do noveho roku noveho kadaka:
Při odjezdu do Olomouce jsem zjistil, že mi zběsile rychle bliká kontrolka blinkru při užití ukazetele změny směru jízdy doprava. Můj technicky založený mozek zbystřil! Jistě mi některá žárovka v blikačce prdla, řekl jsem si. Po 30 sekundové visuelní diagnostice jsem odhalil, že se jedná o pravý přední blinkr. Tuhle pasáž jsem zvládl, liboval jsem si. Zapřemýšlel jsem, jak se k výměně žárovky dostanu. Rozhodl jsem otevřít kryt motoru. Této operaci jsem se snažil vyhnout. Lanko, kterým se dekl uvolňuje, se totiž za ta léta protáhlo a nyní nelze použít standardní páčky, leč kleští. Kleštěmi je nutno ocelové lanko chytit do čelistí. Aby bylo možno lanko chytit, je nezbytné si kleknout vedle auta a vyšpulit dupu na celé okolí. Hlavu zabořit hluboko mezi pedály řízení a snažit se po hmatu chytit prsty a čelistmi kleští to stále zpropadenější lanko. Při tomto snažení se Vám lanko sedmkrát vysmekne, dvakrát jej nechytíte vůbec a nakonec se čtyřikrát čelistmi kleští štípnete. Při posledním čtvrtém štípnutí se musíte napřímit, abyste se v zápětí praštili o volant. Nezbývá, než sprostě ?zakurvovat? a na počtrnácté ten hlupy drut už končně chytit a dekel otevřet. Po otevření krytu motoru následovalo druhé kolo visuelního ohledání. Prostě jsem čuměl do motoru jako husa do flašky a hledal jsem objímku se žárovkou ve svítilně. K mému překvapení tam žádná objímka, natož žárovka nebyla. Jako Coulombo jsem šel po stopě, tudíš po kabelu a zjistil jsem, že předmětná objímka visí na drátech i se žárovkou dovnitř blatníku a zhruba ? roku tak při každém odbočování předjíždění, parkování atd. osvětluje přední kolo zevnitř blatníku. Objímku jsem za dráty vytáhl, vyklepal jsem z téměř rozkorodované objímky starou žárovku a vyměnil za novou. Světla svítí, stěrače stírají. Já jsem na sebe hrdý, celá akce netrvala více než hodinu a půl.
5.7.
Dnes ráno se mi neudělalo úplně nejlépe. Vlastně mi bylo zle. Dost zle. Včera byl totiž Majáles 09. Musím přiznat, že mě studentská veselice nezklamala. Měla totiž tak vysokou úroveň, jako jsem dlouho dopředu předpokládal. Dopoledne Mňága, kterou jsme nestihli.. Pak tři revivaly (čti tak jak sem to napsal, žádný rivajvly, ale REVIVALY s ostravským přídechem na měkké I a tvrde Y). Kapela Waťák (vtipná parafráze na Kabát, že?) rozvířila tvrdou muzikou nemálo hlav. Revival Tří Sester potěšil nejednoho příznivce Tří Sester přesto, že nechybějící zpěvákova noha nebyla jeho největší slabinou. Jeho pěveckému umu totiž chyběl pěvecký um. A zvukaři zvukařský, konstatoval Mrak. Mezi tím zapěli bratia slováci, kteří revivalovali snad všechno. Jejich jméno jsem raději zapomněl. Zlatým hřebem měla být časem prověřená kapela Alkehol. Na toto vystoupení jsem již nečekal. Zbantoval sem partyju a vyrazil do Helouvínu, který po měsíční odstávce opět otevřeli. Hospoda je k nepoznání. Jako důkaz uvádím, že bych si dnes dokázal představit, že využiji v poklidu i WC , což bylo v minulosti nemyslitelné, protože to byli fakt strašní hajzli. Po pár pivních osvěžení v podobě ostravarských koníků jsme si s Market zavolali tágo a vyrazili spát. A dneska mi bylo blbě. Náladu mi nespravila ani moje máma, která mě ráno před sedmou vzbudila telefonátem a udiveně zjistila, že ještě nejsem v práci. Přesto, že je to moje máma, moje máma, kterou mám nadevše rád, je jak kouzelná víla,... ...neví, že samozřejmě chodím až na osm, což považuji za benefit k nezaplacení, který vyvažuje cca deset tisíc korun k hrubému, které mi chybí. Na závěr jen uvádím, že na Majálu (tak se totiž správně Majáles skloňuje) byla i elektronická část, kterážto nebyla zcela nekvalitní. Jen jsem si připadal na to trdlování v rytmu polámaných bítů před kolejema moc trdlo. A taky starý. Navíc můj kšilt je proklatě ohnutý. Ve vrtce pak hrál zase hauzovou rovinu nějaký podivný ?gelovlas?. Když do mikrofónu zahlásil, že je dídžej rádia kismoravaEFEM, tak jsme se s Mrakem podivili. Když zařval: ?Děcka, tak chlastáme!? prchli jsme do bezpečí deště...
