Pro Willyho a jiné kočkomilné lidi:

Naše koťátka

Naše kočky jsou moc fajne. Juno je celá šedo černá Bambul vypadá jako oranžové tiramisu. Když něco děláme, vždycky se musí přijít podívat. Juna je trošku plašší než kocour, ale i tak je moc přítulná a často s námi spí. Bambul je vyložený mazel. Když se díváme na film, hned si nám lehne do klína a vrčí jako o závod. Má na rozdíl od Juny růžové polštářky na nohou a růžový čumák. Junínek má čumák a polštářky černé. Když se alespoň jeden z nás vrací domů, kočky to vždycky poznají a už běží ke dveřím nás přivítat. Stříhají u toho ušima a Bambul někdy i mňouká. Pojmenovali jsme je Juno a Bambul. Moc se nám líbila nesourodost obou jmen. Juno, jako nejvyšší římská bohyně, manželka Jupiterova a její bratr Bambul Bula. Vlastně je to odraz skutečnosti. Kočka je mnohem chytřejší a když zjistí, že ji vidíme v zakázané zóně, což je zejména jídelní stůl, tak okamžitě střemhlavě prchá se někam ukrýt. Bambul jen čumí a prchá až jedna přiletí. V zápětí je na stole znovu a zase jenom čumí než přiletí druhá od Marketičky. Kočky bijeme velice zřídka, spíše na ně syčíme, pomáhá to mnohem více. Ccccccccco je to? No ccccccccco to je? A kocur běží, jen ocas vlaje. Kočičky nejvíce času tráví spaním, což je na nich to nejmilejší. Zbytek času tráví nejrůznějšími hrami. Ty nás většinou rozesmávají, jindy dovádí k zuřivosti, což záleží zejména na denní době. To co vás rozesměje ve dvě odpoledne vás nezřídka v noci příliš nepotěší. Kočička, která vám o půl čtvrté v noci loví palec u nohy musí být násilně vykázána hodem z pokoje ven. Další nelibou zábavou je vyhrabávání hlíny z květináčů. V tomto oboru máme doma dva velmistry. Také v převrhávání květináčů. Dále pak máme velmistry ve výskoku na síť v okně proti hmyzu a rychlém výběhu po síti až ke stropu. Máme mistry světa v pelášení a driftování po plovoucí podlaze. Šampióny v lovení chuchvalců prachu, které by jinak pokojně odpočívaly za skříní. A také máme přeborníky v roznášení kočičího žrádla po kuchyňské podlaze. Ke klidnějším hrám patří čumění na rotující buben pračky nebo lovení vody. Lovení vody probíhá zejména v kuchyňském dřezu. Jedna, případně obě kočky se snaží ulovit tenký proud vody, který jak víme nejde chytit. Je to ohromná legrace. Někdy strčí kocur hlavu přímo do proudu a je překvapený jeho vychýlením. Proto hlavu opět vytáhne. Proud se vrátí na původní místo, což kočku opět překvapí. Strčí tedy hlavu do proudu vody znovu. Odtud se celý cyklus opakuje do té doby, než je voda vypnuta a úplně mokrá kočka je náležitě vysušena nikoli v mikrovlnce, ale suchým hadříkem. Práce kolem kocourů je minimální. Úplně hned, jako třítýdenní koťata se oba naučili chodit na své WC, které smrdí pouze bezprostředně po kočičím vykakání. Umístili jsme ho do kumbálku, takže o něm vlastně ani nevíme, což není dobře, protože občas zapomene kočičkám vybrat znečištěné granule steliva. Jinak uklízíme záchodek pravidelně dvakrát denně, častěji dle akutní nutnosti, ale to se většinou nestává. Další práce spočívá v krmení, ale ta je odměněna kočičím spokojeným mlaskáním. Krmíme třikrát denně kupovanou stravou, protože jsme půl vegetariáni, těžko nalezneme něco od stolu, co by kočounům chutnalo. Ze strany Marketičky byl sice pokus nafutrovat Bambula hráškem, který se sice v první fázi povedl, ale druhý den se v kočičím WC ukázalo, že to nebyl úplně dobrý nápad. Tímto končím reportáž z tříměsíčního soužití naší rodiny s kočkami hodnocením, že je to moc prima.