kadak
*new*
09.02.2015 13:27:54 ( 87198 )
A tak konečně přichází čas, na kratičký příběh, neboli čilihistorku. Věřil by někdo tomu, že jsem už více než půl roku nic takového nenapsal? Já ne!
Takže:
Pracujeme už léta pro jednu nejmenovanou fabriku v Liberci. Minulý rok na podzim jsme dodávali další dvě zařízení, což představuje asi měsíční pobyt v tomto krásném městě. Fabrika je bývalou basou pro násilníky a pár politických vězňů. Přestože po 89. roce jako vězení přestala fungovat, celý areál je obehnán vysokou zdí s ostnatým drátem a každých zhruba 200 metrů je do plotu vestavěna věž, tak aby z každé následující věže bylo vidět na předešlou a naopak. Věže sloužily jako pozorovatelny a střílny. I když na věžích už nikdo nevartuje, člověk se cítí trošku stísněně, než si na areál zvykne. Po několik dnech už ale nikdo nevnímá, že jde každé ráno vrátnicí rovnou do basy,?
Na stavbě člověk stráví celé dny a kromě hotelu se mu stává domovem rozvodna, kde vám občas kolega udělá kafe ?s bordelem? v průhledného skleněném hrnku s vypískovaným logem firmy a kde se lze občas ohřát nad praskajícím a lupajícím deskovým radiátorem. Také je zde několik prázdných špulek od použité kabeláže, které slouží jako židle a stůl. Jediné, v čem máme problém, je WC. V rámci přebírání staveniště nám byl předán plánek, ve kterém bylo svědomitě a dopodrobna popsáno a fixkami vybarveno svědomitým panem Komořím, ve kterých sektorech fabriky se můžeme pohybovat a kam naše noha nikdy vstoupit nesmí. Zároveň nám tímto plánkem byl vyčleněn záchod. No jo, ale až na druhé straně fabriky! Zhruba jeden a půl kilometru daleko!!! A co asi udělá takový dělňas, když se mu chce scat???
Ti otrlí vytáhnou klobásu rovnou u instalované mašiny a ščí přímo do trávy, nebo na příjezdovou cestu. Ti méně otrlí, mezi které patřím i já, chodí pěkně spořádaně až k plotu, přesně do rohu, mezi dvě střílny. Samozřejmě, tento prostor je v plánku vybarven, jako zakázané území. Když už jsme s kolegy takto močívali druhý týden, přišel za námi pan Komoří. Zástupce fabriky, vedoucí investic a zprávy areálu, zkrátka lokální šajba. Požádal nás, velmi slušně, zdvořile a trošku nesměle, abychom chodili močit na přidělené WC. Že s každým přiblížením k plotu přerušíme světelnou závoru. Přerušením světelné závory dojde ke spuštění alarmu. Spuštění alarmu probudí hlídací službu na vrátnici. Tato, je složena zejména z příslušníků něžného pohlaví. A něžné pohlaví je potom nuceno sledovat monitor, na kterém je vidět dotyčný chcáč. A to jak v průběhu přípravy a dolování ?čertovky? z gatí, tak při močení, a zejména při závěrečném oklepu. Trošku jsme se zahanbili a dali kolegům rozkazem, že odteď nebude již nikdo více scáti po plotu, neb kamera jej zaznamenává. Chlapi poslechli a spořádaně chodili močit do trávy a na cesty. My méně otrlí jsme chodili přes fabriku 1,5km na WC.
Několik dní proběhlo v naprostém klidu. Jednou odpoledne, po kávičce a moučníčku z místná kantýnky to elektrikáři Luďovi (v civilu bendžistovi country kapely Paďouři) zabublalo v břuchu. Rychle odložil hrnek, sáhl do kapsy a zjistil, že papír má u sebe a už si to maže do kopce k plotu. Tam stihl jen vykopnout patou drn, spustit montérky s laclem a treny a už to pouští do díry. Naneštěstí, dupou otočený na kameru. Tou samo prdelí, jež předtím přerušil světelný paprsek, od diody k zrcátku. A tak mají děvčata z ochranky dopodrobna zaznamenanou Luďovu defekaci i s konečným vyleštěním věnce na terabajtovém disku, kde se ukládají alarmová videa. Aby v tom nebyl Luďa sám, ještě před koncem šichty jsem se potřeboval pro změnu vyčůrat já. No zapomněl jsem na daný slib a odskočil jsem si k plotku?
Když jsme ten den večer opouštěli fabriku, kyprá padesátnice na vrátnici na mě vesele hlaholila: ?Pane Jarmile, vám to pořád nedá, ale fakt se není čím chlubit!? a laškovně na mě mrkala. Než mi to docvaklo, zatvářil jsem se nechápavě. Nato se otočila na ?Paďoura? Luďu a povídá se zvednutou pravicí a gestem, jako by mu chtěla naplácat, jako malému děcku a naoko přísně křičí: ??já už jsem viděla ledacos, ale co je moc, je moc!?
Následující den jsem se při omlouvání panu Komořímu málem rozpustil hanbou do spár mezi kachličkami chodníku, na němž mi bylo tak trapně. Hlavně za mě, protože Luďa neměl jinou alternativu, než nabuřit si do gatí,...
(Záměrně neuvádím žádná jména, kvůli gůglu. Ale pan ?Komoří? se jmenuje stejně jako komoří z Císařova pekaře,?)
