30 dětí s jedním asistentem na částečný úvazek. Tohle je ekonomický aspekt.
Závěr, že je to záměrná devastace státního školství, je můj osobní konstrukt. Já jsem o tom přesvědčen.
Já nechci svojeho Kubu ve třídě s Vinetuem, co má oplštěné city, nemá slovní zásobu a všechny kolem bije. Ani s Beátkou, která se po obědě ve třídě strachy podělá. A to nebude chtít kde kdo. A vzniká poptávka,...
Závěrem bych chtěl netradičně poprosit moje kamarády, kterí mají taktéž dlouholetou zkušenost se žáky zvláštních škol, aby se podělili se svými zážitky. Gappák? Hof? Brácha? Díky?