kadak
*new*
13.03.2015 10:00:07 ( 87767 )
Tak jsem si vzpomněl na včerejší historku. Není vtipná, zato čerstvá a hlavně ze života.
Když jsem se vracel na kole z Proskovic, padla tma. Musel jsem ověsit kolo baterií a světly, což chvíli trvá. Zastavil jsem na chodníku u plotu, kolo opřel o sloup veřejného osvětlení a začal gumičkami připevňovat na rám kola baterii, pak jedno světlo, pak druhé a pak to ještě všechno pojistit suchými zipy.
K plotu se v průběhu montáže přiřítil obrovský Maxipes Fikus, tříhlavý pes Cerberos zrozen s jedinou obrovskou hlavou. V kohoutku zvíře měřilo asi tak 150cm skákalo v zuřivém návalu nenávisti a šílenství až nad horní hranu drátěného oplocení a ustavičně slintalo v představě, jak drtí kosti v kotníku mé již uhryznuté nohy.
Protože upevnit světlo trvá nějakou tu chvíli, přišel po čase majitel auta, domu, psa a zahrady, v níž to všechno bylo a pes to všechno hlídal a před jejímž plotem jsem upevňoval světlo. Majitele evidentně sralo, jak jeho pes řve. A že ten pes kurva řval!
Chlap nepozdravil, nezeptal se vůbec na nic, jen se na mě nenávistně, jako ten pes, podíval a řekl mi, ať vypadnu. Z chodníku, z ulice, z veřejného prostoru! Zkrátka "vypadni"!
Tak jsem ho poslal do řiti natolik sprostě, na kolik mi vyšel čas, než jsem se vydal na ten nejhrdinštější úprk, protože jsem si bolestně uvědomil, že to nejsem já, kdo může vypustit Cerbera...