Katowice FNM, díl 2.

A tak mě ráno probudilo otravné slunce, které mne přes okénka vozu štípalo pichlavými paprsky do tváří i nohou. Klasické krátké zasyčení znamenalo jediné. První lahvové už rukou Gappaka přišlo o svou zátku. A tak jsem vstal po celých čtyřech hodinkách probuzen slunečním svitem a hltem piva.

Rychle jsme vyčistili chrup na WC v nákupním centru, najedli se u ?Chynčika? (číňana), potkali se s třineckou ekipou a rozhodli jsme se, že se pěšky vydáme poznat katowická zákoutí a že nalezneme nějakou tu keš, než nám v podvečer na FNM začne opět hrát něco do skoku.

Po necelém kilometru jsme na sídlišti našli výbornou hospodu. Dali jsme si jedno pivo. Pak jsem musel jít na WC. V Polsku mají takovou divnou zvyklost, že nezřídka je v celé hospodě jen jedno WC a k tomu je ?unisex?. Tohle bylo sice úplně nové, jen se lesklo, bohužel nefungoval zámek. A tak došlo na první kontakt s místními lidmi. Starší pán chytl za kliku a než jsem stihl zařvat ?Tutaj jest ZAJENTE!!!? už se dveře široce otevřely. Seděl jsem na míse, kalhoty spuštěny ke kotníkům a drtil jsem na telefonu video hru. Pán na mě zamrkal, bohužel se i nadechl (po předchozím dni fakt maras) a jen zděšeně vyjekl: ?Jezus-Maria, jezus maria?. Možná, že víte, že Baník Ostrava má s místním GKS dlouholetou družbu. Tedy fanoušci. Zejména tvrdé jádro. Když jsem vyšel z WC, Gappák dostal nápad, jestli náhodou nehrají dneska Katowice fotbal. Zeptali jsme se u vedlejšího stolu místních borců, jak to je a velká jízda byla na světě...

Za chvíli jsme seděli s místními borci u jednoho stolu a Jerguš, jak se jmenoval náš nový nejlepší kámoš, telefónoval na všechny strany, aby zjistil kolik stolí ?biletiki? a kdo nás vezme autem na stadion. Gappák samozřejmě neváhal a mezitím odšpuntoval toho druhého myslivce, který zbyl z předchozího dne a soustavně dotoval krevní oběh našich polských kamarádů českým alkoholem. V jednu chvíli nás bylo kolem stolu asi sedm, všichni se překřikovali a jedinou spojkou mezi Gappákem a Poláky jsem byl já, protože si navzájem vůbec nerozuměli. Tedy kromě ?Baník pičo!? a ?Katowocw, Katowice, GKS!? To řvali všichni dohromady.

Po několika hodinách a pár pivech se u stolu zdržoval už jenom Jerguš a Lysy (přezdívka za lyse kolco na hlavě). Slovo dalo slovo a zhruba hodinu před výkopem, jemně posilněni ohnivou vodou (já odmytal), jali jsme se nejprve pěšky, později místním TAXI Mercedes Benz E200 z roku 87 dopravit na stadion. Po cestě naši ?kumpli? řvali a zpívali chorály, Gappak s nimi a samozřejmě nejvíce... Když jsme došli na stadion, museli jsme vystát dlouhou frontu, na občanku kupit ?kartu kibica? a na základě téhle karty kupit teprve lístek. Celá sranda nás stála celkem asi 30zl. Gappák mezitím zpíval baníkovské chorály a Lysy s Jergušem na všechny hrdě pokyvovali a řikali, že jsme družba z Čech...

