...muhehehehe...

...nene, vul je tady nekdo jiny, bo klika pred sefem:)))

Ty seš ale fakt vůl dochtore...proč na to musím kliknout zrovna se šéfem za zády....:-O

To je samá elektronická cigareta a odvykací kůra. A věděli jste, že jsou kurzy, kde se kouření přímo vyučuje?

kad: kua na Litvje to prodavaji s jargem, misto kofeinu?:)))

No letos na FNM jakozto nekonzument energy drinku sem si jich tez par ku tem hektolitrum piva dal a tez to se mnou jakosi robilo cavyky, tekavost, zaludek na vode atd.

Miro z FNM na z5tecni cestu jebnul hned po ranu jeden, pak zezral lososovou klobasu, pak vypil 1/2 litra vody z "kisonej kapusty" a pak co 20 minut sme robili zastavky, bo Mirda nam tak nejak porad blineckal:)))

ad penis: :)

Dneska ráno odjížděl můj bratr. Dohodli jsme se, že jej "hodím" do Katowic na letiště. Je to 100km po dálnici. Problém byl, že odlet byl na 6.00. Takže odečíst hodinu předem na letišti a odečíst hodinu na cestu znamená nemilosrdný budíček ve 3:45. V tuto dobu chodím mnohem častěji spát, než vstátvat.

Přestože jsem se bezprostředně po probuzení cítil jako trefený dubovou sukovitou palicí mezi oči, po pár kilometrech jsem se rozehřál spolu s Fordíkem na provozní teplotu a fungoval jsem skvěle. Cesta totiž probíhala v družém bratrském rozhovoru a dálnice byla úplně pustá. Ford letěl jak kameň, takže jsem 5.02 bratra zanechal jeho osudu před závorou "platnego parkingu" před terminálem B katowického letiště.

Nářezy, začaly po cestě zpět. Nikdo se se mnou nebavil a víčka ztěžkla. rozhodl jsem si zachránit život zimou. Vypnul jsem topení. Olověná víčka se zaklápěla dál. Když jsem míjel odbočku na Gliwice, střídavě jsem otevíral okýnka, abych se "profoukl". Profouknutí zabíralo znamenitě, pohužel pouze po dobu "profuku", což se zase nedalo vydržet, protože začaly štípat oči a bolet uši. Okamžitě po zavření okýnek měla víčka opět hmotnost několika tun.

Začal jsem za jízdy prohledávat kapsy ve dveřích v tušení, že skrývají zapomenutý energy drink. Po pár šmátnutích jsem jej našel, zapomenutá lahvička, ještě z Litvy. Odšrouboval jsem víčko a ten hnus odporný, - Ťuti-Muťi - jsem na eX vypil. Fuj, ještě teď mi z toho není dobře. Energy drink ovšem nezabral, udělal mi jen efektní efekt žaludku "na vodě". Osolil jsem tedy muziku v rytmu house. Ani to nenaplnilo požadovaný požadavek.

Asi 30km od Ostravy nastala situace, která mi zřejmě zachránila život. Poláci mají v tomto úseku dálnice A1 tři pruhy, stejně jako my u Hranic. Toho využili hned tři kamioňáci a začali se navzálem předjíždět. Nevěřícně jsem čuměl na to, jak celou dálnici blokují tři kamiony jedoucí rychlostí v intervalu od 88 do 91km/h. Začal jsem divoce troubit a blikat. Situace mi natolik zvedla hladinu adrenalínu v krvi, že jsem až do Ostravy nemohl usnout.

Když jsem 5.58 zastavil u našeho domu, zjistil jsem, že mi právě "najel" energydrink. Roztěkanými pohyby jsem hledal po kapsách klíče od domu a žvýkal jsem si spodní ret a snažil jsem se zpívat housovou skladbu, terá nemá žádný vokál... Původní úmysl, ještě 2 hodinky si zdřímnout, se nemohl s úspěchem realizovat. Do postele jsem sice zalehl, ale usnout nešlo už jen proto, že jsem si levou nohou vyklepával rytmus skladby, která mi stále zněla v hlavě. Zorničkami jako pomeranče jsem pozoroval, jak se pomalu mění digitální číslice projektované na strop projekčním budíkem a faral jsem nad pracovními problémy.

Tak tu teď sedím, úplně plně dojebany, nevspaly, marny. Myslel jsem si, že mi oběd trošku zklidní pocit žaludku na vodě, ale právě naopak. Předtím žaludek na vodě volně splýval, jako kus dřeva na vodní hladině, teď mám pocit, jakoby raftoval divokou vodu. Až přijde šlajsna, doufám, že to na WC doběhnu...

