Tak a jen snad pro dokreslení příběhu, aby vše zapadlo kam mělo a teď skutečně dobrou noc:

Edward Lear ? O sově a kočičce (The Owl and the Pussycat)

The Owl and the Pussy-cat went to sea
In a beautiful pea green boat,
They took some honey, and plenty of money,
Wrapped up in a five pound note

The Owl looked up to the stars above,
And sang to a small guitar,
'O lovely Pussy! O Pussy my love,
What a beautiful Pussy you are,

Pussy said to the Owl, 'You elegant fowl!
How charmingly sweet you sing!
O let us be married! too long we have tarried:
But what shall we do for a ring?'

They sailed away, for a year and a day,
To the land where the Bong-tree grows
And there in a wood a Piggy-wig stood
With a ring at the end of his nose,

'Dear pig, are you willing to sell for one shilling
Your ring?' Said the Piggy, 'I will.'
So they took it away, and were married next day
By the Turkey who lives on the hill.

They dined on mince, and slices of quince,
Which they ate with a runcible spoon;
And hand in hand, on the edge of the sand,
They danced by the light of the moon.

Tak nejen pro tebe Ondro na dobrou noc Vám taťka teď přečte poslední část zeleninové pohádky. Doufám děti, že jste pěkně papaly brokolicu přes den, aby úhořečci nedivočili, máte už vyčištěné zoubky, jste pěkně pomodlené (stačí dva desátky radostného růžence) a vyčurané, abyste nemusely z postýlek a pěkně při pohádce usly. Dobrou noc :-)