Když jsem se konečně protlačili přes turnikety a začali nás prohledávat, jestli u sebe nemáme náhodou deštník, štafle, nebo dýmovnici, Gappák vesele a krátce zazpíval něco o Baníku a Slezské. Okamžitě k němu přistoupil chlap z ochranky a povídá: ?Pan jest pod vplyvem alkoholu, musi odejšč!? A vyhodil Gappáka brankou pro zřízeno tyto účely (vyhazování Čechů ze stadionů?). Najedou jsem byli rozdělení. Lysy, který se snažil zachránit Gappáka povídá, že jestli je ten Čech opilý, že je taky opilý, načež vyhodili i jeho. Zůstal jsem na stadioně se svým novým nejlepším kamošem Jergušem sám.

Dohodli jsme se, že když už jsme se dostali tak daleko, že mrknem 15min na fotbal, zkukneme stadion a povalime zpatky za našimi ?kumpli?, bo je v tom nenechame. Nasrany jako bomba jsem si dal pivo a Jerguš mezi tím všem v okolí stihnul říci, že na fotbal přijela družba z Ostravy. Za chvilku jsem byl obklopen několika ?hovady? z kotle GKS (a to nejsou žádné bábovky) a s každým jsem si stylově potřásl rukou a ?přiťukl? pěstí. Chvilku jsme pokecali o fanouškovských věcech, jako jsou výtržnosti a bitky (o kterých nic nevím). Následně jsem zklidil velké uznání a obdiv, protože na dotaz: ?Ile vas přijechalo? jsem odpověděl, že dva, ale že jednoho vyhodili ?za alkohol?...

Po opuštění stadionu se nám na chvilku ztratil Gappák, protože mluvil na Lyseho opět směsicí angličtiny, němčiny, ruštiny, polštiny a trošku česky. Nemohli tak na ničem dohodnout a zatímco nás Lysy čekal vzorně před stadionem, Gappák nás šel čekat do ?nějaké? pizzerie, ?někde? nedaleko stadionu. Hledali jsme ho asi ? hodiny. Když jsme jej našli, kluky katowicke napadl nápad, že se dodíváme na 2. polovinu v nedaleké knaipě, kde zápas na 100% dávají. Bohužel to byla hospoda, kde se schází tvrdé jádro fanoušků GKS.

Bob metamorfovaný z Gappáka ihned po vstupu do hospody začal prozpěvovat veškeré možné baníkovaské popěvky, i obligátní ?Katowice, Katowice, G K S!? Poláci měli trochu strach, ale pak se uklidnili, když viděli, že i ty nejplešatější hovada to berou a navíc se jim to i líbí. Nejkrizovější situace nastala, když se Bob rozhodl, že si koupí od nějakého fanouška dres, který má přímo na sobě. Poláci začali mluvit něco o rozbitých hubách a já rezignoval. Sataň se, co se má stát. Za chvilku přišel Bob i s dresem, pro mě překvapivě bez monoklu nebo zlomeného nosu. Okamžitě se do dresu nasoukal a ihned vyjádřil nespokojenost s jeho velikostí. Všichni tři, já i oba polští kamarádi jsem Boba přesvědšovali, že má dres úplně parádní, i když vypadal, jako klobása v mikrovlne před explozí. Bob se nedal ukecat a šel dres vrátit. Tak jsem si říkal, že to dvakrát nejde ustát, že tentokrát bude ?v pysk? a hotovo. Už jsme se s tím zkrátka smířili. Za minutu byl ?nepoškozený? Bob v dobré náladě zpět.

Potom následovala už jen dlouhá cesta busem a pěšky zpět na festival. Lysy se od nás odpojil záhy a slíbili jsme mu, že Jerguša dovedeme až domů, k hospodě, tam kde jsme se ten den potkali. Nakonec jsme ho nechali jedné překrásné ?lehké dívky?, která po Jergušově zběsilém zvonění na domovní zvonky vykoukla nevěřícně z okna a v duchu počítala: ?Jeden, dva, tři,... to zase bude...? Naštěstí pro ni (přestože byla fakt strašně pěkná, Gappák i Bob doteď vzpomínají) jsme neměli o nabízené služby zájem, nechali jsme Jerguša jeho osudu (zřejmě si u té dívky za několik stovek zlotek fajně pospal...).

