Kino TIP
Taxidermia
Na hudbe se podilel Amon Tobin.
komentar z CSFD.cz
Taxidermia posouvá hranice sofistikované dekadence a neředěné amorálnosti tak daleko, jak to jen jde. „Epický“ maďarský film o třech generacích jedné rodiny, během něhož se dočkají dehonestujícího zesměšnění sex, jídlo a smrt, přináší mimo spousty originálních nápadů v mnoha ohledech velmi neotřelou koncepci organizace časových rovin. Zejména však metody překračování omezujících představ o vkusnosti jsou fascinující: od klování zobákem do penisu a znásilňování prase čích ostatků přes nechutné žraní a nekonečné zvracení až k lidským embryím v klíčenkách. Jeho uvědomělost a ďábelská propracovanost navíc znemožňuje jej i přes okázalou absenci morálky nařknout z jakékoli lacinosti. Už kvůli formální dokonalosti, s níž inscenuje sérii odporností, překonává čas (od vizuální metafory s neckami v dlouhém krouživém záběru ke zdánlivě prostým jízdám napříč továrnou) a vytváří svět, ve kterém byste NIKDY nechtěli žít a žádného jeho hrdinu znát, ale který je takovým způsobem naplněný nápady, že by to vystačilo na několik dalších filmů. Pokud v sobě máte jen trochu dekadentního myšlení, budete se smát až k slzám. A pokud budete prostě jen zvracet, nebuďte smutní. Postavy na plátně vám budou ochotně asistovat. Dokonce dobrovolně. Sportu zdar.
Taxidermia
Na hudbe se podilel Amon Tobin.
komentar z CSFD.cz
Taxidermia posouvá hranice sofistikované dekadence a neředěné amorálnosti tak daleko, jak to jen jde. „Epický“ maďarský film o třech generacích jedné rodiny, během něhož se dočkají dehonestujícího zesměšnění sex, jídlo a smrt, přináší mimo spousty originálních nápadů v mnoha ohledech velmi neotřelou koncepci organizace časových rovin. Zejména však metody překračování omezujících představ o vkusnosti jsou fascinující: od klování zobákem do penisu a znásilňování prase čích ostatků přes nechutné žraní a nekonečné zvracení až k lidským embryím v klíčenkách. Jeho uvědomělost a ďábelská propracovanost navíc znemožňuje jej i přes okázalou absenci morálky nařknout z jakékoli lacinosti. Už kvůli formální dokonalosti, s níž inscenuje sérii odporností, překonává čas (od vizuální metafory s neckami v dlouhém krouživém záběru ke zdánlivě prostým jízdám napříč továrnou) a vytváří svět, ve kterém byste NIKDY nechtěli žít a žádného jeho hrdinu znát, ale který je takovým způsobem naplněný nápady, že by to vystačilo na několik dalších filmů. Pokud v sobě máte jen trochu dekadentního myšlení, budete se smát až k slzám. A pokud budete prostě jen zvracet, nebuďte smutní. Postavy na plátně vám budou ochotně asistovat. Dokonce dobrovolně. Sportu zdar.