Michel Faber: Brokolicový úhoř, dokončení

Od té chvíle byl Bennyho život každý den o něco zoufalejší. Jako by jeho mysl něco vtahovalo do temné masité tkáně jeho těla. Myšlenky si už nemohly volně poletovat po světě, teď už neopouštěly jeho lebku, bublaly a dodýchávaly ve vlhkém květáku jeho mozku. Střeva měl ustavičně ucpaná a podrážděná a to mu působilo takové bolesti, že neměl ani místo pro vzpomínky na svou matku. Brokolicový úhoř se svíjel a ošíval a od rána do večera prozkoumával každý kout Bennyho vnitřností, jako kdyby hledal miniaturní zbytky dobroučké zeleniny.
Aby to zvíře uchlácholil, Benny zkoušel jíst brokolici častěji a ve větším množství, ale moc to nepomohlo a navíc se projevil nepříjemný vedlejší účinek: otrávilo to jeho otce.
?Nesnědls pizzu.?
?Zrovna dojídám tohle,? omlouval se Benny a dusil se žvancem houbovitého zeleného mechu.
Jednou večer se Benny zase s otcem pohádal o brokolici. Navzájem se probodávali pohledem, otcova pěst se klepala u chlapcovy tváře, kluk měl klouby na ruce umazané od náhražky mozzarelly.
?Můžeš bejt rád, že dostaneš k večeři pizzu,? zakabonil se jeho otec, nechal pěst klesnout a zase se pohroužil do křesla. ?Kdybych tu nebyl a nemohl se o tebe postarat, skončil bys v děcáku. Odvezli by tě do sirotčince v Irsku. Tam bys pizzu nedostal, to si piš.?
Ne? A co bych dostal? pomyslel si Benny a ta myšlenka prosákla z jeho mozku do krevního oběhu a putovala dolů, aby byla strávena.
Té noci vzbudila Bennyho ze spánku mučivá bolest v útrobách.
Okamžitě věděl, oč jde. Brokolicový úhoř mu zase vyplul ze žaludku a tentokrát se nespokojí s tím, že se jen tak protáhne. Už ho přestalo bavit, že ho krmí špatným jídlem, a rozhodl se spořádat něco lepšího. Nenasytně hlodal v Bennyho vnitřnostech, okusoval kapustovitý povrch Bennyho plic, zarýval zuby do měkkých stěn jeho tepajícího srdce.
Benny vyděšený k nepříčetnosti se stočil pod peřinou do klubíčka a úhoře úpěnlivě prosil, prosil, prosil, ať přestane.
A úhoř přestal.
Benny byl z toho celý paf. Nikdy by ho nenapadlo, že by s brokolicovým úhořem mohl nějak komunikovat. Jenže úhoř nejenom přestal žrát Bennyho vnitřnosti, ale jako by k němu mluvil. Ne hlasitě, ale prostřednictvím Bennyho krevního oběhu. Rybí šeptání, obojživelné rady se vznášely vedle sebe v cévách Bennyho vnitřního světa, ze kterého horečka udělala tropy. Zakrátko mu vybublaly v mozku a jejich význam se rozlil jako silná vůně.
Úhoř mu vykládal, co musí udělat, aby oba dva spolu mohli dál žít.
?Tak jo, tak jo,? řekl chlapec a vykroutil se zpod peřiny.
O několik hodin později seděl Benny v nohách otcovy postele. Začalo svítat. K domovním dveřím se blížil člověk ve stejnokroji a Bennyho napadlo, že to jistě bude souviset s Budoucností, ale ten muž tam jen položil mléko a odešel.
Sluníčko ukázněně vyšlo a na dopravních tepnách u Bennyho domu pomalu začalo být rušno. Den normálně pokračoval, jako by se nic nestalo.
Benny uvažoval, jestli by měl jít do školy, nebo jestli by to policejním inspektorům ztížilo pátrání. Bylo nanejvýš důležité, aby ho policejní inspektoři našli, protože ti už se postarají, aby všechno šlo správným úředním postupem. Benny se vůbec nechtěl vyhýbat tomu, co ho čeká.
Nebylo tedy zvláštní, že se svět vůbec nezajímá? On tu je, naprosto připravený na pozdvižení, naprosto připravený na trest, a pořád nikdo neběží k domu, nikdo netluče na domovní dveře. Jen sluneční světlo a ticho, přestože tady na posteli ležel muž s hrdlem rozřezaným a krvavým jako salát z červené řepy.
Benny cítil, že brokolicový úhoř se uvnitř stočil ke spánku, uvelebil se mezi jeho vnitřnostmi tak hladce, jako by tam skoro nebyl. V přírodovědné knížce, kterou dostal od matky, si Benny přečetl pasáž o hadech, jak někdy vydrží bez potravy i několik měsíců, když je potřeba. Od té doby, co se s ním Benny usmířil, se brokolicový úhoř choval s hadí trpělivostí. Mohl si počkat.
Benny přešel k domovním dveřím, otevřel je a postavil se na verandu. Byl pořád v mokrém pyžamu a v pěstičce stále svíral vidličku. Doufal, že svět na něj letmo pohlédne a povšimne si, že něco není v pořádku. Třásl se zimou, sledoval, jak kolem domu jezdí auta, a pro sebe si je počítal. Občas se na něj tónovaným čelním sklem nějaký řidič na zlomek vteřiny podíval, ale peristaltika dopravy mu nedopřála delší pohled. Benny uvažoval, co by musel udělat, aby někdo prudce zabrzdil. Na to, aby mával zakrvácenou vidličkou, byl příliš ostýchavý.
Benny zamžoural do dálky, kam nejspíš všechna ta auta směřovala. Byla to dálnice, v níž se složitě splétaly klikaté tahy a nad níž se tetelil kouř. Nejspíš byl někde za obzorem výjezd, moc daleko, než aby to bylo vidět, a tam se všechno narovnalo a zjednodušilo. Ale jak se někdo dokáže proplést až na druhý konec, to byla pro Bennyho záhada. Zmocnil se ho nový strach.
Brzy ho někdo odsud odvede a pošle ho do dětského domova, kde nemají pizzu ani čokoládu, jen hnusná jídla ze surovin, které vyrostly v hlíně a dělají člověku dobře. To bylo v pořádku: na to byl připravený. Od nynějška bude jíst jen samé zdravé věci; hodně vyroste a odolá všem infekcím, bude mít široká ramena a svaly tvrdé jako kámen, dokáže zvednout jednou rukou neduživou, zmrzačenou ženu. Jenže jak se matka dozví, kde ho má najít? Představil si ji, jak vchází do labyrintu silnic a dálnic a jak ji to v těch nekonečných smyčkách spolkne. Nemá ani řidičák.
A co když bude ten dětský domov v Irsku, jak mu vyhrožoval táta? Není Irsko za mořem? Benny zavřel oči, tělíčko se mu při tom klepalo ve větru, a snažil se představit si, jak jeho matka za rok a den přepluje polévkový oceán v krásném člunu zeleném jako hrášek.

Tak jsem doma, tedy v hotelu. Abych tedy nepřeháněl, ukončili jsme práci zhruba před 23min. JESTLY a ZDALY tu budu smrdět taky v sobotu se ještě neví. A to tu kromě nás téměř nikdo v celé fabrice není,...

deus: Ne, vidlickou ne, brokolicovy uhor to bude... a bude strasne nastvany na spatnou zeleninu...

Ja bych to videl tak : Matka je matkou sveho otce.

A ja bych si tipnul ze matku uz neuvidi a otce zabije vidlickou...