Stali jsme s Vrbinem pred nejakou ruskou (protiletadlovou) raketou, ctu si tabulku s informacemi a maly kluk s tatinkem se prisli podivat na raketku. A tatinek povida ze to jako se vystreli a leti to na to letadlo a znici ho. A ja dodavam: "A zabije to tam ty lidi", na coz se tatinek jen rozpacite smeje, chlapeckovy je to jedno a bezi se podivat na samohybnou houfnici na podvozku tatra ....

...muhehe, tohle taky nasazuju a sklízím stejné odpovědi,...

taxem nevydržel a říkám kolegyni: "a říkala si Tomáškovi, tohle letadlo zabilo tisíc lidí bombama, tohle 200 dětí jako jsi ty, bílým fosforem?"
a prý: "...to nesmíš tak brát..."

Stíhačky, tanky, hasičská auta, no super asi bylo na dnech NATO, jak to posluchám v robotě, nějak nemám ani sílu při pondělku po včerejšku na jedovaté poznámky o vrazích a okupantech...

http://www.zive.cz/bleskovky/polonahy-a-ozbrojeny-mcafee-radi-jak-odinstalovat-mcafee-video/sc-4-a-169371/default.aspx

kdyby nekdo potreboval navod jak na unistal McAfee:D

...me staci, ze ty k...y (tim myslim kocky, fakt sem nemyslel kurvy) mi serou po zahrade, spi na houpacce a na kapote, pod motorem a chcijou po schodach pred barakem. Mame sousedku, alias posuk pani ze Simpsonu co furt po ni a kolem ni lozi. Takze kocky, fakt diky ne.

asi maskot třince, tzn. i tvuj. mels bys mit tež svoji Micku :-)

http://www.info-trinec.cz/

ZD: co to kurva je za Micka?:)))
Deus: kapku si odbocil, ne? Vlastnit fabriku a davat lidem robotu jak je o ni bida a mit kupenou lzicu je kapku jiny level. Narazel sem na Kapisoveho kamosa Bakalu.:))), jak teraz polozili Paskov. Doufam, ze toto neceka i TZ, bo kua jak se tak divam, co vsecko maji skupene po celem svete, tak se ze skupiny stava gigant

KunA> Váš werk se dostal do Ostravy, no já viděl v Minneapolis bagrovou lžicu s nápisem "Vítkovice" ;-)

tak hele Petine, že mate v Třinci Micku, neznamena, že se tu budes nad nas povysovat ;)

...no Zdenine, v tom je prave ten vtip, ze i ve velke Ostrave je ten nas werk:))). Takze budte pyczo radi, ze mate robotu:), vy chatro jedna havirska:).

tak ona ta fotka je z ostravy petko ;)

...se mi libi jak v pozadi je logo TŽ:)))

http://pocasi.seznam.cz/ostrava

Pry pocasi pro Ostravu a "nase werkova fabryka":)

...tak davej trochu teho techa morééé...!!!

Na konec jedné šichty se opět zdravě nasral.

Po prohrané veřejné zakázce občas sledujeme "stopu" na netu, abychom věděli, jak ta či ona akce dopadla. Při šmírování jedné konkrétní zakázky jsem narazil na jeden "ministerský pamflet", který mi vyrazil dech. "Plátek" slouží k prezentaci úspěšnosti při realizaci akcí dotovaných SFŽP. Nebudu Vás sadisticky nutit si "to" číst (i když někteří z Vás by si to jistě zasloužili), já už si to sadomasochisticky prošel sám a proto Vám vytáhnu ze strany 26 z článku Bezemisní dílny, to je T***ch krátký úryvek, který podrobím drtivé kritice...


Předmětem podpory byla dotace na zbudování zařízení ke snížení množství emisí těkavých organických látek emitovaných do ovzduší v areálu firmy . Součástí podpořené akce bylo zrekonstruování stávající vzduchotechniky v prostoru laminovacích dílen, k níž byla připojena právě katalytická jednotka ke snížení emisí VOC.


...jak v zadání, tak nakonec v reálu v areálu nestojí jednotka katalytická, ale termická, což je poměrně drastický rozdíl v technologii. Tyto drobné nuance ponechme stranou. Masakr teprve přijde...