Poté jsme navštívili obchoďák, kde jsme pojedli, umyli se a vyčurali a už jsme valili zpět na FNM. Na Nowe Muzice jsem už zase s Gappákem očekávali pouze koncert Moderatu, na nic jiného jsme jít nechtěli, festival nás sral a vypadalo to, že půjdeme spát rovnou. Pili jsme úplně studený a odporný Carlsberg za ?čaulíře? a celkem dost se nudili.

Začali hrát Moderati a lidí na původně prázdném prostoru pod stanem začalo výrazně přibývat. Po několika skladbách Gappák prohlásil, že CD si může pustit v autě (koncert opravdu spíše připomínal set, než koncert, i když se hrálo občas i na kytaru, perkuse, či klávesy...)

Po skončení koncertu jsme chtěl jít spát, ale nemohl jsem nají Gappáka a neměl jsem klíče od našeho spacího Monděla. Chvála panu bohu za tu prozřetelnost. Na několik SMS zpráv, kde Gappák je, mi konečně odpověděl, že House stanu, kde lítá nafukovací žralok. Nemusím říkat, že hledat house stan na festivalu elektronické hudby není zas tak lehké, ale nakonec se mi povedlo identifikovat ty nafukovací žraloky,...

Ve stanu ze žraloky hrál Sid LeROCK, nejhlubší zážitek z celého festivalu. Nedokázali jsme odejít a ?dupny? set jsme vyslechli až do samého konce. Když jsme se znaveni celodenním dobrodružstvím potáceli do auta, ranní rozbřesk už byl na spadnutí,...


Bylo to super! Díky Bobovi! A bylo to občas krajně na hraně, díky tomu samému Bobovi. Příště zase, ale už nechci nikdy krotit Boba a Rumcajse jen a jen sám! Potřeboval bych nějakou výpomoc... Třeba Zdenno???

A tak jsme jeli na festival Nowa Muzyka v Polsce. Konkrétně v Katowicach.

Celý předcházející týden jsem byl na služebce, tak jsem měl strach, abych to do OV a následně do Katowic nějak rozumně stihnul. Naštěstí jsem se dostal do OV včas. Kamarád Gappak mě vyzvedl a už kolem čtvrté jsme mazali po dálnici D1 kolem Bohumína na polskou autostrádu.

Festival se nacházel asi pětset metrů od dálnice, takže najít jej nebyl v dnešní době dží-pí-es žaden problem. KunU a jeho kumply Bogdana s Mirou jsme našli tež hned, akurat nebylo kde zastavit, bo aut kolem jak najebanych. Nakonec jsme zastavili na parkingu pro oficiální kemping ? pole namiatowe - pro festival, na kterém stálo max 15 aut. Na namiat (stan) jsme se rovnou vysrali a rozbili jsme tábor ve voze. Mondělo má větší ložnou plochu než naše postel doma...

Parkoviště pro ?pole namiatowe? bylo strategicky umístěno u jakéhosi mega obchodního centra, takže o WC, wi-fi a základní potraviny (číňan) bylo postarane. Ihned po využití všech zmiňovaných služeb, které centrum nabízí, jsme se i s pseudo-ledničkou, která byla plná šťavnatých 12° pěnivců a dvou myslivců vydali směrem ke vstupu na fest, ke Kunovi a jeho melody boys. Konzumace začala pozvolna, ve skrytu Mirova Renaultu Scenic.

Začalo se stmívat a k již otevřené lahvince jakési ne příliš známé whisky přibyla i lahvinka tuzemské brandy ? lahvinka s ?lidskou tváří? - myslivec. K nabízeným laskominkám jsem přistupoval poněkud zdrženlivěji, než kolegové, proto jsem se mohl stát tajným pozorovatelem dění. Na festivalu pomalu začínal hrát první interpret, který nás přirozeně vůbec nezajímal, raději jsme poslouchali koncert IDM muziky reprodukovaný systémem ?mobil ? ?blotus? - stereo repro na akumulátor? umístěný na střeše vozidla.