Tipla

Typla bych, ze se matka uz nevrati...

Tečku!

jj my chcem poslední tečku . konečně něco vyživného na těchto stránkách

Kapis: koukám,že nás tu učíš i trpělivosti ;) Ehm kdo si počká, možná se i dočká... Hrozně nerada nedočítám knížky, a to je jen krátký příběh... Takže doufám, že neodjedeš na "dofču" bez toho aniž bys nám tu přilepil poslední tečku!

Co je to tady za SPAM

2kapis: zajímave číst něco takového z pohledu dítěte...

marki, Sisa: nebojte má to krásný happy end. Ale jelikož jutro už mizím na dofču, radši hodím další kousek, ať na to pak nezapomenu , ale už se blížíme do finále. Celkem mě to dostalo, tak sorry všem, které to nezajímá nebo neumí číst take dlouhé texty (GoRRiLLa) a zasírám Vám tu místo;-) Vůbec mi to ale není líto;-)

Michel Faber: Brokolicový úhoř, 4.část

?Kdy se vrátí domů?? zeptal se Benny.
?Nevím,? odpověděl otec a zadíval se na ruce v obvazech. ?Rozmáčklo ji to pěkně ošklivě.?
?Můžu ji vidět??
?Je v nemocnici na speciálním oddělení. Vidět ji můžou jen doktoři. Jakože experti.?
Benny přikývl. Chápal, že ošklivě rozmačkaní lidé nemůžou jít jen tak domů. Nejdřív ji budou muset spravit. Ty opravy se odehrají ve vědecky sterilních podmínkách. Dojde na operace v rouškách, mikroskopy a přístroje za milióny liber. Lékaři se budou šeptem dohadovat, jak se jeho matka zotavuje. Zvláště matčina tvář bude vyžadovat nanejvýš specializovanou, velejemnou pozornost. Celý proces si od všech zúčastněných bude žádat takřka nadlidskou trpělivost.
A tak Benny nechal na nemocnici, ať se jeho matce láskyplně věnuje. A smířil se s tím, že bude čekat. Čekat s otcem.
Bennyho otec se po té nehodě choval nečekaně vzorně. Nepil tolik, když se rozbila pračka, nechal ji spravit a ze supermarketu nosil domů velké igelitové tašky s potravinami. Ty tašky, vyskládané vedle sebe na neutřeném kuchyňském stole, vypadaly skoro jako pořádný nákup.
Kupodivu přijal i zodpovědnost za to, že Benny bude ráno včas vstávat a vypraví se do školy. Každý den se Benny vzbudil a spatřil ve dveřích svého pokoje zářivý přízrak matky, ale když si protřel oči, proměnila se v hromotluka. To zklamání bylo kruté, ale Benny se aspoň mohl utěšovat důkazem, že otci na něm záleží.
Abychom byli spravedliví, Bennyho otec se o svého syna staral, jak nejlépe se svede o někoho starat alkoholik. Dokonce bral Bennyho několikrát týdně do McDonalda a v obchodě na rohu mu kupoval chipsy a tyčinky Mars, když tedy zrovna nebyl na tahu.
To byla jen polovina problému.
Benny usoudil, že trpí jeho strava.
Ovšem jen jeho strava. Jako člověk si neměl na co stěžovat. Byla by ostuda, kdyby se litoval, on, tělesně zdatné dítě s nezpřelámanými kostmi a pletí hladkou jako broskvička, když jeho matka bezpochyby zoufale touží po tom, aby mohla opustit nemocnici a vrátit se k němu domů, jenže zatím se na rozbitých nohou sotva vleče a je jí stydno, jak pomalu se uzdravuje. Bude celá sešitá a zjizvená, tak zdeformovaná, že jen ti nejmoudřejší chirurgové si dokážou představit, jak časem nabude předchozích ženských rysů. Bude ještě někdy krásná? To by už chtěl příliš.
Doufal, že se jeho matka snaží krůček po krůčku uzdravovat. Doufal, že jí neuklouzne nic, čím by doktory naštvala, protože je tak závislá na jejich dobré vůli. Jeho matka moc mluví; to věděl. Jestli ale bude držet jazyk za zuby a dělat všechno, co se jí řekne, uzdraví se.
Benny měl zatím vlastní problémy. Mastné, tučné problémy bohaté na cukr. Všechny ty čokoládové tyčinky a smažené rybí prsty a hamburgery, které mu otec dával, byly moc fajn, ale kluk přece potřebuje zeleninu.
A brokolicový úhoř samozřejmě potřebuje brokolici.
Táta Bennymu na jeho žádost zpočátku brokolici vařil, jako by to byla jen další mňamka z polotovaru, nějaká nová čokoládová tyčinka. Brokolice zakoupená v supermarketu, ne v zelenině, dokonce trochu vypadala jako z rychlého občerstvení, celá zabalená v průhledné umělohmotné folii, vždy dokonale zelená.
Brokolicový úhoř ten rozdíl bohužel poznal. Vyrostl na pravé Brassica oleracea, která se vyznačuje nepoddajným tvarem, nechybí jí nic z přirozeného dědictví vitamínů a je v ní zrovna tolik vápníku (to Bennyho matka vždycky říkala) jako ve sklenici mléka. S postupem času začal být úhoř neklidný, mrskal sebou mimo Bennyho žaludek, zkoumal štěrbiny mezi přilehlými orgány, zavrtával zubatý rypáček do Bennyho prsou a šupinatým ocasem ho tloukl do řiti. Chtěl takovou brokolici, jakou vždycky nosila domů Bennyho matka.
?Přece se nepotáhnu bůhvíkam, kudy nemám cestu, jen abych ti koupil nějakou debilní zeleninu,? prohlásil otec, a tím to haslo.