...ovšem nyní, po důsledném vyjezení plechovky s tuňákem v rostlinném oleji a následné návštěvě WC se moje fyzická i psychická pohoda zvedá z hnusného popela nevolnosti a jako bájný Fénix a vzlétá k nebi dobré nálady!
Joa dneska asi na hřišťu. V Grygcu, dluho sem tam něbyl.
24.6.
Přátelé, právě jsem objevil čínskopolívkového boha, drátěnkovou meccu, hranatopolívkouvou mistrini, firmu:
Fashion food!
http://www.fashionfoodthailand.com/Zakoupil jsem si polévku YUM TOM! Jen pro zopakování - Čínské polívky se dělí na: Jedno pytlíčkové, dvoupytlíčkové, vícepytlíčkové a speciální. V této chvíli držím v ruce Vícepytlíčkový speciál s vlastní nádobou, pokličkou s výparnými otvory a vidličkou. Na obalu není uveden jediný český nápis, což znamená, že jsem si za 22,90,- koupil ILEGÁLNÍ polévku. Už se mi vaří voda. Po konzumaci se s Vámi podělím o zážitky,...
Fotodokumentace:
Nádoba úplně dole!!!
http://www.fashionfoodthailand.com/products_cup.htm2.7.
No nic. Nechme Rajmunda Vzteklunka, totiž Kpaounka chvíli napokoji a pozastavme se na chvíli u Oránka Pučmy.
Můj kamarád Oránek Pučma přislíbil, že se aktivně zapojí do renovace mého pokoje na starém bytě, který opouštím. Potkali jsme se s Nšo-či a Pučmou v pátek v restauraci Prima. Už předtím nám Oran avizoval, že půjde na pařbu do Chlíva, ale no prob, on se zařídí a někde přespí. Opakovaně odmítl nabízené klíče od Nšo-čiiného bytu a pohrdl nabízenou matrací, která tak krásně minulý týden posloužila manželům Kopečným. Ráno mě kolem sedmé vzbudil telefon: ?Pičo já su na Hlučíně. Nebo u Opavice. Asi nedojdu? chtěl jsem něco říci, ale vyprd jsem se na to. Následovala totiž věta: ?Všichni jste se na mě vysrali, oni jeli na Hlučín, co sem měl dělat? Konec rozhovoru. V odpoledních hodinách proběhlo ještě několik marných telefonátů směřovaných na mne i Zdenka, který mi velice pomohl. Odmítli jsme pro Pučmu zajet, protože jsme toho chtěli stihnout co nejvíce. Odpoledne pro Oránka zajela Markéta. Přivezla červenou opuchlou bestii, která sice už nebyla opilá, ale nebyla ani fit. Bestie se převlékla do montérek, řekla pár vtipů, pověděla příhodu, jak zachránila na Hlučíně tonoucího chlapce (za což od šťastné matky obdržela 200,-) a zase odjela.
JestlY marně čekáte na nějakou pointu, tak ta snad přichází až na závěr. Pokud chcete vymalovat, pozvěte si Gappáka a ožerte se sním. Bude to sranda, ale nevymalujete.
22.7.
