RUMCAJS SE VRACÍ 1
To si tak sedím v pondělí v šest ráno na hajzlu, zmítán logickými vyústěními nedělní oslavy postupu Baníčku do ligy, kam patří a depresemi z blížícího se pracovního procesu. Po vypnutí režimu letadlo v telefonu hledím do emailu a co nevidím. Píše mi po dlouhé době Michal Opitz o adresu, což jsem si hned spojil s vydáním Rumcajse a hnusné pondělní ráno začalo být hned prozářenější.
Tak tento poutavý a jistě obohacující začátek máme za sebou, i když bych mohl vzpomenout i napínavé čekání každý den u schránky, když lístek z pošty mi ležel trestuhodně zasypán katalogy a letáky s jedovatými sloučeninami, které na sebe jsou někteří jedinci ochotni patlat a stříkat, aby je ?nezastavil? pot a tím nepřišli o trendy styl. Mohl bych vzpomenout i zábavné a duši naplňující čekání v limitně nekonečnu blížící se řadě na hlavní porubské poště v době vydávání důchodů, či adoraci rezavého japonského dvanáctistupňového moku, který jsem si objednal ke čtení na Zámečku, či vymazlenou obálku, která byla autorem rozstřižena, byl v ní vložen papír navíc, který chránil hřbet a zpátky slepená (děkuji a bravo), ale to tu vůbec ale vůbec nepatří a nemíním tím zaplevelovat svůj komentář!!! Takže
Tento zcela ultimativní crossover Anglosaských a Českých popkulturních legend, jehož eklatantní paralela s giganty žánru jako Powell, Willingham či Mignola je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu slovesné kultury, je zcela prost grafické dyspraxie. Především afiliativní symbol juvenilního sentimentu, ztělesněný archetypem spravedlnosti ? Rumcajsem - představuje edukovaného bedekra, který významně asistuje čtenáři prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence v rámci interpretačního rámce. Pokud v tomto okamihu přistoupíte na mistrovu hru, budete odměněni simplifikovaným konfrontačním, významově mnohovrstvým, úzusem dobra a zla, chudoby a bohatství (Neutěšené aparigrahické Rumcajsovy poměry versus ad hoc propertiální konzumerismus šlechty), eternálním, koexistenčně kopulativním vztahem Cipíska, jenž ostentativně bojkotuje rodinnou kontinuitu behaviorálního altruismu, a budete schopni plně prožít předfinální tenzní gradaci při exhumaci živočichů s retroperitoneálně perforovaným duodenumem.
Rozradostněn exaktní vizualizací postfreudovského axiomu musím ocenit tvůrce, že za tento klenot slovesnosti odmítl protiplnění a z extatických výšek tohoto transcendentálního zážitku toužebně vyhlížím pokračování!
To si tak sedím v pondělí v šest ráno na hajzlu, zmítán logickými vyústěními nedělní oslavy postupu Baníčku do ligy, kam patří a depresemi z blížícího se pracovního procesu. Po vypnutí režimu letadlo v telefonu hledím do emailu a co nevidím. Píše mi po dlouhé době Michal Opitz o adresu, což jsem si hned spojil s vydáním Rumcajse a hnusné pondělní ráno začalo být hned prozářenější.
Tak tento poutavý a jistě obohacující začátek máme za sebou, i když bych mohl vzpomenout i napínavé čekání každý den u schránky, když lístek z pošty mi ležel trestuhodně zasypán katalogy a letáky s jedovatými sloučeninami, které na sebe jsou někteří jedinci ochotni patlat a stříkat, aby je ?nezastavil? pot a tím nepřišli o trendy styl. Mohl bych vzpomenout i zábavné a duši naplňující čekání v limitně nekonečnu blížící se řadě na hlavní porubské poště v době vydávání důchodů, či adoraci rezavého japonského dvanáctistupňového moku, který jsem si objednal ke čtení na Zámečku, či vymazlenou obálku, která byla autorem rozstřižena, byl v ní vložen papír navíc, který chránil hřbet a zpátky slepená (děkuji a bravo), ale to tu vůbec ale vůbec nepatří a nemíním tím zaplevelovat svůj komentář!!! Takže
Tento zcela ultimativní crossover Anglosaských a Českých popkulturních legend, jehož eklatantní paralela s giganty žánru jako Powell, Willingham či Mignola je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu slovesné kultury, je zcela prost grafické dyspraxie. Především afiliativní symbol juvenilního sentimentu, ztělesněný archetypem spravedlnosti ? Rumcajsem - představuje edukovaného bedekra, který významně asistuje čtenáři prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence v rámci interpretačního rámce. Pokud v tomto okamihu přistoupíte na mistrovu hru, budete odměněni simplifikovaným konfrontačním, významově mnohovrstvým, úzusem dobra a zla, chudoby a bohatství (Neutěšené aparigrahické Rumcajsovy poměry versus ad hoc propertiální konzumerismus šlechty), eternálním, koexistenčně kopulativním vztahem Cipíska, jenž ostentativně bojkotuje rodinnou kontinuitu behaviorálního altruismu, a budete schopni plně prožít předfinální tenzní gradaci při exhumaci živočichů s retroperitoneálně perforovaným duodenumem.
Rozradostněn exaktní vizualizací postfreudovského axiomu musím ocenit tvůrce, že za tento klenot slovesnosti odmítl protiplnění a z extatických výšek tohoto transcendentálního zážitku toužebně vyhlížím pokračování!