4 deus bez dovolení DKB:
Když jsem byl malý, bydlíval jsem ve vesnici na severu
Včera v 8:00 | Jindrich | osloviny
Nedávno jsem zjistil, že ve svém profesním životopise uvádím elementární znalost španělštiny. Pojďme si tedy přátelé povědět, co taková elementární znalost španělštiny obnáší a jak ji lze získat.
Když jsem nastoupil na střední školu, nastal čas přibrat k angličtině studium dalšího cizího jazyka. Původně jsme se s kamarádem provokativně přihlásili na ruštinu. Měli jsme za to, že ruštinu, jakožto slovanský jazyk, ovládneme zcela bez nejmenší námahy. Nakonec se však kurz neotevřel, protože jsme se s Honzou přihlásili je my dva.
Dal jsem se tedy na němčinu. Přišla paní učitelka a začala diktovat slovíčka. První slovíčko byl stůl, tedy der Tisch. Avšak já jsem si do sešitu omylem zapsal there tish, tak,jak by se to zhruba psalo v angličtině. To se opakovalo i s dalšími slovíčky. Došlo mi, že mi němčina v uších zněla příliš podobně s angličtinou a všechno jsem to pletl dohromady.Vzdal jsem to tedy hned po první hodině a protože byl teprve začátek roku, stihl jsem se ještě přepsat na španělštinu.
Měli jsme mladou perspektivní a ambiciózní učitelku, která dokonce pobývala i v jižní Americe.V hodinách to muselo pěkně svištět. Test ze slovíček střídalo zkoušení z gramatiky a pak následovala konverzace. A my věděli, že když to tak půjde dál, tak brzy obstojíme v plynulé diskuzi třeba i se samotným Pablem Picassem. Naše mladá a perspektivní paní učitelka však měla jednu chybu. Záhy otěhotněla a už ji nikdo nikdy neviděl.
Jako náhradu jsme dostali učitele jménem José Ferreiro-Caramel rovnou až z Peru. Prý se víc naučíme, když budeme v kontaktu s rodilým mluvčím. Tato teorie dostala brzy na frak. Ukázalo se, že José samotný, přestože byl s českými rodilými mluvčími denně v kontaktu, česky neuměl ani slovo. Což je u učitele docela podstatná závada. A tak se z hodin španělštiny stala spíše výuka znakové řeči. Nakonec jsme ale všichni dostali na vysvědčení jedničku, v podstatě za vytrvalé máchání rukama každou hodinu. Kromě spolužáka Mlčáka. Ten přestože máchal stejně jako všichni ostatní dostal z nějakého důvodu dvojku. Z Josého se pak u Mlčáků stal rodinný nepřítel, protože synkovi zcela prokazatelně pokazil tak dobře rozjetou kariéru budoucího státního zástupce. Možná však Mlčák dostal dvojku za to, že při povídání na téma Co dělají naši rodiče zaměnil výraz enfermera za slovo alfombra a tak nechtěně označil svoji matku namísto zdravotnice za koberec.
Další rok nás dostala na starost malá Španělka Santa Maria de Pinto-Niňa.Ta si dokonce vedla přehledný graf naší aktivity v hodinách. Jednou si mě předvolala, neboť podle výstražně klesající rudé křivky v grafu moje aktivita v posledních hodinách nepřiměřeně poklesla. Na svoji obranu jsem prohlásil, že údaje v grafu nemohou být správné, jelikožjsem aktivní v hodinách španělštiny ještě nikdy nebyl. Po této zkušenosti s námi, odjela, nebohá Maria, s vidinou snadnějšího úspěchu, vyučovat španělštinu zpět do rodné země.
Ředitelství, které se stále ještě nepoučilo, že i učitel cizích jazyků by měl umět česky nám dodalo učitelku z Ukrajiny. Labina Slepičnaja uměla česky jen jednu větu: "Naučjiť nazpamueť!" A tak jsme se učili všechen předložný text zpaměti bez sebemenší schopnosti mu alespoň trochu rozumět. Ještě dnes jsem schopný odvykládat celý odstavec textu Cuando era pequeňo vivía en el pueblo del norte tedy něco jako když jsem býval malý, bydlíval jsem ve vesnici na severu. Pak si ještě vzpomínám na text jménem Valladolid. Je to město někde v Kastílii ajá se po naučení celého textu dlouhou dobu domníval, že se jedná o prací prášek.
