Minulý víkend, to byla pecka!
Mám novou informaci pro všechny, kdož se mi posmívají, že to s tím kolem už přeháním a že už to není normální a hovoří o nějaké snad až posedlosti. Ano, i pro mě je to překvapením, ale jsou mezi námi takoví. I zde na tomto fóru. Zkrátka pro všechny takové tu mám zcela novou a zcela zásadní informaci, ze které plyne, že minimálně jedno konkrétní kolo je posedlé spíše mnou...
Koupil jsem z Aukra rám RB CRR 29. Na rámu byl podepsán původní majitel "Lukáš K*****k". Ze začátku jsem uvažoval o tom, jak cizí jméno z kola odstranit, nakonec jsem si ovšem zvyknul na to, že se tak to kolo zkrátka jmenuje. Teď je to můj oblíbený "Lukin". Tedy byl, alespoň do minulého víkendu.
To jsem se jel projet, v rámci stavby tratě na letošní Ostravské Cyklo-Buznění. První polovina je rovinatá a spíše na asfaltu a šotolině, tam moje kolo "Lukáš" nejevilo žádné známky jakékoli deviace, vše bylo v pořádku. Byl to jen pověstný klid před bouří. Následovala část trati, pro kterou jsou je příznačné kratší, ale ostré výjezdy a techničtější sjezdy v lesním terénu. Tentokrát bylo po dešti, čili vše v bahně. Jel jsem opatrně, na HT rámu v přikrčeném postoji na šlapkách, pružil jsem nohama. Před krátkým hupem jsem si chtěl přišlápnout, abych nezůstal viset, ale nevšiml jsem si pařízku.
A v tom se to stalo. Lukin zůstal na místě, šlapka se sekla. Jedna polovina násobku mé hmotnosti a druhé mocnině mé rychlosi v době kontaktu šlapky a pařezu, definovala energii, s níž jsem narazil. Narazil jsem oblastí, která je umístěna přesně mezi sedacími kostmi, do přední, poměrně úzké části sedla. Veškerou tuto energii "Lukin" zákeřně využil tak, že se mi zkrátka pokusil nacpat sedlem rovnou do řiti. Naštěstí jsem příkladně sevřel, takže mě úchylné kolo o "věneček" nepřipravilo, ale moje prdel ščipala, celých zbývajících 35km. Chtěl jsem ze vzteku z takového podrazu kolo rovnou v lese zahodit, ale bylo to hodně daleko od domova, proto jsem se po zákeřném útoku na mé pozadí s bajkem na oko udobřil. Spřádal jsem ovšem pomstu.
Po příjezdu domů jsem kolo vůbec neumyl. Rozhodl jsem se jméno na jeho "štangli" alespoň na nějakou dobu zalepit a oslovovat jej pouze "dcevětadvacítka". Bohužel jsem si při této příležitosti také narazil kostrč. Minulý týden jsem kvůli bolesti na žádném kole moc nenajezdil a teď jsem navíc "dvacet devítku" nechal ve stáji (dokud se neuklidní) a využívám na cestu do práce staré dobré, neškodné, krásně pérující a doufám že zcela frigidní IQaso...
Mám novou informaci pro všechny, kdož se mi posmívají, že to s tím kolem už přeháním a že už to není normální a hovoří o nějaké snad až posedlosti. Ano, i pro mě je to překvapením, ale jsou mezi námi takoví. I zde na tomto fóru. Zkrátka pro všechny takové tu mám zcela novou a zcela zásadní informaci, ze které plyne, že minimálně jedno konkrétní kolo je posedlé spíše mnou...
Koupil jsem z Aukra rám RB CRR 29. Na rámu byl podepsán původní majitel "Lukáš K*****k". Ze začátku jsem uvažoval o tom, jak cizí jméno z kola odstranit, nakonec jsem si ovšem zvyknul na to, že se tak to kolo zkrátka jmenuje. Teď je to můj oblíbený "Lukin". Tedy byl, alespoň do minulého víkendu.
To jsem se jel projet, v rámci stavby tratě na letošní Ostravské Cyklo-Buznění. První polovina je rovinatá a spíše na asfaltu a šotolině, tam moje kolo "Lukáš" nejevilo žádné známky jakékoli deviace, vše bylo v pořádku. Byl to jen pověstný klid před bouří. Následovala část trati, pro kterou jsou je příznačné kratší, ale ostré výjezdy a techničtější sjezdy v lesním terénu. Tentokrát bylo po dešti, čili vše v bahně. Jel jsem opatrně, na HT rámu v přikrčeném postoji na šlapkách, pružil jsem nohama. Před krátkým hupem jsem si chtěl přišlápnout, abych nezůstal viset, ale nevšiml jsem si pařízku.
A v tom se to stalo. Lukin zůstal na místě, šlapka se sekla. Jedna polovina násobku mé hmotnosti a druhé mocnině mé rychlosi v době kontaktu šlapky a pařezu, definovala energii, s níž jsem narazil. Narazil jsem oblastí, která je umístěna přesně mezi sedacími kostmi, do přední, poměrně úzké části sedla. Veškerou tuto energii "Lukin" zákeřně využil tak, že se mi zkrátka pokusil nacpat sedlem rovnou do řiti. Naštěstí jsem příkladně sevřel, takže mě úchylné kolo o "věneček" nepřipravilo, ale moje prdel ščipala, celých zbývajících 35km. Chtěl jsem ze vzteku z takového podrazu kolo rovnou v lese zahodit, ale bylo to hodně daleko od domova, proto jsem se po zákeřném útoku na mé pozadí s bajkem na oko udobřil. Spřádal jsem ovšem pomstu.
Po příjezdu domů jsem kolo vůbec neumyl. Rozhodl jsem se jméno na jeho "štangli" alespoň na nějakou dobu zalepit a oslovovat jej pouze "dcevětadvacítka". Bohužel jsem si při této příležitosti také narazil kostrč. Minulý týden jsem kvůli bolesti na žádném kole moc nenajezdil a teď jsem navíc "dvacet devítku" nechal ve stáji (dokud se neuklidní) a využívám na cestu do práce staré dobré, neškodné, krásně pérující a doufám že zcela frigidní IQaso...