kadak
21.09.2007 11:53:39 ( 14906 )
Dnes ráno se mi přihodila neskutečná příhoda, čili příběh. Začnu od začátku. Ihned po Velkém Třesku, anglicky zvaném The Big Bang (předchůdce Big Beatu, neboli bigboše) se ve zlomku první sekundy času začaly formovat nejjednodušší atomy vodíku. Zanedlouho potom jsem začal pracovat a tím i dojíždět autobusovou linkou č. 39 z Poruby do Vítkovic, kde firma sídlí. Někdy v té době jsem začal nenávidět tu stařenu, která mne svou rychlostí při výdeji jakéhokoli zboží dovádí k zuřivosti. Prodává totiž ve stánku na zastávce a před tím než mne obslouží, si povídá s nějakou jinou stařenou, která nemá nic jiného na práci než si povídat s tou stařenou co mne má obsluhovat. Má nenávist by se tedy mněla logicky rozpůlit mezi obě důchodkyně, nestalo se, nenávidím obě stejně, stupeň zášti je dvojnásobný. Dále mi ta babka udělala to, že už několikrát zcela záměrně obsluhovala nějaké smrady ze ZŠ výrazně déle než jim přísluší. Třeba dnes takové ošklivé holčičce vytáhla dvě plata samolepek, s Piráty z Karibku (ti sou asi od někud z Indie ne?) a se Šrekem a ten malý smrad tím dostal prostor k pěti minutovému výběru. Když už si po několika změněných rozhodnutí vybrala samolepky se Šrekem, zjistila, že nemá dostatek peněz takže si jako koupí žvýkačky! A ta spuchřelá baba jí povídá: „A jaké by si chtěla holčičko“? Tak to snad né! Další váhání mezi jablkovou Hubbou Bubbou a mentolovými Orbitkami. Konečně se dostanu na řadu a říkám. „Dvě jízdenky za 14,-„. A baba na mne: „patná-cti- minutové, nebo ččččtyřři-ceti-minutové?“ Povídám třesoucím se hlasem: „Paní, proboha za 14,-“ a baba počítá: „č-trnáááá-ct plus ččččč-trná-ct je dva-cet-ossss... je pa-ne, já žá-dnéé jí-zzzzdenky už dnesssss nem-ááám“. Začínám se zoufale a hlasitě smát a marně se rozbíhám za ujíždějícím spojem. Ty babu zabiju! Přísahám!