Jednou když jsme zrovna hromadně dočetli nějaký článek, Labina zacílila svým dlouhým kostnatým prstem na spolužáka Jeřabinu a zavelela dobře cvičeným učitelským hlasem: "Zhryň!"Jeřabina byl poněkud zmaten nejasným příkazem, avšak dodal si odvahy a skutečně se po několik sekund pokoušel "zhrynout" jak nejlíp dovedl. Jakožto spolužák ze stejné lavice jsem se Jeřabinovi pokusil napovědět. Domníval jsem se totiž, že se zde jedná o jasné nedorozumění. Namísto pokynu zhryň měla paní učitelka pravděpodobně na mysli příkaz zhyň. A tedy že by se Jeřabina, z úcty k učiteli, měl okamžitě začít válet po lavici ve smrtelných křečích. Ani jednoho nás v ten moment nenapadlo, že nás paní učitelka prosí o krátké shrnutí textu vlastními slovy.
V průběhu roku nám Labina do hodin konverzace přivedla Gabriela, hostujícího studenta z Chile. Usilovnou týmovou prací celé třídy se nám podařilo dát dohromady jednu otázku. Zajímalo nás, jestli Gabriel umí plavat. Gabriel se pousmál, odpověděl Si, tedy ano, že plavat umí.Tím zároveň nevědomky celou konverzaci ukončil, jelikož složit další otázku bylo již nad možnosti naší slovní zásoby.
V posledním ročníku jsme dostali paní učitelku Potužníkovou. Která okamžitě zjistila, že už s námi nic nenadělá, ale že se v podstatě nic neděje, pokud se nikdo s touto nulovou úrovní španělštiny nebude hrnout k maturitě. Naneštěstí se přihlásilo pár děvčat z předních lavic a pak spolužák Kužílek. Kužílkovo hrdinství jsme nebyli schopní pochopit, neboť Kužílek měl sám problém i jazykem mateřským. My ostatní co jsme španělštinu k maturitě nepotřebovali, jsme měli poslední hodiny volnější. Já jsem se například pravidelně věnoval spánku, který jsem mistrně maskoval pomocí předstírání četby učebnice.Tuto činnost jsem pak na vysoké škole vypiloval k naprosté dokonalosti.
Kužílek se na maturitu připravil. U zkoušky dostal otázku na téma Můj denní program. Bystře se jí chopil a prohlásil: "Dnes se neposnídám."
Zde student nešťastně použil zvratného zájmena. Paní učitelka, nevědoma si zlatého pravidla, že hodíš-li studentovi záchranné laso, zaručeně se na něm oběsí, se mu pokusila napovědět:
"Ale, Kužílku, proč by jsi sám sebe měl posnídat?"
Kužílek zaváhal a pokusil se celou podivnou snídani vysvětlit. Zaměnil však slovíčko hambre (hlad) za slovíčko hombre a suverénně před komisí prohlásil:
"Dnes se neposnídám, protože nemám chlapa!"
To způsobilo v komisi rozpačité úsměvy, načež se Kužílek urazil a po zbytek zkoušky jen rýpal prstem do lavice a odmítal výpověď. Nakonec dostal čtyřku, zřejmě proto, že se maturitní komise kvůli jedinému nešťastníkovi už nechtěla scházet.
Dnes jsem rád za svoji elementární znalost španělštiny.Když nám před pár lety na letních prázdninách ujel autobus se všemi kufry i věcmi a to včetně pasů,musel jsem pak nadiktovat číslo reservace do telefonu. Dokázal jsem to, ale ze všeho nejdřív jsem jim všem chtěl říct, že když jsem byl malý, bydlíval jsem ve vesnici na severu.