Emise VOC (Volatile Organic Compounds) jsou těkavé organické (pachové) sloučeniny. Je to substance složená z uhlíku, H3O, kyslíku, dusíku, síry, chlóru, brómu,fluoru a její počáteční bod varu je větší než 250 °C. Člověku jsou emise nebezpečné zejména kvůli jejich ostrému ataku na dýchací ústrojí. V provozech, kde se tyto sloučeniny uvolňují,je zákonem nařízeno používat masky, ?ltry, uzavřené dýchací okruhy, ale i rukavice pro uhlíkové produkty a obličejové štíty. Jsou to nebezpečné, vznětlivé, hořlavé výpary.


...tahle definice je jedním slovem MA-SA-KR!!! Stejným způsobem by šlo definovat auto, jakožto dopravní prostředek, který je červený, skládá se ze dveří, střešního nosiče, stěračů a které dokonce jezdí a je vyrobeno firmou Renault. Při polykání auta dávejte pozor abyste se neudusili, auto je složeno z titanu, mědi, bakelitu a skla...

Těkavé organické látky jsou totiž organické látky, které jsou za normálních stavových podmínek (0°C, 100kPa) podmínek plynné a za změněných podmínek (vyšší tlak, nižší teplota než "normální podmínky") můžou být pevné, nebo tekuté. Jejich bod varu bývá kolem 250°C, ale i mnohem nižší. V podstatě se jedná o nejrůznější rozpouštědla, lidově "ředidla", jako toluen, benzín, líh atd... Pro člověka, který se pohybuje v oboru je to "malá násobilka".

Naprosto záhadnou součástí popisované substance je pro mně nevysvětlitelná sloučenina H3O, která popírá zákony chemie a je typickým Cimrmanovým chemickým vtipem. Znamenalo by to totiž, že je za normálních podmínek kromě ozonu kyslík trojmocný, což chemikovi musí připadat extrémně vtipné,... Jsem ochoten s jistotou tvrdit, že tato sloučenina neexistuje nikde v celém vesmíru, kromě SFŽP a to v množství přesně tak velkém, jako je mozek pisatele.

Potud je vše spíše legrace, protože o nic vlastně nejde, než že se někdo strašně zesměšnil. Sranda přestává, když si uvědomíme, že lidi, kteří nechali vyjít tenhle "pamflet" rozhodují o tom, jaká zakázka se bude jakým způsobem financovat ze státních dotací! Neuvěřitelné je slovo, které mne jako jediné napadá. A to ponechávám bokem, že výše popisovaná jednotka na likvidaci emisí těkavých organických látek vůbec nikdy nefungovala a doposud se na tom nic nezměnilo...

EDIT:
Našel jsem Hydronium (H3O) na wikipedii:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydronium

Není tedy jen v hlavě pisatele, za což se pisateli omlouvám, ale je "součástí" některých velmi silných kyselin. Jak tohle souvisí s VOC netuším. Každopádně jsem si jist, že se do konce života s hydroniem nepotkám, zato s toluenem na každém rohu.

Say NO! to the Vertical Video Syndrome!

...mimochodem, u toho Sonyho to posílání "kontaktů" jako text je úplně jednoduché, ale funguje to opačně.

Ten kontakt se vkládá až do SMS!!!

Svět je krááásnýýýý! Svět je krááásnýýý!

A chmura jež obestírala mne urputně a sveřepě, je rázem v kout odložena, leč lstivě čeká, aby potajnu a znenadání opět dalším problémem mne zahalila.

Dluhe, ale dobre jak cyp,...

dobre

Výborný blog na lidovkách, kopíruju sem protože si myslím že se na hlavní stránce objevil "nedopatřením" a moc dlouho tam nebude.

Volám o pomoc, slyší mě někdo, kurva!?
dnes 09:21
Video s uječenou ženskou z metra jsem neviděl, tak špatně ještě na tom naštěstí nejsem. Přesto ještě navazuji na články zde na toto téma publikované. Dá se dnes o pomoc volat jinak než vulgárně?

?Spočítejte mi to,? řekl jsem číšnici v jednom zaplivaném, zcela prázdném pajzlu, tuše blížící se katastrofu.

Tělnatá, ale i na můj vkus již poněkud příliš, číšnice dala se do počítání: ?To máme čtyři pirohy, pět čajů, celkem to dělá sto devadesát pět korun.?