Ano, je to tak. Před oknem mé kanceláře na asfaltovém parkovišti vybublávají bubliny jako třešně a uvolňují do okolí aromatické uhlovodíky. Cigánské děti obchází postupně jedno auto za druhým a dívají se přes okýnka aut, co by se tak hodilo domů. Jejich boty zanechávají na roztaveném povrchu parkoviště nesmazatelné stopy. Promptně otevřu okno a vzápětí je okřiknu. Oknem se valí rozžhavený vzduch dovnitř místnosti. V té chvíli si vzpomenu, jak jsme s kamarády na běžkách stromečkem stoupali na jesenický hřeben. Za chvíli je konec horní hranice lesa a před námi se objevují bílé vysokohorské pláně. Od tyče k tyči není téměř vidět, taková je mlha, tak hustě sněží. Všichni si upravujeme bundy, trička zastrkujeme hluboko do kalhot, čepice posouváme hluboko do očí. Najednou se ozve: ?Volná trať, volná trať? a zpoza horizontu se vyřítí obrovská sněhová koule. Vousatý chlap, jednotlivé vousy obaleny nejjemnějšími ledovými krystalky, zmijovku naraženou přes jedno oko tak, aby ještě viděl, ale při tom aby mu zběsilý vítr to druhé nevyfoukal. Rychle uskakujeme ze stopy ven a slyšíme jak chlap křičí: ?Kurva chlapi, dneska je to namrzlé, jede to jako prase,...? a při srandovním balancování na úzkých lyžích mizí v lese. Otáčíme se a pomalu stoupáme vzhůru. Čeká nás ještě 38km. Vítr fičí čím dál tím rychleji, sněhové vločky bodají do sklivce...
30.7.
Dnes se mi v práci přihodila veselá příhoda z práce. Klukům došel materiál, byl jsem tedy jako rychlá spojka vyslán na nákupy. Koupil jsem pár vinklů a nějaké další profily a řítil jsem se s nimi k výtahu, abych je mohl dopravit na místo určení, na střechu. Nevědomky jsem předběhl tlustou paní, která to nenesla libě. Normálně bychom jeli spolu, ale ocel zabrala ve výtahové kabině spoustu místa a paní byla opravdu rozměrná. Když jsem zmáčkl tlačítko č .4 označující nejvyšší patro, začaly se zavírat dveře. Bohužel mi jeden profil zůstal trčet ven a dveře se do něj hladově zakously. Výtah tedy neodjel. Stoupající nervozita se zračila za tlustými skly brýlí tlusté paní. Musel jsem dveře násilím ručně otevřít a opětovným zmáčknutím tlačítka č. 4 jsem dveře donutil se zavřít. Výtah se ovšem nerozjel. Po pár vteřinách jsem zmáčknul tlačítko P. Překvapivě se okamžitě ozval zvuk asynchronního motoru a výtah začal stoupat. Za chvíli byl konečně ve čtvrtém patře a dveře se otevřely. Bohužel, než jsem stihl ocelové profily posbírat ze země, dveře se opět uzavřely a já se řítil dolů do přízemí, jak jsem si přeci sám navolil. Když výtah sjel dolů, viděl jsem tlustou paní se sklopenou hlavou vyrazit v ústrety výtahové kabině. Jak hlavu zvedla a uviděla opět mne obloženého železem, zalapala po dechu a na chvilku se zatvářila jako J.P. Belmondo, když v jednom ze svých filmů žádal o sociální dávky. Rozpačitě jsem pokrčil rameny a opět vyrazil nahoru. Napodruhé se mi už vystoupit podařilo?
6.8.
Přátelé, dnes jsem upadl do hlubokého spánku již kolem desáté hodiny. Ovšem před pár minutami mne probudil potlačovaný smích mého šéfa, se kterým sdílím pokoj. Bydlíme na Hotelu FIT v Přerově. Hotel FIT je sice celkem na úrovni, ale v podstatě je to přestavěná Meopťácká ubytovna. Každý pokoj stejný. Všechny mají stejnou výbavu, všechny mají balkon. Všechny mají stejnou televizi Sharp. Při prozření před pěti minutami jsem pouze viděl vyhublé nohy a dlouhé bílé firemní tričko, jak se pohybuje na balkoně. Při bližším průzkumu jsem zjistil, že na balkoně je můj šéf Jirka a předkloněn přes zábradlí míří doprava do prázdna TV ovladačem. Něco pomačká a pak se rychle schovává za roh. Z vedlejšího pokoje se ozývá hlasitá hudba a polské klení. Za chvíli se opět rychle nahne přes zábradlí s ovladačem v ruce a hudba utichá. Polské klení nadále pokračuje. Ozývají se duté rány. Jirka se svíjí v záchvatu smíchu. Za chvíli opět vymrští ruku do tmy a z vedlejšího pokoje se ozývají zprávy ČT24. Blik a hraje VIVA. Blik Prima. Další na řadě je Spektrum a dokument o zvětšování penisů. To už náš polský spolubydlící nevydržel, příjmač vypnul a vydal se nám sdělit, že se mu dočista zbláznila televize. Tak a to je konec srandy. Ryszard bude mluvit a mluvit a my se ho jen tak nezbavíme?