Kapis: nemáš tam pro Bennyho nějaký veselejší konec?

2Gappak: Jo ták, tak to já mám radost, když v 16:00 vypínám počítač :-)). Myslel si tuhle radost že?

2gpk: do prace se chodi pro LOVE

2Mario > Do prace se chodi pro RADOST.

Kapis: Kulovnicu a bys viděl jak by se pakovali. Tady z těch kámobráchů mi vaří krev! Když se k tomu přidá ještě ta reportáž OKD společně s panem exhejtmanem a exkomisařem EU nebo co to vlastně je nebo byl, tak mě mory braly. Proč my chodíme vlastně do práce jak chuji, když se dají tak lehko love vydělat brácho?? :-))))

2Kapis> Já to, jako nenájemce OKD, jen poslouchal z vedlejší místnosti, ale docela mě tam zaujala zmínka o onom na Ostravsku tolik oblíbeném a prostým lidem milovaném Evženovi;-)

Sisa: tak tu máš další kousek "horůrku všedního dne" jak to Viktor Janiš nazval;-) Doporučuji si jeeště vyhledat "Learovu básničku o Sově a kočičce"

Michel Faber: Brokolicový úhoř, 3.pokračování

Bennyho otec měl instinktivní odpor ke všem zdravým zeleným věcem, k nimž měl odpor Benny, a nezdráhal se to dát najevo. Možná ho těšilo, že má záminku pohádat se s Bennyho matkou, ale možná doopravdy chtěl (jak často hlasitě tvrdil), aby měl jeho kluk na vybranou. Život je příliš krátký, prohlásil, než aby ho člověk marnil hádkami nad zeleninou.
Život byl však naopak dost dlouhý na to, aby ho člověk marnil hádkami o peníze nebo pořádku v domě nebo o matčině vzhledu nebo o tom, jak vypadají jiné ženy. Tato a mnohá jiná témata pravidelně vedla k ranám a ty rány vždycky dopadaly na tvář Bennyho matky.
?Proč od něj neutečeš, mami?? zeptal se jí Benny jednou v noci, když si našla útočiště u něho v dětské posteli.
Zahihňala se, až mu projel mráz až do míst, kde se nacházel brokolicový úhoř.
?Nemám řidičák,? zakřenila se a mu zběžně prohrábla vlasy, jako by chtěla říct: Jsi dítě a ničemu nerozumíš.
Kdykoli se uchýlila k němu do postele, recitovala mu Learovu básničku o Sově a kočičce, pořád dokola, dokud neusnul. Už dávno se přestal vyptávat, jak vypadá kompotová vidlička, co je to kdoule či jestli to mleté maso bylo syrové nebo upečené.
?Pššt ? neptej se,? říkávala mu matka. ?Jenom to zkazíš.?
A tak jen sklouzl do dlouhé rokle spánku a slůvka ?koč-ka, koč-ka? mu zněla v uších jako siréna sanitky.
Ráno poté Benny vždycky ležel v posteli a sledoval, jak matka vykráčela od něj z pokoje a zamířila do ložnice, jako kdyby byla zhypnotizovaná, jako by ji neodolatelně přitahovalo manželovo chrápání. Někdy se Bennyho rodiče rozhádali nanovo; častěji padlo šeptem několik unavených vět a Bennyho matka šla usmažit pár vajíček na slanině. Benny žádná nedostal. V kuchyni byly vločky, ideální jídlo pro kluka ve vývinu.
Když Benny před odchodem do školy náhodou narazil na otce, zrudl a jeho otec se koukal skrz něho, jako kdyby neexistoval. To Benny vždycky přemýšlel, jestli jím jeho táta opovrhuje víc než jiní otcové svými dětmi.
Důkazy nebyly úplně přesvědčivé. Když to vezme z té horší stránky, otec se nikdy nezajímal, co Benny dělá ve škole nebo jak tráví čas doma. Ale je fakt, že on se příznivě nevyjadřoval o ničem krom chuti čerstvě otevřené lihoviny. Jo, a občas někdo řekl něco v televizi a Bennyho otec ucedil: ?Přesně.?
