kadak
*new*
12.01.2016 13:18:50 ( 91576 )
Ahoj, jsem Ondrulek a jsem cykloholik.
Můj příběh je poněkud odlišný od většiny cykloholiků. Samozřejmě jsem ke kolu ?čuchl? také, jako dítě, ovšem můj sytě oranžový dámský pionýr neměl oproti klasickým chlapeckým kolům RMX a BMX dostatečnou průchodnost terénem, dalo se s ním maximálně ?flokovat? sešlápnutím pedálu na škvárovém hřišti, pročež mě sousedka vždy počastovala lehce vulgárními nadávkami, neboť má záliba ve ?flokování? byla v přímém rozporu s její zálibou v čistém prádle, které sušívala na veřejných sušácích před panelovým domem (oj, představte si to dnes, sušit prádlo před domem).
Situaci nezhoršil ani přechod o úroveň výš. Moje těsně popřevratové kolo ESKA Premier (s původním Preierem měla společnou pouze samolepku na spodní ?štangli?) měla tři převody a jeden velký ?talíř? vpředu. Dále byla osazena neindexovanou páčkou ?šaltrem? taktéž na štangli, masivními ocelovými blatníky s ještě masivnějším a velmi ostudným zadním světlem, přední ?lampou? a řídítky ve tvaru šokované vlaštovky. Po několika měsících šly blatníky a další ?nezbytné? vybavení pryč a vlaštovky byly nahrazeny berany. Avšak ani mohutnou přestavbou se mi z bicyklu nepodařilo udělat stroj, který by byl alespoň minimálně spolehlivý. Své tomu dodala má liknavost a také množství financí, kterými jsem v té době vládnul, tedy takřka nula. Na tomhle kole tedy závislost nehrozila.
Po úspěšném a bezpečném provozováním kola ESKA, za které jsem se v pubertálním věku asi i styděl, jsem obdržel po jednom nedobrovolném příbuzném trekové kolo FORT, které jen podtrhlo mé dosavadní zkušenosti. Japonský lowendový, prakticky neseřiditelný systém přehazování Shimano SIS v kombinaci s řetězem, co rupnul kdykoli jsem zabral mě podpořil v názoru, že kolo je vhodné jen a pouze k tomu, abych na něm jel do obchodu, nebo do školy. Zkrátka jen jako dopravní prostředek, ale nikoli jako ?zážitek? sám o sobě.
Vše se změnilo až v poměrně pozdním věku. Koupil jsem si od kamaráda, již dlouholetého cykloholika, jehož řádně ztvrdnuté dlaně od držení ošoupaných madel, by nezachránil ani ?dlaňový štěp? od nejbližšího příbuzného, mé první opravdové kolo za 2000,-Kč. Byl to celoocelový trekinng Author Horizon. Bohužel, od té doby jsem se dostal na šikmou plochu, ale ještě bylo cesty zpět. Poznal jsem, jaká slast to může být, vyšlapat kopec bez poruchy a následně si jej sjet dolů. Kolo fungovalo, tak jak má a za minimální údržbou se skrývaly obrovské možnosti vyžití a zážitků. Odvrácenou stranou téhle doposud jen ?záliby? bylo pomalé formování stehen z tuku do svalů, a celkové ubývání tuku v těle. Nedbal jsem těchto prvotních příznaků problémů a následná zkáza na sebe nedala dlouho čekat. Pořídil jsem si horské kolo.
Pořízením horského kola se vše zlomilo. Přestal jsem chodit s některými odulými kamarády skoro úplně do hospody. Zatímco kamarádi vesele holdovali tekutému chlebu (většinou Radek, nikdy ne minipivovar), já ničil své již tak odtučněné tělo dalšími kilometry (přiznám se, minipivovary mi taky nikdy nepřirostly k srdci, ale mám raději Ostravu). Domů jsem přinesl několik velkých balvanů, na které pokaždé před usnutím umístím kolo, kolem kterého rozžehnu několik svící, abych na něj při své modlitbě viděl. Rohož umístěnou před modlou, na které spím nahý pouze s bederní rouškou vyrobenou z cyklodresu, abych se ani v noci od kola příliš nevzdálil, mám nasáknutou silikonovým olejem od rituálního stříkání tlumiče a vidlice a teflonovým olejem od mazání řetězu za obřadního otáčení převody.
Bohužel, jsem tak daleko, že místo abych se naprosto přirozeně tísnil s ostatními lidmi v MHD, jako spořádaný člověk, raději vyrazím i v zimním období do práce na kole a to přes to, že je teplo jako na jaře a cesta mi trvá úplně stejně dlouho, jako busem. Další negativní prvek je, že si nemusím kupovat žádnou jízdenku, takže hrozí, že ten den za dopravu vůbec nezaplatím. Nejhorší ovšem je, že místo toho, abych vypadal dle optiky mých babiček ?dobře?, čili jako pořádný vepř, těsně před porážkou, líčka jako lívance a lalok jako vůl, nic z toho už nemám. O tyhle atributy pravého mužství mě kolo již dávno připravilo, zbývá mi jen parádní pupek, ale pokud to se mnou půjde stejně z kopce, jako doposud, bohužel výhledově přijdu i o něj.
Zkrátka můj život je naprosto v troskách a smutně se obracím do doby, kdy mojí nejmilejší a v podstatě jedinou opravdovou zálibou a zábavou bylo vylít se jako to hovado a byl jsem schopen za tímto účelem několik měsíců dopředu plánovat divoké ?vylfuvki? pod nejrůznějšími záminkami. Zkrátka kolo mi doslova ničí život, a jestli s tím nic výhledově neudělám, život mi v poměrně blízkém horizontu zničí definitivně,?