6.8.
Magister Inżynier Ryszard Papież
Pan Papež je náš programátor PLC. Je starší ?právě o čtyřdišti lat? jak sám rád říká. Táhne mu tedy na 70. Jeho oholené tváře vkusně doplňuje šedý knír a učesané stříbrné vlasy. Jezdí Renaultem Megane první generace a auto pyšně nazývá ?Meganka?. Ryšek je ohromně bystrý i když nezohledním jeho věk. Za dvacet let spolupráce se Slováky a Čechy se naučil pouze pár ?našich? slov. Jsou to tato: stykač, skrabička (rozuměj krabička), měňač (frekvenční měnič), zebřík (žebřík), Ondra (já) a Iři (šéf Jirka). Dále umí výborně číst anglické manuály, když jsou obrázkové. Jako jediný Polák, kterého znám je nevěřící a to přesto, že se jmenuje Papež. Jako každý jiný Polák používá velice vulgární výrazy, kterým vévodí kurva.
Když se nudí je schopen přerušit jakékoli důležité jednání a vpadnout do něj svým momentálním nápadem, který se ne vždy týká dané problematiky. Několik vedoucích a technicko-investičních ředitelů se zuřivě dohaduje s našim projektantem o konečném umístění silového rozvaděče. V tom se přitočí Ryšek, zatahá mě za rukáv a nahlas povídá: Bylem v tej ZOO. Vieš, taky tiger špi 20 godin denně. A když nešpi, tak zgyně. Tato informace všechny zaskočí. I když je míněna dobře, rozvaděč se podle ní neumístí.
Minulý týden jsme spolu jeli ve fabrice výtahem. Ve výtahu s námi jelo 14 žen nejrůznějšího věku. Všichni jsme se dívali do země a čekali na výstup. V tom se Ryšard ptá: ?Co jest za kurewstwo na tej ledovce, ta nazva Soňic Jout? a prstem ukazuje na mé tričko s obrázkem pračky a nápisem Sonic Youth. Všech 14 ženských pohledů se zvedne, hledí na mne 28 očí. Potichu říkám svou pseudo polštinou: ?To je americká hudební skupina Hlasitá Mládež? Zatváří se pohrdavě a povídá ?okurvěnci?. Jedné paní ve výtahu zaskočí rohlík, mladé holky se chichtají. Snažím se celou situaci zachránit a říkám: ?Ne, vlastně Zvuková Mládež?! ?Aha!? mávne rukou a s nefalšovaným nezájmem doplní : ?Pokurvěnci!?. Spěšně vystupuji z výtahu o patro dříve,?
14.8.
Mám pro Vás jednu velmi aktuální předpárminutovou příhodu. Tiskne takhle šéf nabídku z *.pdf. Z tiskárny vyjede podobná tabulka, ovšem její kolonky jsou vyplněny úplně jiným textem. Místo kusového seznamu hydraulických fitinků v rámečcích vyjížděl seznam akreditovaných laboratoří. Po třetím pokusu si mne šéf zavolal na pomoc k tiskárně. Chvíli jsem na to čuměl jako vůl do vřelé vody, husa do flašky nebo slovák do flašinetu. Pak jsem dostal nápad. Zkusím něco vytisknout z *.pdf pro změnu já ze svého PC. Tisknu pozvánky na HL a vyjíždí opět ta samá tabulka s laboratořemi. Nechápeme. Zkoušíme word, návod na požití katalytických jednotek. Opět tabulka akreditovaných laboratoří. Vždyť to není možné! Copak jsme blbí??? Zkouším tisknout email přímo z outlooku a vyjede mi z černobílé tiskárny k našemu překvapení barevná fotka. Jsme úplně blbí!!! Naše paní sekretářka v nestřežené chvíli vyměnila zásobník s papíry. Místo čistých vložila ?makulaturní šmíráky?, které jsou z jedné strany potištěny. Vše co jsme vytisknout chtěli se samozřejmě otisklo na druhou stranu papíru,... ...no jo, teď si určitě vyslechnu z jistých míst něco o lamách nebo jiných zvířatech, které se výborně orientují ve výpočetní technice. Nu což, zasloužíme si to,...