Vytáhl jsem z kapsy pětatřicetikorunovou stravenku, kterou objevil jsem zcela náhodou dnes ráno zapadlou do škvíry mezi matrací a pelestí postele, a podal ji s provinilým výrazem číšnici: ?Víc nemám, opravdu ne, můžete mě klidně prohledat.?

Číšnice zbrunátněla, což právě u tělnatých lidí vypadá obzvláště působivě.

?To si děláte kozy!? vyštěkla na mě.

?Ne, nedělám,? řekl jsem a pokusil se úsměv, jenž by snad, jak jsem doufal, mohl číšnici obměkčit.

Leč moje naděje byla zcela planá.

?Ty kurvo, ty se mi budeš ještě vysmívat?!? zaječela číšnice a pustila se do mě svými pěstmi, častujíc mě těmi nejvulgárnějšími výrazy, které nám poskytuje rodná řeč právě pro takovéto příležitosti, ?ty zmrde, čuráku jeden zpičený, šuline zajebaný, ty si budeš žrát pirohy, chlastat čaj a přitom si myslet, však to ta piča stejně zaplatí ze svého?

Co si o sobě myslíš, jdi do piče, slyšíš, jdi do piče, už mám dost všech těch čuráků, jako jsi ty, kurvo jedno zasraná!?

Nápor úderů byl natolik silný, že mne povalil na zem, bylo ovšem nemožné vzdorovat přívalu tohoto násilí, už jen vzhledem k rozdílu v tělesné hmotnosti mezi účastníky tohoto incidentu, to jest, mě a oné ženy.

Když ocitl jsem se na zemi, byly údery pěstmi vystřídány neméně úspěšnými kopanci.

?Čuráku, kokote, zmrde, pičo, šuline, kurvo,? střídaly se v pravidelném rytmu vulgární výrazy, když jsem si odmyslel jejich obsah, zněly jako šumění podzimního deště, před kterým, a taky před lidmi a ruchem v ulicích, jsem se schoval do této putyky, maje v kapse toliko onu stravenku, avšak doufaje, že to nějak dopadne, vždyť jsem tím volal jen o pomoc.

Každý dnes totiž volá o pomoc, všichni lidé volají o pomoc, třeba i silniční piráti, kteří hovadskou jízdou ohrožují jiné účastníky silničního provozu, i ti takto volají o pomoc, konec konců i ten Zeman, tím co dělá, jak se chová, volá o pomoc.

Všichni volají o pomoc, protože jsou v řiti.

A i ta tělnatá číšnice volala o pomoc, nepřestávajíc do mě kopat: ?Čuráku, kokote, zmrde, pičo, šuline, kurvo!?

?To vypadá na dlouho,? řekl jsem si a schoulil se do klubíčka, abych lépe čelil kopancům, bránit se jinak než takto pasivně nebylo jak, protože jak se chcete bránit volání o pomoc?

Sotva jsem tak učinil, kopance najednou ustaly, takto skrčený připomínal jsem totiž lidský plod v děloze a nejspíše pud vlastní ženám, přiměl číšnici, aby toho kopání nechala.

Ztěžka dosedla na židli a rozplakala zemitým pláčem.

Plakala celých pět minut, než se mi podařilo vstát, ústa jsem měl rozbitá, crčela mi z nich krev, dost možná to odneslo i některé žebro.

Avšak nevyslyšet volání o pomoc té ženy bylo by tím nejtěžším zločinem.

Vzal jsem židli, postavil ji vedle číšnice, sedl si a chytil tu ženu za ruku.

?Co je vám?? zeptal jsem se.

?Nevím, je mi tak těžko,? zavzlykala žena a pokračovala v pláči.

Chvíli jsem mlčel a pak se zeptal: ?Nejela jste teď někdy metrem??

Ta otázka se zdála být nesmyslná, protože tady u nás žádné metro není, ale kupodivu jsem uhádl.

?Ano,? přikývla žena, ?před měsícem. Byla jsem navštívit dceru v Praze. Pracuje tam jako luxusní společnice.?

Tím se ovšem vše vysvětlilo.

?Jste frustrovaná, kdo by taky nebyl?

Vždyť metro, to je esence, čistý, stoprocentní koncentrát nesmyslnosti života ve velkoměstech. Davy lidi zavřených do plechových krabic, jež valí se tubusy tunelů, eskalátory jezdící nahoru dolů jako ve skutečném pekle, psychickém infernu, narvané vlaky, hotový babylon, beztvaré obličeje lidí, všechny jste už někde viděli, všechny už odněkud znáte, ze svých hrůzostrašných snů.