Když se to vezme z té lepší stránky, není to tak dávno, co brával Bennyho do města, anebo alespoň do místního krámu na nákup, a to spolu vycházeli dobře. Loni nebo předloni o prázdninách koupil otec Bennymu celý sáček buráků v čokoládě, aby si je všechny snědl sám: ?Neříkej to mámě.?
A jindy zase, když měl Benny zakázáno odejít od kuchyňského stolu, dokud nesní tři odporné růžičkové kapusty, jeho otec zničehonic zašeptal: ?Dívej? a mohutným palcem a ukazováčkem ty tři zelené kuličky odcvrnkl z talíře, jednu po druhé. Zakutálely se pod gauč. Bennyho táta se zazubil a Benny mu úsměv ostýchavě opětoval, v naději, že mu tuhle šťastnou chvíli nic jiného nezkazí.
Nešlo o nějaké jalové vzpomínky, které si vybavil z čistě sentimentálních důvodů. Byly to životně důležité údaje. Otázka, jestli s otcem dokáže žít v jednom prostoru, muž a chlapec, začínala být pro Bennyho velice důležitá.
Jednoho dne, zatímco byl Benny ve škole, si totiž jeho rodiče vyjeli na projížďku a jejich auto nabouralo do jiného auta a Bennyho otec se vrátil domů pozdě v noci, celý odřený a polepený náplastmi, bez Bennyho matky. Prý ji to rozmáčklo na místě pro spolujezdce.
?Rozmáčklo?? To slovo mělo na Bennyho jazyku zvláštní příchuť.
?Rozmáčklo,? zopakoval otec. Znělo to, jako by si odkašlal a jako by to bylo naposledy, co je to ochoten ze sebe vysoukat.

Mario: můžeš si zkusit začít kempovat s žygulem někde v CHKO jak rychle poletíš.

GaPP, Zdenno: tak tak kluci, souhlasím komplet s vámi, jsou to všechno zajebané kurvy:-)

deus: sledoval jsem, jako nájemce bytu OKD, dost pozorně, Bakala je stejný zmrd jako všichni ostatní. Nejsem naivní, nechcu ho koupit za 40 000, dám i desetkrát více, ale ta kurwa si klidně řekne, že by lidi na to neměli, aby si to spravili sami a tím pádem je to nezodpovědné prodat. Že do baráku nevrazili žádné love ani nepamatuju, sklepy hnijí, stupačky to je přímo carcas a takto bych mohl pokračovat to je fakt kurevský výsměch. Moje nervy, asi zabyju někoho!!

2zdnck> Defenestrace už se chystá, doufám že hroty sudlic a kopí jsou nabroušeny:-)

to sem si myslel, ze si to nekdo prebere jinak, nez politicky :-D

Gappak a Zdeno: Néé co děláte do Rumunských bráchůů? Vždyť chudáček romský princ, utopit ho tady chtěli! A šéfe, ty pětkové bavoráky a mercedesy v tom kempu to není naše. To máme půčené ;-) My jsme chudáci a vy jste rasisti morééé!

2gapp: mels napsat hnedi, ti jsou nejhorsi :-D

melouchaře defenestrovat! ;-)

2Zdenno> 100% souhlas. Modri,oranzovi ci cerni (ted me Kocab oznaci za rasistu) jsou to vsechno KURVY. A proto doufam ze do parlamentu budou kandidovat Pirati i kdyz uz predem vim ze se znich taky stanou KURVY. A ja pises ze mne to rozciluje tak vubec. Ted me sere KOCAB a jeho kamosi cikani, kteri si udelaji kemp kde jim je libo a slozky "pomahat a chranit" na to jen cumi. Udelat to ja nebo kdokoliv jiny tak uz ma na krku zalobu.

Add Reporteri: Pouze Bakalu a rikam to je mi ale peknej ptacek.