UFF!
2.9.
Dobrý večer,
vítám se, na tomhle ranním čaji. Bez čaje. Prapůvodně jsem si myslel, že napíšu jen ahoj a půjdu spát, jenže teď jsem za devatero alkalickými baterkami a za devatero NiMH akumulátory a můj prastarý mp3 přehrávač stále mlčí, jak psovi pastva, jak Topičovi oči.
9.9
Klement Mittal
Na posledním jednání jsme se dohodli, že pro realizaci jisté zakázky pro Arcelor Mittal nám zajistí vstupy do areálu pan Viselka. Průběžně je zařizuji od včerejška. Včera mi pan Ing. Viselka dlouho nebral telefon. Když ho konečně zvedl, sdělil mi, že to není jeho práce a navíc na to nemá oprávnění a odkázal mne na pana Vantulu. Ing. Vantula mi dlouho nebral telefon a když ho zvedl, dal mi číslo na p. Ježíška. "On je tu od teho a mi je to pane inak jedno". Ježíšek se přiznal, že už jednou vstupy zařizoval, ale že teď to dělá pan Kalandra, na kterého mi SMS přeposlal číslo. Domluvil jsem se s ním na dnešek, že mu donesu podepsané papíry těch lidí, co budou chtít v areálu hutě pracovat. Faxem to prý nejde. Nejdříve se musím ale domluvit s panem Ing. Viselkou na jednorázovém vstupu a ten mi to opět nebere...
14.9.
Protože vysvětlení mohou být různá:
1. Je to kokot, protože se snaží o něco s čím hrubě nesouhlasíš.
2. Je to kokot, protože se sice snaží o ěco s čím souhlasíš, ale je to nereálné, čili je to demagog.
3. Je to kokot, protože se snaží o něco s čím hrubě nesouhlasíš a navíc je to stejně nemožné, proto je to demagog.
4. Je to kokot, protože se vůbec o nic nesnží. Ty byty jeho majiteli přeje, ale snaží se tvářit, jakože nepřeje.
5. Je to zoofil, protože kuří koňům pera a polyká...
14.9.
cibuk, lukin, willy, deus:
Nejdůležitější je, že začala nová Superstar. Včera jsem viděl asi minutu a půl a ptám se:
"Proboha, proč už dávno není ten Žlutej Pes Hejda prezident?!?"
18.9.
Rád bych Vás seznámil s Karlem
Karel
Karel Hereš? Prostě Karel. Karel má jednu dlaň jako já dvě. Karlovi, jako jedinému čouhají kotníky z pod nohavic červených montérek. Karel má velký obličej, veliký červený nos, červené líce, mohutné jako bernardýn a pár blonďatých vlasů. Karel má i veliké břicho a když je vedro sundá si blůzu i červené triko. Potom je vidět, jak má Karel břicho pokryté žlutými chlupy. Poláci, co s námi dělají říkají: ?Karel je velký žlutý medvěd.? Karel je elektrikář. Je to učiněný koncert, když Karel svými dvoupalcovými prsty zapojuje zásuvku. Karel je taky Prajzák. Bydlí v Hlučíně a jako jediný si vždycky ze služebky doveze diety. Karel první týden jí co mu manželka připravila. Tu řizku, tam chleba s vuřtem nebo prejt z vlastniho bravka. Nakonec i zavařenu cviklu. Karel kouří dutinkové cigarety: ?Bo ty Startky, ty su drahe, kura jak cyp! Věřiš mi?? Karel je fajny chlop.
Karel stojí na kraji střechy fabriky a dívá se do nebe. Jednu ruku v bok a v druhé dutinku naplněnou tabákem na vykuřování skleníků. Strčí cigaretu do obrovské pusy, potáhne, kouř vypustí přes spodní zuby ven a povídá: ?He! Špaci leťa? A určitě myslí na svůj třešňový sad kdesi v Hlučíně? ?prostě Karel.
24.9.
Popravdě musím říci, že už to není to, co to bývalo. Místo deseti piv - tři. Na cigány v trávě pouhá redukce nestačila. Nebyl ani jediný. Dokonce jsme tento specifický panák ničím nesuplovali. Prostě tragedie.
