A teď něco úplně jiného.
Každý to zná. To se takhle člověk nudí v supermegamarketu a vleze do elektra. Tam u zadní zdi hraje asi 87 televizí. Všechny mají naprosto stejný obraz, který se liší snad jen rozměrem a aby to prodejce ještě zdůraznil, pustí na těch 87 plackách tentýž motivační film v rozlišení a barvách, které pak člověk marně loví z éteru (pojem bedna doporučuji neužívat, neboť mladší generace zaručeně nemůže tušit, o co jde).
Koutkem oka vidím, jak se ke mě blíží. Tmavé vlasy na kokos, červená kravata, cedulka se jménem, trudovitá pleť. "Nech mě být a já nechám tebe", říkám si v duchu.
"Jak vám mohu pomoci?" zní první tah partie.
"Pro začátek byste na sebe mohl vzít alespoň některé moje dluhy", zní odpověď.
"Prosím?" nechápe,... "Vybíráte televizi?" "Z jaké vzdálenosti se na ni budete dívat?" zní první z odborných dotazů, dle manuálu certifikovaného prodejce společnosti ElektroArt.
Z jaké vzdálenosti, kurva práce, to je blb, bydlím v paneláku, jako v Ostravě skoro každý, i v těch rodinných domech není zas tak moc místa,... "Asi z patnácti metrů", zní rychlá odpověď a "pocker-face" nic neprozrazuje.
Týpek se na mě podezíravě dívá, podle "manuálu" bychom se měli přesunout k plackám s úhlopříčkou kolem dvou metrů s cenovkami aspoň s pěti nulami. K tomu ovšem nesedí moje blátem zašvihané městské cyklo kalhoty.
Zvolí kompromis a ocitáme se u placek, které stojí asi pedesát litrů. Chlápek se začne vykecávat o nejrůznějších technologiích zobrazování, pixelech, smart systemech, WiFi-kundacích a blotusech...
Dotazem mu tedy vyrážím dech. Nemáte nějakou tu TV co se do ní dá dole strčit DVD? Na to si odfrkne, že tohle bylo na obchodech ještě u platformy CRT, že u LCD, neřku-li SMART LCD s LED technologií a UHD rozlišením nemůžu něco takového očekávat. "Takže ty DVD, co prodáváte vpředu jsou na prd?" Ty jsou pro lidi, co ještě jedou ve strých platformách, zní odpověď. "Na těch platformách CRT", říkám si jakože pro sebe...
Ptám se tedy na co potřebuji televizi s nejvyšším rozlišením, když v TV dávají samé staré filmy a ve vysokém rozlišení jsou jen reklamy.
Říká, že si můžu pustit Blůrej! Povídám "kde?" a divoce se rozhlížím po prodejně. Říká, že na přehrávači co si od nich můžu k TV koupit. Dělám, že rozumím a musím se zeptat, pro potvrzení, že vím oč tu běží, kdo v tom "blůreji" hraje hlavní roli.
Klučina učiní poslední pokus o vysvětlení, co je to "blůrej" a k čemu to je dobré, jak tento systém využívá možnosti opravdu vysokého rozlišení... Z voleje odpovídám, že se obávám, že mi to UHD pravděpodobně nebude stačit a dotazuji se, kde prodávají kabel 3,5mm samec/samec.
A tak jsme si navzájem zkrátili dlouhou chvíli. A klučina večer u piva může vykládat, jakého kreténa měl dneska v obchodě.
Každý to zná. To se takhle člověk nudí v supermegamarketu a vleze do elektra. Tam u zadní zdi hraje asi 87 televizí. Všechny mají naprosto stejný obraz, který se liší snad jen rozměrem a aby to prodejce ještě zdůraznil, pustí na těch 87 plackách tentýž motivační film v rozlišení a barvách, které pak člověk marně loví z éteru (pojem bedna doporučuji neužívat, neboť mladší generace zaručeně nemůže tušit, o co jde).
Koutkem oka vidím, jak se ke mě blíží. Tmavé vlasy na kokos, červená kravata, cedulka se jménem, trudovitá pleť. "Nech mě být a já nechám tebe", říkám si v duchu.
"Jak vám mohu pomoci?" zní první tah partie.
"Pro začátek byste na sebe mohl vzít alespoň některé moje dluhy", zní odpověď.
"Prosím?" nechápe,... "Vybíráte televizi?" "Z jaké vzdálenosti se na ni budete dívat?" zní první z odborných dotazů, dle manuálu certifikovaného prodejce společnosti ElektroArt.
Z jaké vzdálenosti, kurva práce, to je blb, bydlím v paneláku, jako v Ostravě skoro každý, i v těch rodinných domech není zas tak moc místa,... "Asi z patnácti metrů", zní rychlá odpověď a "pocker-face" nic neprozrazuje.
Týpek se na mě podezíravě dívá, podle "manuálu" bychom se měli přesunout k plackám s úhlopříčkou kolem dvou metrů s cenovkami aspoň s pěti nulami. K tomu ovšem nesedí moje blátem zašvihané městské cyklo kalhoty.
Zvolí kompromis a ocitáme se u placek, které stojí asi pedesát litrů. Chlápek se začne vykecávat o nejrůznějších technologiích zobrazování, pixelech, smart systemech, WiFi-kundacích a blotusech...
Dotazem mu tedy vyrážím dech. Nemáte nějakou tu TV co se do ní dá dole strčit DVD? Na to si odfrkne, že tohle bylo na obchodech ještě u platformy CRT, že u LCD, neřku-li SMART LCD s LED technologií a UHD rozlišením nemůžu něco takového očekávat. "Takže ty DVD, co prodáváte vpředu jsou na prd?" Ty jsou pro lidi, co ještě jedou ve strých platformách, zní odpověď. "Na těch platformách CRT", říkám si jakože pro sebe...
Ptám se tedy na co potřebuji televizi s nejvyšším rozlišením, když v TV dávají samé staré filmy a ve vysokém rozlišení jsou jen reklamy.
Říká, že si můžu pustit Blůrej! Povídám "kde?" a divoce se rozhlížím po prodejně. Říká, že na přehrávači co si od nich můžu k TV koupit. Dělám, že rozumím a musím se zeptat, pro potvrzení, že vím oč tu běží, kdo v tom "blůreji" hraje hlavní roli.
Klučina učiní poslední pokus o vysvětlení, co je to "blůrej" a k čemu to je dobré, jak tento systém využívá možnosti opravdu vysokého rozlišení... Z voleje odpovídám, že se obávám, že mi to UHD pravděpodobně nebude stačit a dotazuji se, kde prodávají kabel 3,5mm samec/samec.
A tak jsme si navzájem zkrátili dlouhou chvíli. A klučina večer u piva může vykládat, jakého kreténa měl dneska v obchodě.