kadak
*new*
17.01.2013 12:18:03 ( 63097 )
A pak se ještě stala historka mi.
S kolegou se vozíme navzájem do práce. Dneska měl mimořádně "službu" on a proto měl za úkol mne dopravit svojí Fabii do práce (úplně nejnudnější a nejfádnější auto v ČR je krátká Fabie r.v. cca 2004, Massaro sorry...). Minule se kolega omlouval, že zapomněl doma "tatranku" od rádia, ale protože ví, že v autě rád poslouchám muziku (otravuju kolegy hlasitým poslechem mnou vybrané hudby na dálkových jízdách na služební cesty), zapnul mobilní telefon a na externí reproduktor pustil něco, co jsem po chvíli identifikoval jako "Vemenema".
Dnes svou chybu napravil. Tatranku nezapomněl. Hned jak jsem se ponořil do vozidla a sejmul jsem z hlavy svá nová a dobře hrající sluchátka SONY MDR - ZX600 (tato informace, kvalita sluchátek, není ověřena Mrakem, takže ji berte jako ryze subjektivní), sem zaslechl podezřele zábavové tvrdé kytarové akordy. Ve zlomku sekundy jsem si říkal, nééééééé, to není možné! Kabáty mají většinou rádi lidi, kteří mají nulový vkus a slabost pro kýč (sorry Sanťo). Pak jsem si to uvědomil, můj kolega mě provokuje!
Nakonec se ukázalo, že nikoli, že to myslí zcela vážně! Dokonce si zaujatě některou z písní spolu s Vojtou Kotkem, nebo Pepou Vojtkem, či ja vim s kym, pobrukoval! Nevydržel jsem to dlouho a téměř hystericky jsem začal ječet, že okamžitě vystupuju, ať ani nezastavuje, ale jenom přibrzdí, že to už nevydržím a jestli se u toho vystupování zabiju, že je to jedno, protože můj život po tomhle zážitku stejně nemá cenu. Kolega mě v mé sebevražedné snaze přibrzdil a přislíbil zásadní žánrovou změnu reprodukce. Z beden se v zápětí ozvalo "...holky a mašiny, záplaty na džíny..." Pičo, nééééééé oficiální český nácek Žito 44!!! Opět jsem si myslel, že jde o provokaci, ale kolega to opět myslel zcela vážně.
Těsně před smrtí zadušením a zástavou krevního oběhu, mozek totiž v tomhle prostředí odmítal udržovat i bazální funkce organismu, jsem dostal skvělý nápad! Mám přece ještě sluchátka, která výborně zvukově izolují. Nasadil jsem si je v posledním zlomku vteřiny, těsně před neodvratným koncem a pustil jsem si něco z vlastní reprodukce, což mi zřejmě doslova zachránilo život. Když jsem za 15min vystupoval u firmy, už se mi jen z toho otřesného zážitku třásla kolena a pod pažemi se mi udělala velká kola smrtelného potu. Zatímco já jsem měl radost, že jsem přežil, můj spolupracovník se tvářil dotčeně.
Ale je to fuk, přežití je nejdůležitější. Teď jenom, jak zařídit, aby se kolegova "tatranka" od autorádia nadobro ztratila a už NIKDY nenašla. Podruhé bych takové štěstí mít nemusel,...
