Včerejší hodokvas způsobil nárůst deficitu v mojí peněžence oproti standardním hodnotám asi o 200Kč. Na mé fyzické stránce se naše setkání neprojevilo nikterak závažněji, než pálením žáhy. Žáhu jsem omezil rychlou konzumací ?hranaté? čínské polévky se třemi pytlíky a to včetně čili. Psychika utrpěla mnohem více. Ale o tom jindy. Nejhorší překvapení mne čekalo ráno, kdy jsem vstoupil do promrzlého vozu a po otočení klíčku se nestalo nic. Pouze kontrolky se provokativně rozzářily do mých nasraných očí. No nic. Asi baterka v řiti. Chvíli jsem se vzniklou situaci snažil v duchu svést na cestáře, kteří jako obvykle letos zaspali. Po posouzení nelogičnosti mých úvah jsem toho zanechal a velmi sprostě nadávaje jsem vyběhl schody k nám nahoru. Po dvou. Udýchaný jsem probudil Mraka, který mi bez větších protestů odevzdal klíče od svého vozu. Jistě, slíbil jsem mu, že něco crcnu do nádrže. Uvidíme. Pro auto jsem si skočil před Sisin dům. Věděl jsem, že Mrak nepřijel Modrým Trpaslíkem nýbrž Kosmikem Fiesta. Přes to mne překvapily rozměry vozu. Teplou vodou dle Mrakova návodu jsem si odmrazil přední sklo. Na první pokus se mi podařilo nastartovat. Akceleraci komentovat nebudu. Největším překvapením pro mne byly brzdy, byť jsem měl již tu příležitost si jejich kvality v minulosti vychutnat. Kosmik totiž nemá posilovač. Při usilovném brzdění na Opavské, když jsem se pokoušel odbočit ke kolejím jsem měl pocit, že brzdím svou červenou teniskou přímo o asfalt. Pedál jsem přimáčkl vší silou k podlaze, ale auto pokračovalo téměř beze změn stále rovně. Decelerační efekt se ne a ne dostavit. Nakonec se mi i s trochou štěstí přibrzdit a odbočit přece jen podařilo. Na rudné jsem si vyzkoušel zadupnout do podlahy pro změnu akcelerační pedál. Svůj časový deficit jsem se rozhodl vyrovnat zběsilou jízdou po proslolené čtyřproudovce. Asi za pět minut jízdy jsem přesáhl magickou hranici 100km/h. Nad stokilometrovou rychlostí začala ručička rychloměru silně vibrovat. Jako relevantní jsem si vybral hodnotu rychlosti, kolem které ručička oscilovala. Když horní úvrať pohybu ukazatele dosahovala hodnoty 145 a dolní 115, tušil jsem tedy, že se řítím téměř neovladatelnou stotřicetikilometrovou rychlostí. Do práce jsem stejně dojel pozdě, ale když vedení vidělo způsob mého transportu, děkovalo, že jsem vůbec dojel. Co by totiž beze mne dělali. Že?