Jó, ty krásné časy, kdy mi bylo ve čtvrtek zle a zle a zle ,kdy jsem se bál, že po cestě do práce někoho přejedu, třeba policistu, jó tak tyhle časy se už nikdy nevrátí!!!
29.9.
Představa nekonečných pustin, kterými letí světlo miliony a milion let, než doletí někam, kde je někdo kdo jej může pozorovat je zdrcující. Představa prázdného prostoru, který zakřiví ?zmrzlá energie? ? hmota, podle zákonitostí, kterým nikdo nerozumí je téměř depresivní. Představa toho, že všechno co vnímáme jsou jen různá elektromagnetická záření, včetně hmatu i tepla je téměř nepochopitelná. Přesto se mi tam ten bůh ? stvořitel nechce vejít. Pokud jej připustím, Boha Hospodina, celá ta náboženská šaškárna pro něj musí být tak zajímavá, jako pro mne rostoucí plíseň na jedné kuličce rybízu u tety na zahradě. Copak by se někdo, kdo dokáže nejen udělat, ale také vymyslet sluneční soustavu s jejími Neptuny a Jupitery nechal zastupovat tím šaškem z německa/vatikánu? Copak by někdo, kdo dokáže rozrotovat hvězdu, ale i celé galaxie chtěl, aby se nějací lidé scházeli neděli co neděli za zpěvu monotónních dvou-tónových písní? Copak by si mohl přát Bůh stvořitel, aby se před ním lidé po kolenou plazili? Aby potápěli nemluvňata ve vodě? Pokud ano, tak je ten Hospodin pěkně vyšinutý a já ho znát nechci,...
6.10.
O Mittalu, vstupkách a rómech.
Dostat se na Huť není jen tak. Kdo chce dovnitř musí projí složitým procesm telefonování a vyjednávání. Nejprve je nutno znát někoho, kdo již uvnitř je, kdo je na Mittalu zaměstnán a má právo vstupy povolovat. Huť má přes 3000 zaměstnanců, přes to jsou chvíle, kdy někoho kompetentního, ale hlavně ochotného Vás dovnitř propašovat prostě není možno najít. Když se Vám to přeci jen podaří, není sranda se dostat ven. Pokud něco vezete v kufru, musíte si totiž dopodrobna sepsat, co vezete abyste ven proklouzli. Ostraha celé huti je totiž ta nejdůležitější složka celé firmy. Je podle toho také náležitě důkladná. Když našim klukům vracejícím se z měření emisí vrátní prohrabali celý vercajk v Transitu, ještě to zvládli.Když kontrolovali sadu vrtáků, která byla součástí vrtačky tak to ještě vydýchali. Po dvaceti minutách proclívání zboží to přišlo! Nejdůležitější vrátný přezdívaný pro své specifické rysy v obličeji ?Hurvajz? se rozhodl zjistit, zda pečlivě smotaná prodlužovaní šňůra má opravdu deklarovaných 25m. Náš nejmladší kolega zbrunátněl. Křiknul: ?ať si to ten cyp rozbalí a změří sám!? Zamknul auto přímo na vrátnici před závorou a jal se odcházet na tramvaj. Naštěstí se nám ho podařilo doběhnout, přesvědčit aby se vrátil a celý proces opuštění hutě dokončit.
Na současné zakázce, kterou pro huť momentálně plychtíme si náš subdodavatel dosadil jako svého subdodavatele stavbyvedoucího róma. Cigán to je znamenitý. Podniká. Zaměstnává zhruba dvě desítky bílých budiškničemů. Vyplácí je jednou týdně, aby mu chodili do práce, protože by prý jinak jenom chlastali a za týden by neměli ani na žrádlo. Róm se jmenuje Ivan a mluví ostravsko-slovensko-cigánsky. Jako každý róm, strašně cigani (lže pro neostravaky). Posledně mi říkal báchorku, že prý jel po Rudné 220km/h. Podíval jsem se na jeho Golfa bez zadního skla, kterým jezdil na stavbu a v duchu se zasmál. Kritická chvíle v našem jinak harmonickém vztahu nastala, když se potřeboval dostat s vercajkem ven z NH a neměl potvrzené doklady o tom, že ten vercajk nikde neukradnul. Hrdě prohlásil, že půjde a řekne těm vrátným, že je to jeho! Vždyť mu musí věřit! Přece! Podíval jsem se do jeho snědé tváře a řekl jsem si, že to uděláme oficiálně. Vyrazili jsme za panem Vantulou, který má tyto věci (a nic jiného) na starosti. Vantula si povzdechl odložil rozečtený Blesk a řekl, že už jsme tento týden druzí, že se z toho asi zblázní. Posadil jsem Ivana do křesla. Do ruky jsme mu dali formulář a do druhé tužku. Jeden přes druhého jsme mu začali diktovat co kam a jak má napsat. Po několikaminutovém snažení jsem z hrůzou zjistil, že Ivan píše do formuláře úplné nesmysly. Spíš než slova a čísla takové obrázky a klikyháky! Říkám mu: ?proboha vy snad neumíte psát!? A on na mě: ?pane Kaňá, dyk sem vám žikal, že sem slovák!? No nakonec to nějak dopadlo. Formulář jsme zmačkali a druhý vyplnili sami a Ivan protáhl svou míchačku a hrabky pane Kaňá, a krumpače tři a tež tu lopatu přes vrátnici.