Když jsem byl malý, bydlíval jsem ve vesnici na severu
Včera v 8:00 | Jindrich | osloviny
Nedávno jsem zjistil, že ve svém profesním životopise uvádím elementární znalost španělštiny. Pojďme si tedy přátelé povědět, co taková elementární znalost španělštiny obnáší a jak ji lze získat.
Když jsem nastoupil na střední školu, nastal čas přibrat k angličtině studium dalšího cizího jazyka. Původně jsme se s kamarádem provokativně přihlásili na ruštinu. Měli jsme za to, že ruštinu, jakožto slovanský jazyk, ovládneme zcela bez nejmenší námahy. Nakonec se však kurz neotevřel, protože jsme se s Honzou přihlásili je my dva.
Dal jsem se tedy na němčinu. Přišla paní učitelka a začala diktovat slovíčka. První slovíčko byl stůl, tedy der Tisch. Avšak já jsem si do sešitu omylem zapsal there tish, tak,jak by se to zhruba psalo v angličtině. To se opakovalo i s dalšími slovíčky. Došlo mi, že mi němčina v uších zněla příliš podobně s angličtinou a všechno jsem to pletl dohromady.Vzdal jsem to tedy hned po první hodině a protože byl teprve začátek roku, stihl jsem se ještě přepsat na španělštinu.
Měli jsme mladou perspektivní a ambiciózní učitelku, která dokonce pobývala i v jižní Americe.V hodinách to muselo pěkně svištět. Test ze slovíček střídalo zkoušení z gramatiky a pak následovala konverzace. A my věděli, že když to tak půjde dál, tak brzy obstojíme v plynulé diskuzi třeba i se samotným Pablem Picassem. Naše mladá a perspektivní paní učitelka však měla jednu chybu. Záhy otěhotněla a už ji nikdo nikdy neviděl.
Jako náhradu jsme dostali učitele jménem José Ferreiro-Caramel rovnou až z Peru. Prý se víc naučíme, když budeme v kontaktu s rodilým mluvčím. Tato teorie dostala brzy na frak. Ukázalo se, že José samotný, přestože byl s českými rodilými mluvčími denně v kontaktu, česky neuměl ani slovo. Což je u učitele docela podstatná závada. A tak se z hodin španělštiny stala spíše výuka znakové řeči. Nakonec jsme ale všichni dostali na vysvědčení jedničku, v podstatě za vytrvalé máchání rukama každou hodinu. Kromě spolužáka Mlčáka. Ten přestože máchal stejně jako všichni ostatní dostal z nějakého důvodu dvojku. Z Josého se pak u Mlčáků stal rodinný nepřítel, protože synkovi zcela prokazatelně pokazil tak dobře rozjetou kariéru budoucího státního zástupce. Možná však Mlčák dostal dvojku za to, že při povídání na téma Co dělají naši rodiče zaměnil výraz enfermera za slovo alfombra a tak nechtěně označil svoji matku namísto zdravotnice za koberec.
Další rok nás dostala na starost malá Španělka Santa Maria de Pinto-Niňa.Ta si dokonce vedla přehledný graf naší aktivity v hodinách. Jednou si mě předvolala, neboť podle výstražně klesající rudé křivky v grafu moje aktivita v posledních hodinách nepřiměřeně poklesla. Na svoji obranu jsem prohlásil, že údaje v grafu nemohou být správné, jelikožjsem aktivní v hodinách španělštiny ještě nikdy nebyl. Po této zkušenosti s námi, odjela, nebohá Maria, s vidinou snadnějšího úspěchu, vyučovat španělštinu zpět do rodné země.
Ředitelství, které se stále ještě nepoučilo, že i učitel cizích jazyků by měl umět česky nám dodalo učitelku z Ukrajiny. Labina Slepičnaja uměla česky jen jednu větu: "Naučjiť nazpamueť!" A tak jsme se učili všechen předložný text zpaměti bez sebemenší schopnosti mu alespoň trochu rozumět. Ještě dnes jsem schopný odvykládat celý odstavec textu Cuando era pequeňo vivía en el pueblo del norte tedy něco jako když jsem býval malý, bydlíval jsem ve vesnici na severu. Pak si ještě vzpomínám na text jménem Valladolid. Je to město někde v Kastílii ajá se po naučení celého textu dlouhou dobu domníval, že se jedná o prací prášek.
