kadak
*new*
27.04.2012 14:24:54 ( 56712 )
Když už dneska zde nikdo nic nepíše, napíšu historku zde čili příběh.
Kolega bydlí v rodinném domě v Kunčičkách. Hned za potůčkem, který sousedí s plotem jeho zahrádky je osada Míru. V Ostravě, co má v názvu mír, tam čekejte cikány. V osadě Míru jich je fakt hodně. Překvapivě se mezi nimi najdou i takoví, kteří občas něco šlohnou. Když měl šéf psa, Atíka, nikdo se neodvážil přes to stokilové hovado do zahrady vstoupit. Jenže Bullmastif rychle zestárne a pak zdechne. A to se stalo i Atíkovi. Kolega si proto pořídil hlídací systém s alarmem.
Předevčírem mu přišla SMS, vletěl k nám do kanclu a říká, že musí rychle domů, že mu alarm hlásí neautorizoaný vstup do garáže. Já blb jsem se mu řekl, jestli nechce raději někoho s sebou (přirozeně jsem nemyslsl sebe, že,...) a šéf říká: "Tak pojď"! Celou pětiminutovou cestu jsem si přehrával v hlavě scénář jak nás rozzuřený cikán mlátí baseballovou palicí po hlavě. Kolega se zase nahlas utěšoval, že zloděj jistě prchnul, nebude na nás přece v tom kraválu, který způsobuje siréna alarmu, čekat! Přijeli jsem k bráně a bylo ticho. Opatrně jsme se po příjezdové cestě plížili jako kočky k domu. Krabice s alarmovou sirénou výhružně blikala červeným výstražným světlem, což znamenalo, že alarm nebyl doposud nikým kvitován.
Chvíli jsme před dveřmi od garáže tichounce poslouchali, jestli něco neuslyšíme. "Nic" zašeptal kolega a pomaličku, polehoučku zasunul klíč do zámku. Otočil klíčem, velmi pomalu. Když tak učinil, podíval se na mě a povídá: "Bylo to zamčené? Nebo ne?" Nebyl si jistý, jestli garáž právě odemkl, nebo pouze zasunul jazýček, který ovládá klika. "Nevím, kolikrát si otočil" zněla má odpověď. Potichoučku jsme odstoupili od garáže. Jestli uvnitř někdo je, už o nás ví, a my nevíme, jestli bylo zamčeno nebo ne...
Jirka mi šeptem sdělil, co všechno v garáži má: Křovinořez, nůžky na živý plot, krumpáč, několik lopat, rýček, bodáky na pečení makrel... V duchu jsem viděl uvnitř cikánského Ramba, jak se potichoučku ozbrojuje jednotlivými nástroji. Po chvilce šeptavé diskuse jsme se rozhodli činit. Spěšně jsme opět přistoupili k vratům a rychle jsme je otevřeli a zároveň jsme ihned odskočili dva metry vzad. Bylo ticho. Pomalu jsme se přibližovali zpět k temné garáži, ve které bylo auto, několik skříní a všechny ty zmiňované nástroje. Čuměli jsme nepřivyknutýma očima do tmy a pomalu se rozkoukávali, když v tom ve nás obou strašně hrklo. Málem jsme oba omdleli, protože alarm vyhodnotil další neoprávněný vstup do garáže a dával to najevo pištivou sirénou na zdi. Kolega se vzpamatoval jako první a vyběhl do domu resetovat alarm. Zůstal jsem před garáží úplně sám. V tom mi došlo, že ten krvelačný Rambo musí být jistě pod autem! Opět jsem rychle od garáže odskočil a ze vzdálenosti 6m jsem z pokleku obezřetně prověřoval prostor pod autem. Taky nic. Prověření skříní jsem už nechal jejich majiteli.
Kdo by v příběhu hledal pointu, tak ji zřejmě nenajde. Spíš bylo legrační, jak jsme s kolegou "profesionálně" zvládli celou situaci. Nakonec se ukázalo, že chyba byla v alarmu. Kolega vše vyřešil tím, že si za 500Kč/měsíc zaplatil výjezdovou službu u bezpečnostní agentury, která zařízení dodávala. Možná, že to vlastně až taková chyba alarmu zase být nemusela,...
