Onehdá, v parném odpoledni jsme, já a můj tlustý pupek seděli polonazí jen v trenkách na gauči. Seděli je slabé slovo. My se s pupkem po gauči rozvalovali! A dost vulgárně na můj vkus. Na naši omluvu bylo vedro a to my moc nesnášíme. Sledoval jsem z gauče televizi, kdežto pupek trávil výživný oběd.
V televizi byla soutěž v cirkusových číslech. Předsedou poroty byl Bolek Polívka. Jedno cirkusové číslo střídalo ještě cirkusovější. Lachtani, sloni, klaunové. Najednou se na piliny vyřítil žonglér. Házel asi milionem stříbrných kuželek kolem hlavy, kolem těla. Ruce se bleskově střídaly, žonglér fascinovaně hleděl na létající kuželky. Prohazoval si je mezi nohama a chytal je za zády. Běhal s vířícími kuželkami kolem kruhové manéže. Nevěřícně jsem na něj zíral! ?To je ale blbec!? utrousil jsem...
Marketička, která to celé viděla málem spadla smíchy pod stůl. Rozvalený tlusťoch na gauču, jednou rukou se škrabe kdoví kde, a druhou strká kdoví kam, čumí na bednu a komentuje. No prostě úplní knoflíkáři, akurát neumím ani na tu osmičku plivnout.
No, sestru nemám ale podle mého se výše uvedené ve slušných rodinách nepraktikuje...
1) HTC Touch HD (recenze) - 1,5 roku starý, 2 majitel, v dobré kondici, ztracený stylus (nepoužíval jsem jej, takže jsem si toho chytl až další den :), cena 4 500 Kč včetně pouzdra Krusell, které stálo 580 Kč a už bych si jej znova nekoupil. Důvod prodeje: dospěl jsem po 5 měsících k závěru, že Windows Mobile je mrtvý operační systém. Mobil obsahuje i cracknutý TomTom bez hlasu, je možno ponechat, ale samo i celý přeflashovat.
2) Sony Ericsson W20i Zylo - prodano
Kdyby tedy měl někdo zájem, tak napište na mail mrak[zavinac]panacek[tecka]com. Díky.
"...Michele to dokázala a v Nice ji na rampě aplaudovaly davy diváků. Sláva to byla veliká, Tour de France byla tehdy mimořádně prestižní soutěží a asi není ani třeba dodávat, že byla první ženou, která ji dokázala vyhrát...
Feministické organizace toho tehdy náležitě využily a vyhlásily cenu pro ?nejlepší mužskou posádku?. Obvykle se totiž vyhlašuje cena pro dámy, když ale dámy vyhrály, je přece třeba vyhlásit cenu pro pány. Mimochodem, druhý Jean-Loius Clarre s Opel Kadettem ztratil přes 15 minut..."
:-D Tehdá ještě měly feministky smysl pro humor, zdá se...:-D
Dobré rajčátko.... muhehe
Klíče
Zdenek si u nás pěstuje ?rajčátko?. Malinké ?rajčátko? jen tak pro radost. Máme totiž balkón na sluneční straně, stejně jako celý byt. Slunce ?rajčátku? vyhovuje.
Před pár týdny nastala situace, kdy jsme nebyli ani já, ani Marketička doma. Já tvrdě dřel v libereckém ?medvědáriu? a Marketička užívala zasloužené a deštivé dovolené u sestry v Německu. Protože by se neměl v době naší nepřítomnosti kdo o ?rajčátko? starat, domluvil jsme se se Zďenkem, že mu zapůjčím klíče. Nechtěl jsem pověřit zaléváním delikátní kytičky Marketiččinu mamku přesto, že by to očividně zvládla.