Róm stavbyvedoucí Ivan mě šokoval ještě jednou. Na předávku zakázky přijel se zlatým řetězem kolem krku. V kožené bundě a v Jeepu Grand Cherokee z roku 2007. Auto bratru za milion. Když jsem marně skrýval údiv, chytl mě kolem ramen a říká: ?bracha mi to předělal na plyn pane Kaňá, žralo mi to dvacet litru!? Takže o té Rudné asi nekecal.
7.10.
Tak dneska ráno mě opět popudila ČT. V dopravním zpravodajství vyšla zpráva, že na ulici Frýdecká, směrem na Porubu je dopravní nehoda. Ulice Frýdecká má od Slezské radnice po Vratimov zhruba 8km, což je jeden problém jak identifikovat místo nehody. Horší je určit směr ?na Porubu?, protože ulice Frýdecká je ve všech svých bodech na Porubu téměř kolmá! Pánové z Prahy děkujeme. Prosím informujte nás nadále kvalitně jako doposud! Na ulici Rudná v Ostravě je autonehoda (Rudná má skoro 25km) nebo že na severní Moravě v Havířově se střílelo (Havířov je prosím ve Slezsku, očividně a zcela zřejmě)! Zajímaly by mne reakce pražanů, kdyby dostali informaci, že rozzuřené Apple Commando jde po Evropské třídě směrem na Průhonice a bijí všechny zkurvysyny. Kdo by kam utíkal...!?
11.10.
Nebývalo mi moc příjemné, když jsem obdržel otázku: "a kde jsi vlastně studoval?" Na mou odpověď často zaznělo: "VŠB..., aha" s dlouhou pomlkou a následným pokýváním hlavou, že tomu dotyčný už konečně rozumí. Popravsě jsem ne vždy byl hrdý na to, že jsem právě absolventem VŠB. Dneska jsem rád, že nejsem právníkem z Plzně. Ono by se totiž blbě vysvětlovalo, že jsem si ty tituly nekoupil...
18.10.
Dneska večer jsem si jen tak zavzpomínal na pobaltské rozvojové země a "naladil" si přes inet litevské rádio Opus III (veřejnoprávní trojka). Link zde: Opus III. Rozhodně není špatné ani estonské rádio RAADIO2, link zde:RAADIO2. Přesto, že mne RAADIO2 dnes zklamalo zařazením do plejlistu podivného remixu na Lejdy gaga (Ach jo! Snad jedině husa si může dát jméno Ga Ga!) musím suše konstatovat, že rádia v rozvojových zemích typu Litva a Estonskou jsou asi na takové úrovni jako jejich vodka. Ostré, čiré a zároveň jemné a bez pachutí! Naše vyspělá rádia jsou jako ta parádní TESCO vodka, některá dokonce jako Hanácká... Za osobní tragedii považuji, že dokonce polská, veřejnoprávní trojka má takový standard, který se u nás najít prostě nedá. Link zde: Radio Trójka. Předesílám, že jsem zmiňované stanice vždy poslouchal večer. Přes den se jejich vysílání určitě malinko mejnstrímuje,...
21.10.
Ještě jednou se vrátím k našemu éteru: Katastrofa!?!!!