Jste vlečeni jakousi neznámou sílou, neviditelnou a přitom hmatatelnou, její mechanické ruky vás uchopily, jakýkoliv odpor je marný, všichni lidé kolem někam jedou a vyjedete s nimi, na konečné se nic nekončí, ale pokračuje dál, to je ten největší průser.

Všichni volají o pomoc, chtějí odtud pryč, ale nejde to, nakonec voláte o pomoc taky, voláte ze všech sil, abyste překřičeli všechny ostatní, kteří volají taky o pomoc, protože máte strach, že to vaše volání o pomoc zanikne v tom jejich volání, že ty ostatní někdo zachrání na váš úkor, že na vás se už pomoc a milosrdenství nedostane,? vysvětloval jsem číšnici.

?Myslíte?? zeptala se mě žena.

?Samozřejmě,? přitakal jsem, náhle pocítivší potřebu vysypat ze sebe všechno svoje smetí, ?podívejte se na mě. Prší, nebo ještě aspoň ráno pršelo, a co může být smutnějšího než déšť, takhle zkraje podzimu. Jdete po ulici, všichni mají gumáky, jejich chodidla jsou obaleny neprodyšnou gumou.

To už je lepší zapadnout do hospody, třeba i bez peněz.

´Třeba se tam najdou dobří lidé, kteří pochopí, že volám o pomoc´ říkáte, musíte si říkat, protože kdybyste věřili, že dobrý člověk už neexistuje, bylo by už všechno rázem v naprosté řiti.

Víte, já totiž taky volám o pomoc. Totiž, abych vám to vysvětlil, se značným znepokojením sleduji, jak češtinu rozežírají anglické výrazy, jak čeština pomalu umírá.

Nevěříte?

Věřte tomu, že čeština jde do hajzlu!

Nedávno jsem třeba četl rozhovor se zpěvačkou Leny, ano, je dcerou Lenky Filipové, jablko, už jen díky konexím, dost často nepadá daleko od stromu.

Ale nešť.

Rovnou se přiznala, že píše texty v angličtině, protože je to jednodušší než v češtině.

Chápete?

To je přece projev degenerace, naprosté a absolutní, lidem už se nechce přemýšlet, čeština se pro ně stává složitou, malé děti se už učí ve školce anglicky, dokonce padají úvahy o tom, že by se mělo zavést jen jedno i, aby lidé nemuseli moc přemýšlet!

A včera jsem četl další článek, asi bych ty noviny neměl číst, vždy se mě přitom zmocní pocit absolutního vykořenění.

Byl o pouličním hraní v Praze. Jeho autorka už rovnou psala o pouličních zpěvácích jako o buskerech a pouličním hraní jako o buskerství.

Doslova napsala: ´Buskerství má jistě více jak tisíciletou tradici..´

Jak může mít buskerství tisícíletou tradici, když je to slovo jen anglické svinstvo zavlečené sem nějakými zkurvenci, co viděli jakýsi kokotský muzikál, který dostal jakéhosi zkurveného Oscara a nějaká novinářská piča to hned použije, místo aby pěstovala češtinu, pečovala o ni, když už vystudovala tu pičovskou žurnalistiku na ještě pičovštější UK!

Vůbec noviny, a hlavně Lidovky, to je přímo semeniště všech těch zkurvených anglických výrazů.

To ti čuráci novináři nechápou, že mají taky nějakou zodpovědnost za jazyk?

Jestli ne, tak ať táhnou do Londýna nebo do Limericku, nebo do Ameriky a tam ať se z té angličtiny poserou, tam ať si ti zmrdi myslí, jak nejsou světoví.

Takový mě včera přepadl smutek kvůli jedné piči, co píše novin!

Kurva jedna, kunda vyholená!? přetekl můj smutek natolik, že jsem začal mlátit nebohou číšnici, doufaje, že mě někdo zachrání, vyslechnuvší moje volání o pomoc.

Nakonec musela ta chuděra zavolat městskou policii.

Strážníci mě pomocí několika rychlých chvatů zpacifikovali a odvezli k sobě na služebnu, kde byl sepsán i protokol.

Můj případ se bude řešit jako přestupek proti veřejnému pořádku, na nezaplacenou útratu za čtyři pirohy a pět čajů se však přitom nějak zapomnělo, tu pětatřicetikorunovou stravenku mám pořád ještě u sebe, platí do konce tohoto roku.

Karel Trčálek