Protože čekám na jeden překlad do Němčiny a furt nic, a protože čekám na výsledky analýzy odebraných plynů a taky furt nic, nemám zdánlivě momentálně co dělat. Jistě, jsou tu i dlouhodobé úkoly, ale co když přijde překlad, nebo analýza zrovna ve chvíli, když rozpracuju nějaký dlouhodobý úkol?! Ne, tohle nehodlám riskovat a raději Vám tady napíšu historku, čilipříběh z mé osobní soukromé historie. Bude se týkat fotbalu, bicyklu, spoluhráčů, jednoho týpka co boural v Mercedesu a zejména mého otce.
Kdysi jsem hrával fotbal ?závodně?, což znamenalo, že jsem chodil na tréninky na ?lokotku? (dnes Sokol Olomouc). Chodil jsem tam třikrát týdně. V době zápasů, o víkendu jsem ovšem jel s rodiči buď na chalupu, nebo k babičce do Vratimova. Naštěstí mé ambice nikdy nedosahovaly hvězdných výšin, aby mě má absence na zápasech výrazněji rmoutila. Naopak, aspoň jsem to klukům nepokazi, říkal jsem si. Ale to je jiná píseň.
Otec se na mě přijel na kole párkrát na trénink podívat. Když říkám párkrát, myslím tím jednou a pak ještě podruhé. Na tréninky jsme se sjížděli z celého Olomouce, většina kluků na kolech (ano z celého, neb Olomouc je prokazatelně TEN, nikoli TA). Jedno z nejlepších kol měl tehdy Tomáš Havran, epesní favoriku s bovdenem pod omotávkama a bez blatníků. Vpředu dvojtác s ?horským převodem?, vzadu šestikolco! Prostě dělo, které jsem mu mohl, se svým Premierem s trojkolcem, jednotalířem, vlašťovkami místo beranů a tlustýma blatníkama se světlem jako blinkr od Avie, jen těžce závidět.
Když se na mě otec díval, jak tancuju kolem balónu, vedle u stojanu nějaký kluk začal šachovat s kolem a zámkem. Jeho činnost upoutala otcovu pozornost. Kluk nakonec číselníkový zámek odemkl. Aby smyl nesmírné otcovo podezření, že kolo právě krade, přistoupil ?šibal? k tatovi a povídá:
?Pane, mohl byste mi to kolo na chvíli pohlídat, než si skočím na záchod??
Takovou drzost od dvanáctiletého spratka otec neočekával, že by si nechal pohlídat právě kradené kolo a proto mu jej pohlídal. Byla to epesní ?závodnička? Tomáše Havrana.
Po tréninku se strhla mela. Tomáš, jindy drsňák, bečel jako malé děcko. Otec šel chrabře s barvou ven a drzého zloděje popsal. Na základě zevrubného popisu spratka byl lupič identifikován, jako Jan Endl, spolužák několika mých spoluhráčů z fotbalu, který byl navíc proslulý kázeňskými excesy, a který byl spatřen u hřiště, několik minut před tím, než kolo šlohnul. Slovo dalo slovo a tata se umluvil s Honzou Vyložilem, který chodil se zlodějem do třídy, že se druhý den potkají před ZŠ na Hradě, že společnými silami zloděje identifikují přímo ve škole a že z něj kolo vymůžou.
Ráno se otec v domluvený čas objevil u ZŠ na Hradě. Když uviděl známý spratkův obličej, rozhodl se nečekat na domluveného svědka, ale ihned jednal, dokud zločinec nezmizí v útrobách školy. Tvrdě se na chlapce podíval a zahulákal:
?Okamžitě vrať to kolo, ty zloději!?
Účinek byl okamžitý a nečekaný. Protřelý zločinec se rozbrečel jako malé dítě a hořekoval, že žádné kolo nikdy neukradl. Nebyl to totiž onen pachatel, ale svědek, který měl pomoci pachatele identifikovat! Otec si bohužel zaměnil obě tváře a rázně vykřikl na nevinného. Tím se samozřejmě tátovo očité svědectví lehce zpochybnilo.
Přiznám se, že si už přesně nepamatuji, jak tragikomická situace dopadla, ale myslím, že Tomáš Havran svou ?závodničku? Favorit už nikdy neviděl. No a jak to dopadlo s Endlem?
No zatím stále trestu uniká:
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/175321/milionarsky-synek-do-vezeni-nemusi-zabil-muze-a-zenu-zmrzacil.html
