kapis
*new*
08.06.2015 09:08:48 ( 89112 )
Dája: no, sice nevím co je ulechcit si bunky, ale po žádném věhlasu netoužím a rozhodně se neporovnávám s
a) zkurveným zlodějským prolhaným tunelářským zmrdem a neštěstím tohoto regionu, kterému pomohly politici napříč celým spektrem to tu vyrabovat do vlastní bezedné židokapsy. Jeho vykurvená lupičská politika se dotýká přímo osobně mně, mé rodiny i mé práce, takže ano, mám na něho fobii, cítím hlubokou nenávist a kdybych měl tu možnost, pověsím ho na Sýkoráku a budu chodit o 10 minut později každý den do roboty, abych si mohl chlustnout na jeho hnijící zdechlinu. Zkurvysyn! Nehodlám si v tomto případě jakkoli bunky ulechcovat!
b) kokůtkem, který pro mně vždy byl, je a bude oportunistickým ubožáčkem, tvořícím po všech stránkách mizernou muziku, při které si slaboduché šestnáctky rvou ze sebe mokré majtky. Necítím žádnou fobii ani nenávist, ulechcuju bunky a podle principu žij a nechej žít mu nepřeju nic zlého - kdybych ty jeho strašlivé podbízivé sračky neslyšel každou chvilu někde hrát, asi bych na něj už dávno zapomněl. Jeho rádobyintelktuální veršíčky se samy přímo nabízejí k parodování, jak třeba geniálně dokumentuje i legendární verbal:
Verbalův hudební koutek 8 - Kterak Tomáš Hnus se zpívajícím australopitékem ke štěstí přišel...
Tou cestou, tím směrem
prý jsem se dávno měl dát.
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy z nás tají.
Kus klády ti do ruky slíbí a dají
víc síly jít srát, dole víc dávat, než brát.
A i když se vleče svírat mu prdel jen v kleče,
a s plnou hubou se zbytečně ptát:
Jestli se blížím k cíli,
kde je jogurt bílý,
kam zvou otvory, co po tmě mi lžou,
zda couvám zpátky a plivám zvratky,
co řvou, že péra v krku natahujou.
Nebo jít s Krajčem,
na lusknutí prstů hned na čtyřech stát.
Mít svůj chodník slávy a mrdkou se dávit
a přes zkroucená záda to má Richard ráda.
Ale zpívat a hrát, žaludy líbat
a stát na řitích všech buzíků
a vlastně už ze zvyku
přestat se zbytečně ptát:
Jestli se blížím k cíli,
a kde je jogurt bílý,
kam zvou otvory, co po tmě mi lžou,
zda couvám zpátky a plivám zvratky,
co řvou, že péra v krku natahujou.
No, tak vidíš, celý song přepsat, to chce větší kapacitu než já, já skončil u těch atentátů v prdeli či kapek deště, kdy čuráka mu ucvakly kleště, abych ulechcil těm bunkam;)