Momentálně mám více času, než bych si vůbec přál a strašidelně se nudím. Proto se otvírá prostor k sepsání jednoho příběhu, který velice úzce přechází snad až v historku.

Začnu zeširoka. Já nemám rád bodavý hmyz, zejména vosy. Když říkám, že nemám rád vosy, není to ten pocit, jakože nemám rád kárované flanelové košile, nebo manšestrové kalhoty do zvonu. Je to ten pocit, jako když někomu po kouscích sekají genitálie a to zkrátka NEMÁM RÁD. Snažím se všem navykládat, že ten negativní stresující pocit z bodavého hmyzu souvisí s tím, jak mě v mládí nějaká pitomá vosa štípla a já potom otekl až běda. To je sice pravda, ale pravda je taky to, že mě pěkných pár let žádná vosa neštípla a tím pádem vůbec nevím, jak na tom s tou alergií vůči vosím píchancům vlastně jsem. Zkrátka to vypadá, že jsem jenom obyčejný srab. To mi ovšem nebrání prožívat až hysterické záchvaty, když se mne rozhodne nějaká vosa atakovat. Právě naopak, když debilní vosa svým typicky idiotským způsobem - cik, cak, nahoru, dolů, nahoru, dolů - oblétává můj půllitr, prchám od stolu s nezbytným mácháním paží a vylitím všech okolních piv od kamarádů i neznámých lidí. Následně přeskakuji snožmo plot od zahrádky a raduji se, jak jsem se té svině zbavil. Vosa se zatím samozřejmě topí v pivu a její jediná hmyzí myšlenka před smrtí otravou alkoholem, směřuje k tomu, jak se dá nejbolestivěji realizovat ?pírsing? jazyka žihadlem. Jo, jsou to svině, tyhle vosy, něco jako hmyzí SS.

A tak jsem doma. Sám, slaměný, jak je to jen možné. Po svižné projížďce na kole (na které teď asi budu muset na chvíli zapomenout) se chci osprchovat. Mezitím ovšem zapínám PC ? kdo by se sprchoval bez patřičné muziky, že? Tak se tak postupně svlékám, jedna kompresní fuska, funkční tričko, druhá fuska, propocené treny ? všechno to končí tam, kam to správně patří: na zem, doprostřed pokoje. Po několika okamžicích jsem zcela nahatý. Protože se na monitoru objevilo něco zajímavého (na monitorech je pitomé, že se na nich skoro vždy objeví něco zajímavého?), usedl jsem na židli k PC, nahat jako miminko (a stejně tak krásný). Několik kliků, klik klik, internet netí, WinAmp a najednou přiběhnou obě naše kočky, divoce skáčou a štěkají kočičím štěkáním, tak jak to kočky dělají. Děsně se děsím! To NE! Jediný protihmyzí tým, jímž náš byt disponuje - Marketič - není doma!

Do pokoje, netuším kudy, vletěla vosa. Nebyla to obyčejná vosa, ale naprosto děsivá variace na obyčejnou vosu, kterou někdo vytvořil, aby se mi o ní muselo zdát. Odporná hmyzí kusadla s hmyzíma očima, hlavohruď odděloval od jedem napumpovaného zadku asi 2cm dlouhý, jeden milimetr tenký ?krček?. Vosa byla jednoznačně zlá, což dokazovala ?kouřová? křídla a odporně dlouhé nohy. Chaoticky lítala po pokoji, narážela do bílých zdí, bzzzz, bzzz, bzzzzzzzzzz, bz, bz, bz, bz, bz, bzzzzzz! Kočky za ní, já pryč.

Pak jsem se lekl, co když ta svině píchne Juninka, nebo Bambulka? Probudil se ve mně do té doby hysterií potlačený muž. Vzal jsem do ruky reklamní noviny a sroloval jsem je do ruličky. Příliš měkké, usoudil jsem a ten aušus jsem obloukem zahodil. Rozhlédl jsem se po místnosti. Z krabic na krabicové mléko jsem si narychlo poskládal provizorní plácačku. To je ono! Pomalu jsem se připlížil k futrům, obezřetně vystrčil do pokoje plného bzukotu hlavu. Podle směru pohledu koček jsem lokalizoval objekt! Tady si ti zasraná svině! Začal jsem s vosou srdnatě bojovat. Vosa okamžitě pochopila, že se jedná o boj na život a na smrt ? a jistě si náležitě připravila a odjistila žihadlo.

Pro náhodného diváka by to musela být naprosto zneklidňující podívaná: stál jsem úplně nahý uprostřed pokoje, v ruce poskládanou papírovou krabici a máchal jsem s ní kolem dokola, shazoval předměty ze stolů a zároveň jsem se snažil z místa boje vystrnadit kočky, které se chtěly chrabře zúčastnit. Vosa lítala od stěny ke stěně, měnila letové hladiny, kočky štěkaly a skákaly a kokoska pleskala o nohy. Rozhodně velmi zneklidňující pohled.

Po několika sekundách vyrovnané bitvy mě napadlo mírové řešení. Podařilo se mi otevřít balkonové dveře, následně síť proti hmyzu (která mi paradoxně zabraňovala se vosy zbavit) a s řevem Statečného Srdce jsem se jal ztečí vosu na balkon vytlačit. Po několika chabých pokusech se mi to povedlo, ale málem jsem to neubrzdil a vyběhl na balkon nahý s řevem a krabicí v ruce.

To by asi stejně moc nevadilo, přestože sousedka zrovna věšela prádlo, ale ona si už o nás beztak myslí svoje. Akurát bych se zatvářil jako že nic, vzal "plácačku" pod rameno, ukázal na Lysou Horu, kterou vidíme z balkónu na horizontu a řekl: "Lysá, hehe! Tak zatím naschle!" a vešel bych vzpřímeně a hrdě z balkónu zpět do pokoje...