kadak
*new*
30.08.2011 11:04:56 ( 50685 )
Mielonka
Byli jsme o víkendu na FNM ? Festival Nowa Muzika v Katowicach. Nebudu se zde příliš rozepisovat proč se mi nelíbilo, že jsem musel po vstupu do areálu všechno kupovat místo penězi za jakési kupony, které Gappák vtipně překřtil za čaulíře, nebo proč se mi nelíbilo, že nás místy až fanatická ochranka nechtěla pustit s plastikovým pivním kelímkem před pódium s hrajícími interprety. Nebudu se ani rozepisovat o nechutných TOI TOIkách a zákazu chcaní na plot.
Festival byl bohužel přesným odrazem doby. Přesto, že byl plný opravdu kvalitních a jak se říká ?alternativních? interpretů, byl podřízen jedinému účelu: vydřeme z toho co se dá. Tento záměr jde bohužel velmi často zcela proti smyslu kultury jako takové. A já se vůbec nedivím, že jsem se z toho... totiž, dovezl jsem si z Katovic takzvaný ?polský průjem?.
Musím objektivně přiznat, že jsem jej nechytl ani z organizace festivalu, ani z polského piva (které je fakt maras), jak se mi snažil vnutit KunA, ale z jídla. Všechno bylo v pohodě, dokud jsme nedostali nápad, že se v sobotu odpoledne někde najíme. Našli jsme fajný restaurantík a rozhodli se, že cosik zjime. Na ceduli stálo ?Boulogne spaghetti?, což znělo lákavě. Kdo měl tušit, že místo masa donesou ?mielonku?, maso rozemleté a v 36°C pokojové teploty zřejmě skladované a tím i kvalitně předpřipravené k tomu, aby devastovalo mé vnitřní orgány. Když jsem špagety jedl, říkal jsem si, že ten eidam smrdí, jako by to snad ani eidam nebyl... Mohl někdo tušit, že to bylo to masíčko? Asi ano, ale já to netušil a zkoumal jsem ten sýr. Ještě tentýž večer se mi začalo chtít na záchod. Vzhledem k úrovním Toi-Toi zařízení jsem se v areálu festivalu raději neodvážil. Sice to byla ukrutná bolest, ale s nafouknutým břichem jsem dokonce i přespal do rána. Ráno už to ale vydržet nešlo. Kdo mě zná, ví co to pro mě znamená ? byl jsem na velké VENKU! Uteklo více než deset dlouhých let, co jsem si tento traumatizující zážitek musel zopakovat.
Od té doby pendluju mezi WC a kanclem, WC a gaučem, WC a židlí, WC a křeslem a co mě nejvíce nebaví, tak taky mezi WC a postelí. Dnes v noci 3x. Mám urutný hlad i žízeň, ale kdykoli něco polknu, ať jídlo či pití, jenom to ve mě zarachotí, zabuble a už běžím ve strachu, aby nebylo pozdě. Prostě je to se mnou děsné. Doufám, že se do Hustolesu situace trošičku zlepší, protože jinak budeme muset dělení toalet na dámské a pánské zrušit a rozdělit záchody podle následujícícho klíče: pro kaďáky ? pro veřejnost.
Ano, je to tak, konečně se můžou posměváčci smát. Konečně jsem dostál své přezdívce, konečně je Kaďák nomen omen.