Minulý týden jsem jel spokojeně z práce domů. Poslouchal jsem Pantha du Prince, výborné minimalové cinkání a do hudby jsem si poklepával rukou a mírně se vlnil. Zastavil jsem na křižovatce u Iteršpáru, protože na semaforu svítila červená.
Poklepávám, pohupuju, a najednou zvoní telefon! Zvednu ho a tam Zděnek. ?Podívej se doleva!? Podívám se do leva a nic nevidím. V telefonu se ozve: "Do druhého leva!" Ano, v tom druhém, opravdovém levu stál Zděnek v Subáru Outback a posmíval se mi, že nepoznám ani levo ani pravo. Prý na mě blikal a troubil, protože už z dálky poznal naši poměrně jedinečnou krabici Ford, ale já jej do té doby tvrdošíjně ignoroval,...
Dneska jedu do práce a co nevidím. Na zledovatělé vozovce se přede mnou sune notoricky známé Subáru Outbeck. Zajedu za něj a blikám. Nic. Vyjedu do druhého pruhu a troubím. Nic, čekal jsem aspoň, že blikne warningama, Zdenál! Snažím se o oční kontakt se Zděnkem a riskuji na ledové cestě tím, že beru do ruky telefon. Ve chvíli, kdy jsem na roveň řidiči souběžně jedoucího vozidla Subaru Outback, blikám, potrubuju a zároveň se snažím na dotykové klávesnici vytočit Zděnka zjišťuji, že v autě nesedí Zděnek, ale nějaký úplně jiný pán se šlajfkou a tlustými brýlemi, který o mém činění již pěkně dlouho ví. Trošku rozpačitě a snad i pobouřeně se na mě dívá a vůbec mu nedochází, proč na něj blikám a troubím. Položil jsem telefon a abych nevypadal jako úplný debil, což zřejmě moc nepomohlo, a abych ?vysvětlil? chlapovi situaci, ukázal jsem mu přes oškrabané okýnko na to jeho Subáru a ukázal jsem vztyčený palec, jakože ?dobrá kára, vole!? Chlap zakroutil hlavou, a dál se na mě díval a zřejmě nevěřil, že i takový dement jako já může dostat řidičské oprávnění. Trapnost situace vrcholila tím, že jsme se oba zasekli vedle sebe na křižovatce, kvůli zářicí červené. Celých třicet dva sekund jsem upřeně pozoroval semafor a očima se snažil rozžehnout vlákno v žárovce za zeleným sklem a celou tu dobu jsem na sobě cítil pohled z druhého vozu.
Jak člověka může uvést do rozpaků i naprosto banální situace,...
Poklepávám, pohupuju, a najednou zvoní telefon! Zvednu ho a tam Zděnek. ?Podívej se doleva!? Podívám se do leva a nic nevidím. V telefonu se ozve: "Do druhého leva!" Ano, v tom druhém, opravdovém levu stál Zděnek v Subáru Outback a posmíval se mi, že nepoznám ani levo ani pravo. Prý na mě blikal a troubil, protože už z dálky poznal naši poměrně jedinečnou krabici Ford, ale já jej do té doby tvrdošíjně ignoroval,...
Dneska jedu do práce a co nevidím. Na zledovatělé vozovce se přede mnou sune notoricky známé Subáru Outbeck. Zajedu za něj a blikám. Nic. Vyjedu do druhého pruhu a troubím. Nic, čekal jsem aspoň, že blikne warningama, Zdenál! Snažím se o oční kontakt se Zděnkem a riskuji na ledové cestě tím, že beru do ruky telefon. Ve chvíli, kdy jsem na roveň řidiči souběžně jedoucího vozidla Subaru Outback, blikám, potrubuju a zároveň se snažím na dotykové klávesnici vytočit Zděnka zjišťuji, že v autě nesedí Zděnek, ale nějaký úplně jiný pán se šlajfkou a tlustými brýlemi, který o mém činění již pěkně dlouho ví. Trošku rozpačitě a snad i pobouřeně se na mě dívá a vůbec mu nedochází, proč na něj blikám a troubím. Položil jsem telefon a abych nevypadal jako úplný debil, což zřejmě moc nepomohlo, a abych ?vysvětlil? chlapovi situaci, ukázal jsem mu přes oškrabané okýnko na to jeho Subáru a ukázal jsem vztyčený palec, jakože ?dobrá kára, vole!? Chlap zakroutil hlavou, a dál se na mě díval a zřejmě nevěřil, že i takový dement jako já může dostat řidičské oprávnění. Trapnost situace vrcholila tím, že jsme se oba zasekli vedle sebe na křižovatce, kvůli zářicí červené. Celých třicet dva sekund jsem upřeně pozoroval semafor a očima se snažil rozžehnout vlákno v žárovce za zeleným sklem a celou tu dobu jsem na sobě cítil pohled z druhého vozu.
Jak člověka může uvést do rozpaků i naprosto banální situace,...
