Dnes vecer na zachode, pri vykonu jedne z nejpotrebnejsich potreb, hned po potrebe se dobre najist, jsem premyslel. Premyslel jsem hlubouce a dlouho, protoze hluboce a dlouho provadim tento vyprazdnovaci ritual vzdy. A za zamknutymi dvermi naseho poloutulneho WC mne napadaly polodepresivni myslenky: Na co je na svete tolik dobrot, tolik jidel, tolik svetovych kuchyni, ktere dokazi pripravit jeden kus masa na miliony ruznych prichuti, k cemu je tolik stavnyteho ovoce, tak barevneho, tak sladkeho, proc se lide tolik namahaji s kulturou stolovani, kdyz z toho vseho nakonec clovek behem 24 hodin udela hovno. Hnede, smradlave hovno...
Kdyz si uvedomim tu snahu od tvrde pracujicich rolniku, po balice, distributory, pokladni, kuchare,... Nakonec cela ta obrovska prace zkoci v hajzlu a je jedno jestli si jedl pikanti chilli, zapekane brambory, nebo lanyze,...
Vsechno pekne do hajzlu,...
Kdyz si uvedomim tu snahu od tvrde pracujicich rolniku, po balice, distributory, pokladni, kuchare,... Nakonec cela ta obrovska prace zkoci v hajzlu a je jedno jestli si jedl pikanti chilli, zapekane brambory, nebo lanyze,...
Vsechno pekne do hajzlu,...