Jednou když jsme zrovna hromadně dočetli nějaký článek, Labina zacílila svým dlouhým kostnatým prstem na spolužáka Jeřabinu a zavelela dobře cvičeným učitelským hlasem: "Zhryň!"Jeřabina byl poněkud zmaten nejasným příkazem, avšak dodal si odvahy a skutečně se po několik sekund pokoušel "zhrynout" jak nejlíp dovedl. Jakožto spolužák ze stejné lavice jsem se Jeřabinovi pokusil napovědět. Domníval jsem se totiž, že se zde jedná o jasné nedorozumění. Namísto pokynu zhryň měla paní učitelka pravděpodobně na mysli příkaz zhyň. A tedy že by se Jeřabina, z úcty k učiteli, měl okamžitě začít válet po lavici ve smrtelných křečích. Ani jednoho nás v ten moment nenapadlo, že nás paní učitelka prosí o krátké shrnutí textu vlastními slovy.
V průběhu roku nám Labina do hodin konverzace přivedla Gabriela, hostujícího studenta z Chile. Usilovnou týmovou prací celé třídy se nám podařilo dát dohromady jednu otázku. Zajímalo nás, jestli Gabriel umí plavat. Gabriel se pousmál, odpověděl Si, tedy ano, že plavat umí.Tím zároveň nevědomky celou konverzaci ukončil, jelikož složit další otázku bylo již nad možnosti naší slovní zásoby.
V posledním ročníku jsme dostali paní učitelku Potužníkovou. Která okamžitě zjistila, že už s námi nic nenadělá, ale že se v podstatě nic neděje, pokud se nikdo s touto nulovou úrovní španělštiny nebude hrnout k maturitě. Naneštěstí se přihlásilo pár děvčat z předních lavic a pak spolužák Kužílek. Kužílkovo hrdinství jsme nebyli schopní pochopit, neboť Kužílek měl sám problém i jazykem mateřským. My ostatní co jsme španělštinu k maturitě nepotřebovali, jsme měli poslední hodiny volnější. Já jsem se například pravidelně věnoval spánku, který jsem mistrně maskoval pomocí předstírání četby učebnice.Tuto činnost jsem pak na vysoké škole vypiloval k naprosté dokonalosti.
Kužílek se na maturitu připravil. U zkoušky dostal otázku na téma Můj denní program. Bystře se jí chopil a prohlásil: "Dnes se neposnídám."
Zde student nešťastně použil zvratného zájmena. Paní učitelka, nevědoma si zlatého pravidla, že hodíš-li studentovi záchranné laso, zaručeně se na něm oběsí, se mu pokusila napovědět:
"Ale, Kužílku, proč by jsi sám sebe měl posnídat?"
Kužílek zaváhal a pokusil se celou podivnou snídani vysvětlit. Zaměnil však slovíčko hambre (hlad) za slovíčko hombre a suverénně před komisí prohlásil:
"Dnes se neposnídám, protože nemám chlapa!"
To způsobilo v komisi rozpačité úsměvy, načež se Kužílek urazil a po zbytek zkoušky jen rýpal prstem do lavice a odmítal výpověď. Nakonec dostal čtyřku, zřejmě proto, že se maturitní komise kvůli jedinému nešťastníkovi už nechtěla scházet.
Dnes jsem rád za svoji elementární znalost španělštiny.Když nám před pár lety na letních prázdninách ujel autobus se všemi kufry i věcmi a to včetně pasů,musel jsem pak nadiktovat číslo reservace do telefonu. Dokázal jsem to, ale ze všeho nejdřív jsem jim všem chtěl říct, že když jsem byl malý, bydlíval jsem ve vesnici na severu.