Průšvih se začal pomalu rýsovat v neděli, když byla Marki už dávno v Bavorsku a já měl pouze jedny klíče od bytu. Večer na Baníku bylo jasné, že Zdenek musí po fotbale se mnou k nám, abych si mohl odemknout, klíče dát Zdenkovi a ráno abych pouze, nemaje klíče, zabouchl dveře. Tak se i stalo. Bohužel jsem se nestihl sbalit na čtrnáctidenní pobyt v Liberci a musel jsem ještě před odjezdem z ostravské firemní centrály navštívit náš byt a rychle dopakovat zbývající věci, zejména notebook a trenky. Zkrátka věci bez kterých se chlap jen stěží obejde čtrnáct dní na hotelu v cizím městě. Jenomže jsem neměl ty klíče, že,... Sdělil jsem svůj plán šéfovi. Když se dozvěděl, že nejsem spakován a navíc musím jet pro klíče za Zdenkem do centra Ostravy, nesl to značně nelibě a prohlásil, ať už jedu, ať pak nezdržuji. Vyrazil jsem tedy za Zdenkem do jeho práce. Přijel jsem před Zdenkovo zaměstnání a Zdenda vyběhl ven. Hlavu v dlaních, nadávaje si do všeho možného. Prý zapomněl mé klíče doma. Domluvili jsme se tedy, že zajedeme dvěma vozy ke Zdenkovi domů do Poruby. Tam mi mé klíče vrátí. Po sléze mne napadlo, že je rozdělím na polovinu. Dva klíče, od zadního vchodu a od bytu si nechám a klíče od předního vchodu a od schránky nechám Zdenkovi. Jakmile opustím byt, zamknu a svou polovinu klíčů strčím do schránky, odkud si je Zdenek bez problémů odpoledne vyzvedne. Jasné jako facka. Byl jsem hrdý na to, jak jsem chytrý, jak jsem to krásně vymyslel. Nastoupili jsem do aut a naše cesty se rozdělily.
Po příchodu domů jsem se začal zběsile balit. Když jsem nebyl ani v polovině, naše kočičky převrhly květináč. Začal jsem rychle vracet hlínu do květináče a zároveň jej chaoticky stavět zpět na parapet. V tom zazvonil telefon. Šéf už mne přijel vyzvednout. Tempo mého balení se zněkolikanásobilo, přičemž jeho efektivita šla dolů přímou úměrou k jeho rychlosti. Zkrátka jsem pobíhal po bytě sem a tam a za zhruba patnáct minut jsem se polo-sbalený hotovil k odchodu. V tom kočky převrhly květináč znovu. Rozhodl jsem, že k incidentu došlo de facto až po mém odchodu a nejsem tedy schopen sjednat okamžitou nápravu. Nejdříve až se vrátím z Liberce. Dveře za mnou zaklaply, uzamknul jsem a letěl jsem po schodech z pátého patra dolů. Vyběhl jsem ven před dům. Na rohu už stála nastartovaná oktávka a v ní nasupený řidič. Snažil jsem se klíče strčit dle dohody do schránky, ale když jsem se ohnul, pleskl mě batoh do hlavy a z ramen mi pořád padala brašna s noťasem a veliká sportovní kabela. Sundal jsem tedy obtěžující zavazadla, poklekl jsem a konečně vhodil do štěrbiny klíče. Klíče se zastavily hned u škvíry. No to snad ne! Takhle je přece každý vytáhne! Začal jsem zuřivě hledat něco, čím bych je poposunul mimo dosah cizích nemytých rukou. Našel jsem v batohu propisku. Šťouchl jsem do klíčů jako kulečníkový král, až jsem uslyšel uspokojivé cinknutí o zadní stranu schránky. Ty nikdo jen tak nevytáhne, pomyslel jsem si. A přečetl jsem si nápis na schránce: POLÁKOVI!
Beze slov jsem usedl do auta vedle naštvaného šéfa. Ignoroval jsem jeho nasupený výraz a přestal jsem být ve stresu. Přemýšlel jsem co se situací. Ne že bych našemu romskému sousedu Polákovi nevěřil, ale vložit mu klíče od bytu do schránky, to už mi připadalo opravdu jako zbytečné hrdinství. U klimkovického tunelu mě to napadlo. Zavolal jsem mamince od Markéty. Bydlí nedaleko, všechny v domě zná a má od nás klíče. Marketinčina maminka nezklamala. Zvedla telefon a byla doma. Nechala si odvyprávět celou klíčovou anabázi a klidným hlasem mi řekla, ať tu schránku v pohodě otevřu, že ji má náš soused pořád odemčenou!
Neomdlel jsem jen o fous?
Markétina mamka vše zařídila. Vyzvedla klíče z romské pasti a vhodila je do schránky naší, kde je Zdenek později nalezl. A já jsem zjistil, že i pitomé situace moho mít různě pitomá řešení,?
nezávislé topení Eberrspaecher Hydronic 24, naftové výkon 24 kW
:-)
vítám se opět mezi živými. Posledních 14 dní jsem byl pouhým stínem své osobnosti, který se pohyboval mezi fabrikou, hospodou a postelí. V tomto pořadí.
Takže ještě jednou dobrý den, který pro mne dozajista dobrým bude, protože už hodinu po příchodu do zaměstnání vím, že zde nestrávím více než maximálně dalších sedm a půl hodiny. Život mne opět začíná bavit!
Jedeme!!!
Po | Ut | St | Ct | Pa | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
31 | 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 |
07 | 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 |
14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
28 | 29 | 30 | 01 | 02 | 03 | 04 |