Po jednoduchém ?skenu? vždy skončím u ČRo1. Důvody jsou zřejmé. Kdo má po ránu chuť na náročnou klasiku? Kapis ať s i naladí Vltavu. Koho zajímá případ Sherlocka Holmese? Nechť poslouchá Prahu. Pokud někoho baví samolibý povrchní blbec s hlupákem, kterého má za parťáka musí si naladit E2. Pokud přežijete jejich ukrutně legrační ?zpátky do minulosti? jste otrlí borci. Potom vám přizvukující (asi) krasavice (protože jinak je na světě zbytečně) řekne jak bude v Praze a okolí. Mezitím uši trhající džingly a několikaterá ubezpečení, že se bavíte, pokud jste to nepoznali. Nápověda je určena takovým jako jsem já. Obyčejně se totiž při poslechu stanice místo zábavy stydím za to co předvádí moderátoři. Těsně před přeladěním Vám ještě Leoš poradí koho volit, respektive koho ne, a odůvodní to tím, že se dotyčný tváří jako debil. Na tanečním rádiu Helax spolu pubertálně laškují pro změnu dva hňupi. Hňup byl prý o víkendu na stodolní a hňupka se učila na zkoušku. Zřejmě na VŠB už berou rovnou absolventy ZŠ, usuzuji dle projevu moderátorky. Mezitím se opět dovíte, že tato frekvence je ta pravá a jediná, kde je zábava. Bohužel ani máničkovské rockové HEYko mne nikterak neoslovuje. Sem tam se sice trefí povedenou skladbou, ale člověk se nic nedozví a pokud přijde některá ze skladeb, kdy člověk neví zda do kytar zpívá kastrát nebo normální chlap s kulema, je třeba přeladit. A máme tu F1. Pětapadesátiletá zkrachovalá herečka mi radí, co a jak mám dělat večer v posteli. Po takové nápovědě raději večer zbaběle usnu, abych náhodou něco nezdupal. Přeladím na Impuls. Hned se naseru, protože mne informuje agent čmelák, že stojím uprostřed zácpy. To kdybych neměl oči. O životní elán mne připraví skupina Elán a definitivně mi sebere chuť žít Petr Kolář. Zbývá mi tedy zmiňovaný ČRo1 ? Radiožurnál. Sice rozhodně nesouhlasím z většinou politických komentářů, ale to je můj úděl, se kterým se musím vyrovnat sám. Stačí ?číst mezi řádky? a potřebné informace vypadnou samy. Strašné je to ovšem z hudební stránkou stanice. Obligátní Marie Rottrová se dá snést, pokud během pěti hodin poslechu nehraje již po třetí. Co ale vydržet jednoduše nejde, je ABBA a jejich ? Supapa Trupapa?, jiná ABBA a další ABBA. Nebo Status Quo: jůrimi nominaj, óóóó ó ó ó jůrimi nomi ? nauuu, nebo nejstrašnější ?Mňau mňau tudej, maj fadr wos a gej!?. Po poslechu předmětných skladeb mám chuť si způsobit mnohočetná tržná zranění v obličeji nejrůznějšími tupými předměty. Opakovaně....
Rádio 1 jak zde zmiňoval SUN lze bohužel naladit pouze v Praze a jejím bezprostředním okolí. Rádio poslouchám téměř výhradně v autě. Bohužel/bohudík do Prahy nejezdím zase až tak často...
25.10.
Nedávno, když jsem jel do TESCO koupit si s Marketičkou něco k snědku, něco jsem si uvědomil. Poměrně často se hovoří o integraci zdravotně postižených do společnosti, aby mohli pracovat a žít jako ostatní lidé. Když jsem stál před obchodním domem došlo mi, že vlivem nejrůznějších nařízení a uplatňování norem dochází k jejich výrazné segregaci. Přímo před vchodem je několik řad parkovacích míst označeno kolečkovým křeslem. Na těchto místech by měli zdravotně postižení parkovat. Vůbec se nedivím, že tam nikdy nestál ani jeden. K čemu slouží tahle stigmatizace? Dlouze jsem přemýšlel a nakonec jsem přišel na řešení. Speciálně označená a umístěná místa by také měli mít ostatní postižení a menšiny. Parkovací místa pro mentálně postižené by měla být v početní rovnováze s místy pro zdravotně postižené a přinejmenším stejně blízko hlavního vchodu. Romská menšina by obdržela místa v rozích a další místa volně roztroušena na prostorech, kam nedolehne svit lamp. A homosexuálové by svá místa měli přirozeně u zadního vchodu.
