Kapis
*new*
30.07.2009 00:08:18 ( 29618 )
Tak nejen pro tebe Ondro na dobrou noc Vám taťka teď přečte poslední část zeleninové pohádky. Doufám děti, že jste pěkně papaly brokolicu přes den, aby úhořečci nedivočili, máte už vyčištěné zoubky, jste pěkně pomodlené (stačí dva desátky radostného růžence) a vyčurané, abyste nemusely z postýlek a pěkně při pohádce usly. Dobrou noc :-)
Michel Faber: Brokolicový úhoř, dokončení
Od té chvíle byl Bennyho život každý den o něco zoufalejší. Jako by jeho mysl něco vtahovalo do temné masité tkáně jeho těla. Myšlenky si už nemohly volně poletovat po světě, teď už neopouštěly jeho lebku, bublaly a dodýchávaly ve vlhkém květáku jeho mozku. Střeva měl ustavičně ucpaná a podrážděná a to mu působilo takové bolesti, že neměl ani místo pro vzpomínky na svou matku. Brokolicový úhoř se svíjel a ošíval a od rána do večera prozkoumával každý kout Bennyho vnitřností, jako kdyby hledal miniaturní zbytky dobroučké zeleniny.
Aby to zvíře uchlácholil, Benny zkoušel jíst brokolici častěji a ve větším množství, ale moc to nepomohlo a navíc se projevil nepříjemný vedlejší účinek: otrávilo to jeho otce.
?Nesnědls pizzu.?
?Zrovna dojídám tohle,? omlouval se Benny a dusil se žvancem houbovitého zeleného mechu.
Jednou večer se Benny zase s otcem pohádal o brokolici. Navzájem se probodávali pohledem, otcova pěst se klepala u chlapcovy tváře, kluk měl klouby na ruce umazané od náhražky mozzarelly.
?Můžeš bejt rád, že dostaneš k večeři pizzu,? zakabonil se jeho otec, nechal pěst klesnout a zase se pohroužil do křesla. ?Kdybych tu nebyl a nemohl se o tebe postarat, skončil bys v děcáku. Odvezli by tě do sirotčince v Irsku. Tam bys pizzu nedostal, to si piš.?
Ne? A co bych dostal? pomyslel si Benny a ta myšlenka prosákla z jeho mozku do krevního oběhu a putovala dolů, aby byla strávena.
Té noci vzbudila Bennyho ze spánku mučivá bolest v útrobách.
Okamžitě věděl, oč jde. Brokolicový úhoř mu zase vyplul ze žaludku a tentokrát se nespokojí s tím, že se jen tak protáhne. Už ho přestalo bavit, že ho krmí špatným jídlem, a rozhodl se spořádat něco lepšího. Nenasytně hlodal v Bennyho vnitřnostech, okusoval kapustovitý povrch Bennyho plic, zarýval zuby do měkkých stěn jeho tepajícího srdce.
Benny vyděšený k nepříčetnosti se stočil pod peřinou do klubíčka a úhoře úpěnlivě prosil, prosil, prosil, ať přestane.
A úhoř přestal.
Benny byl z toho celý paf. Nikdy by ho nenapadlo, že by s brokolicovým úhořem mohl nějak komunikovat. Jenže úhoř nejenom přestal žrát Bennyho vnitřnosti, ale jako by k němu mluvil. Ne hlasitě, ale prostřednictvím Bennyho krevního oběhu. Rybí šeptání, obojživelné rady se vznášely vedle sebe v cévách Bennyho vnitřního světa, ze kterého horečka udělala tropy. Zakrátko mu vybublaly v mozku a jejich význam se rozlil jako silná vůně.
Úhoř mu vykládal, co musí udělat, aby oba dva spolu mohli dál žít.
?Tak jo, tak jo,? řekl chlapec a vykroutil se zpod peřiny.
O několik hodin později seděl Benny v nohách otcovy postele. Začalo svítat. K domovním dveřím se blížil člověk ve stejnokroji a Bennyho napadlo, že to jistě bude souviset s Budoucností, ale ten muž tam jen položil mléko a odešel.
Sluníčko ukázněně vyšlo a na dopravních tepnách u Bennyho domu pomalu začalo být rušno. Den normálně pokračoval, jako by se nic nestalo.
Benny uvažoval, jestli by měl jít do školy, nebo jestli by to policejním inspektorům ztížilo pátrání. Bylo nanejvýš důležité, aby ho policejní inspektoři našli, protože ti už se postarají, aby všechno šlo správným úředním postupem. Benny se vůbec nechtěl vyhýbat tomu, co ho čeká.
Nebylo tedy zvláštní, že se svět vůbec nezajímá? On tu je, naprosto připravený na pozdvižení, naprosto připravený na trest, a pořád nikdo neběží k domu, nikdo netluče na domovní dveře. Jen sluneční světlo a ticho, přestože tady na posteli ležel muž s hrdlem rozřezaným a krvavým jako salát z červené řepy.
Benny cítil, že brokolicový úhoř se uvnitř stočil ke spánku, uvelebil se mezi jeho vnitřnostmi tak hladce, jako by tam skoro nebyl. V přírodovědné knížce, kterou dostal od matky, si Benny přečetl pasáž o hadech, jak někdy vydrží bez potravy i několik měsíců, když je potřeba. Od té doby, co se s ním Benny usmířil, se brokolicový úhoř choval s hadí trpělivostí. Mohl si počkat.
Benny přešel k domovním dveřím, otevřel je a postavil se na verandu. Byl pořád v mokrém pyžamu a v pěstičce stále svíral vidličku. Doufal, že svět na něj letmo pohlédne a povšimne si, že něco není v pořádku. Třásl se zimou, sledoval, jak kolem domu jezdí auta, a pro sebe si je počítal. Občas se na něj tónovaným čelním sklem nějaký řidič na zlomek vteřiny podíval, ale peristaltika dopravy mu nedopřála delší pohled. Benny uvažoval, co by musel udělat, aby někdo prudce zabrzdil. Na to, aby mával zakrvácenou vidličkou, byl příliš ostýchavý.
Benny zamžoural do dálky, kam nejspíš všechna ta auta směřovala. Byla to dálnice, v níž se složitě splétaly klikaté tahy a nad níž se tetelil kouř. Nejspíš byl někde za obzorem výjezd, moc daleko, než aby to bylo vidět, a tam se všechno narovnalo a zjednodušilo. Ale jak se někdo dokáže proplést až na druhý konec, to byla pro Bennyho záhada. Zmocnil se ho nový strach.
Brzy ho někdo odsud odvede a pošle ho do dětského domova, kde nemají pizzu ani čokoládu, jen hnusná jídla ze surovin, které vyrostly v hlíně a dělají člověku dobře. To bylo v pořádku: na to byl připravený. Od nynějška bude jíst jen samé zdravé věci; hodně vyroste a odolá všem infekcím, bude mít široká ramena a svaly tvrdé jako kámen, dokáže zvednout jednou rukou neduživou, zmrzačenou ženu. Jenže jak se matka dozví, kde ho má najít? Představil si ji, jak vchází do labyrintu silnic a dálnic a jak ji to v těch nekonečných smyčkách spolkne. Nemá ani řidičák.
A co když bude ten dětský domov v Irsku, jak mu vyhrožoval táta? Není Irsko za mořem? Benny zavřel oči, tělíčko se mu při tom klepalo ve větru, a snažil se představit si, jak jeho matka za rok a den přepluje polévkový oceán v krásném člunu zeleném jako hrášek.
