Zase Jaa
*new*
10.09.2005 03:50:32 ( 2746 )
Alena
(aby feministky řvaly)
Zpoza kraje lesa na poněkud nakloněné scéně vycházejí mladík a dívka. Na obloze visí slunce, v pozadí je vidět rudý až rezavý Amalančský masiv, jehož nejvyšší vrcholky dosahují výšky přes 5000 m nad mořem. Je 7. října, 16:42 GMT. Čtvrtek.
Alena: Není to tu nějaký křivý?
Václav: Tady je kopec. Vlastně svah. Vlastně svah ani ne, spíš by se dalo říct, že je to…
Alena: Mně je jedno, jak tomu říkáš. Proč\'s tím už dávno něco neudělal?
Václav: On, no, on tu prostě je. Tak nějak odjakživa. Mě nikdy nenapadlo, že by se s tím mělo něco dělat…
Alena: Tak to by rozhodně mělo.
Václav: Když myslíš, že by…
Alena: A támhle ty neforemný věci, to je co?
Václav: To jsou Alamančské hory. Jsou pěkně vysoký. Nejvyšší vrchol je vysoký přes pět tisíc metrů. Když se pořádně podíváš, tak vlevo od…
Alena: A proč jsou prosímtě tak červený? Ty máš divnej vkus.
Václav: No ony jsou z velké části tvořeny horninou, která má velký obsah oxidů železa a taky…
Alena: Čeho? Nedělej přede mnou chytrýho.
Václav: Kysličníků železa, to je chemicky něco dost podobnýho jako rez…
Alena: Takže tys je tu nechal jen tak zrezavět. A támhle to svítící – nemůžeš to trochu ztlumit?
Václav: No, to asi nemůžu. To je Slunce. Slunce prostě svítí.
Alena: Chceš snad říct, že to tu takhle svítí pořád?
Václav: Ne, teprve čtyři miliardy let. (ohlédne se po Aleně) No to byl jenom takový vtip. Ono večer zapadne, to už bude vlastně za chvíli, pak se setmí, až je nakonec úplná tma a ráno pak zase vyjde a tak pořád dokola…
Alena: Takže ta věc si chvílema svítí a chvílema nesvítí, jak se jí zachce. To je teda pěkný. Proč\'s to už dávno nevyhodil?
Václav: Ono Slunce samozřejmě není moje, Slunce je všech – teda vlastně spíš nikoho, když se to tak vezme…
Alena: Aha, takže ty to máš ještě ke všemu jenom půjčený. A kdy si hodláš pořídit vlastní? No, vlastně když to tak vidím, tak jestli jsou všechny takovýhle, tak si raději žádný nepořizuj a radši sežeň něco lepšího.
Václav: Ono Slunce je jenom jedno…
Alena: No to určitě.
Shora se pomalu snáší druhé Slunce, postupně ale zrychluje, až nakonec dopadá ďábelskou rychlostí na úpatí Amalančských hor. Po čase, který, vyjádřený ve vteřinách, je číselně roven trojnásobku vzdálenosti od místa dopadu vyjádřené v kilometrech, se ozve rána. Z oblohy začínají padat další Slunce, nejprve jednotlivě, jejich četnost však rychle narůstá, až nakonec na Alamančské hory a jejich okolí dopadá hustý déšť Sluncí. Po dopadu každého z nich následuje rána, jejíž časový odstup je dán výše uvedeným vztahem a jejíž intenzita je nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti místa dopadu. Jedno ze Sluncí zasahuje Václava a Alenu a sráží je k zemi. Když už se zdá, že všechna Slunce vypršela, následují je z oblohy blesky, kobylky, hořící keře, kamenné desky, hole měnící se v hady a několik rozestupujících se moří. Poté co všeho naprší zhruba do výše ramen dospělého muže, krajina se opět uklidní až na doznívající rány od dopadlých Sluncí a hromy od blesků (podle stejného vzorce!). Shora se ozývá nabručený, ale velmi silný hlas
Hlas shora: Jako bych jí stokrát neříkal, aby neuklízela v mé pracovně…