kadak
*new*
07.10.2008 09:35:44 ( 23202 )
Kdyby chtěl dnes někdo tvrdit, že jsem byl včera na fotbale malinko opilý, tak lže. Byl jsem sice drobně časově i prostorově dezorientován a má artikulace nebyla zrovna na špičkové úrovni, ale veškeré tyto příznaky, které by jistě na opilost pasovaly jako bombarďáky na zadek, přisuzuji nedostatku spánku a psychické nepohodě, ve které jsem se ocitl díky několika událostem. Předně mne výrazně náladu srazily Lidové Noviny. Ve výtisku, který se v Jindřišce povaloval po stole totiž nějaký darebák otiskl maturitní test z matematiky. Rozhodl jsem se tedy, že alespoň něco vyřeším, když jsem ten vysokoškolák. Po půl hodině, kdy jsem zkoušel vyřešit jednoduchý geometrický příklad na trojúhelníky, těžnice a poloroviny jsem prohlásil, že to zadání je špatně. Novin se ujal Džarin. Jako skvělý kuchař na obrázek mrknul a za necelou minutu příklad brilantně vyřešil. Stud a potupa. Tohle se mi honilo hlavou. Následoval remízový zápas na Bazalech. Kluci se sice snažili, ale málo platné, gól pokud nejsou šance nepadne. Každý nyní jistě chápe mé psychické rozpoložení po výše popsaných událostech. Gappák s Martinem byli tak hodní, že nás s Rejkem svezli po fotbale do Poruby. Neváhal jsem tedy. Jako psychomasochista jsem se rozhodl, že se odměním a zapomněl jsem telefon u Gappáka v autě. Po příchodu domů jsem se domluvil, přes Sanťův mobil, že se ráno zastavím v Nejdku u Lukáše v lomu, pro svůj telefon. Je to odhadem necelých padesát kilometrů. Ráno jsem si tedy přivstal. V pět už moje světla ozařovala vlhkou vozovku. Takhle ráno jsem nevstával celé měsíce. Po obezřetné jízdě, moc jsem si nevěřil, to jistě každý chápe, jsem konečně dorazil do Oder. Rozhodl jsem se, že nebudu riskovat omyl a raději zavolám (prozřetelně mi půjčil na cestu telefon Sanťa). Bohužel se mi ozval Gappák, že je Lukáš nemocný a, že dnes do práce nejede. Otočil jsem se u Penny Marketu a jako mužské, nebo ženské přirození, řečeno velice vulgárně s přízvukem na č, že potom zní jako čh, jsem se vracel do Ostravy. Doma jsem si na 20 minut vysíleně lehnul a potom vyrazil do práce. Hned při vjezdu na Rudnou ulici jsem zjistil, že je téměř neprůjezdná. Kdesi v dálce bylo vidět oranžové vozy jak začínají kosit středový pás trávy mezi svodidly. Opět jsem si pomyslel něco o ženských a mužských přirozeních, řečeno velice vulgárně s oním charismatickým rómským přízvukem. Chlapi sice chodí do práce na šest, ale než se vypije kafíčko a vykuří cigaretka, to chvilinku trvá. Pak se ještě skočí na záchod a když je největší frmol na cestách tak se začíná zvesela kosit. Po padesáti minutové jízdě dvanácti kilometrovým úsekem jsem nakonec dorazil do práce se značným zpožděním a bez telefonu. Pokud se Vám jeví, že to není až takový problém, vězte, že je to úplně stejné, jako by si kopáč sebou do práce nevzal lopatu nebo kdyby si soustružník zapomněl doma soustruh. Dnes a kus zítřku, než mi telefon dojde poštou z Olomouce mi prostě nezbývá nic jiného, nežli Vás prudit na mrakovi, nebo serfovat po netu.
Po prostu:
Zycie jset brutalne! 