Najednou, kde se vzal, tu se vzal, objevil se Bob, mezitím se ztratil Gappák. Ten den jsme ho už neviděli, až nad ránem se znovu Gappák našel. Taky KunA zmizel a objevilo se Kunisko. A tak se stalo, že když šli kolem našeho ?úkrytu? za vozidlem policisté, tak na ně z nějakého pro mě neznámého důvodu Kunisko přátelsky zavolalo Ej sí ej bí. (Myslel to dobře ? Always Carry A Bible) Přátelské zvolání policisty zaujalo. Aby nás ani náhodou kluci policajtští neminuli, pozdravil je Bob roztomile: ?Helou Bojs!!!? A tak a místo toho, aby ti psi (polské lidové označení strážců zákona) v poklidu prošli kolem, začali se zajímat, proč pijeme na veřejnosti v zemi, kde je to pod hrozbou ?gumoléčby? a přísné pokuty zakázané.

A tak bylo o první drobný adrenalinek celé akce postarané. Naštěstí ti co kontakt s policií způsobili, policisty také ukecali. Následně se tím pak (zejména Kunisko) chlubili, jak to fajně zařídili,... Docela jsem se tím pobavil. Následoval přesun na fesťák, bylo už kolem půlnoci a lístky stály něco kolem litru, tak jsem si říkal, že je blbé celý fest prosedět u auta před vstupem,...

Po cestě se Bob z naší skupinky sem tam utrhl a ládoval do kolemjdoucích přes veškerá nařízení a zákazy a městské vyhlášky ?original czech brandy?. S lidmi komunikoval asi v sedmi jazycích, z toho polovinu ještě nikdo nevymyslel nebo neobjevil ? nicméně to (jako téměř vždy) fungovalo. Dokonce s sebou přitáhnul dvě pěkné Polky, se kterými jsem si po cestě pěkně povídal, až do chvíle než se odněkud ze tmy přiřítilo Kunisko a zakřičelo něco jako: ?Madrfakr, buhehehe blll? (cca 30s). Dál se s námi děvčata nebavila a raději se ztratila v davu, čemuž se doteď divím...

Po nezbytném opáskování zápěstí a lehké kontrole u vstupu jsme vtrhli do víru dění. Byl jsem ohromen množstvím lidí a celé mě to začalo srát, první úvahy mě vracely zpět směrem k lahváčům a autu. Nakonec jsem proměnil 60zl za místní kuponovou měnu překřtěnou na ?čaulíře? a úspěšně se všem ztratil. Od té doby jsem se po festivalu pohyboval úplně sám, pil odporné a studené pivo Carlsberg, ale i tak to bylo úplně parádní. Jon Hopkins nezklamal, u jeho vystoupení mi běhal mráz po zádech. Amon Tobin aka Two Fingers svým předvídatelným setem malinko ano, ale vše opět napravil ?koncert? L.F.O. - This is going to make you Freak! Mezitím jsem si vždy odskočil tu na nějaký ?hauzový setík?, tam na nějakou ujetou performanci s kytarama a klávesnicí,... Zajímavé, povznášející, krásné. Párkrát jsem potkal kamarády z OV a jednou i Gappáka (metamorfoval zpět díky Badyho sklíčku), který se pohupoval v davu v rytmu DJ house setu a stoupal všem okolním polákům na nohy,...

Po L.F.O. (vůbec nevím, kolik bylo hodin) jsem toho měl plné kecky a pln hodnotných zážitků jsem se vracel asi kilometr a půl do našeho dočasného útočiště, do Monděla. Po cestě jsem potkal Scénic, ve kterém spali naši přátelé z třinecka, kterí se tolik těšili na poslední koncert toho dne "Venetian Snares"...

Druhý den byl v očekávání a vůně příštích dobrodružství visela v chladné noční tmě, že se na ni dalo téměř sáhnout...

...konec první části...