kadak
*new*
11.05.2015 15:56:53 ( 88651 )
...a protože je to tu od zavedení sociálních sítí v telefonech čím dál více pustější a lidi se schovávají za telegramy (palec nahoru), nebo za nějaké jiné korporátní komunikátory (palec, šak víte kam), musím tu napsat historku, čilipříběh, která se opravdu někomu stala a to konkrétně mi.
Jedu si takhle domů na kole, jako obvykle, kolem "odřího břehu", slunce svítí, děcka se sluní na dekách u splavu, puberťák macá pubošce po ještě nepříliš bujném poprsí, zkrátka idylka. Potřebuji přejet na druhou stranu. Odru lze překonat v rámci katastru města Ostravy jen na několika místech. Pokud se vám nechce kličkovat mezi svištícími auty po Rudné jako hňup, nebo po Svinovských mostech rovnou jako piča, není moc možností a jsou od sebe velmi daleko. Jen málo které místo je k přejetí Odry pro cyklistu vhodné tak, jako obslužná lávka pro technologický most, nesoucí potrubí s blíže neurčeným médiem. Zkrátka je to most s trubkou a lávkou pro jednoho pěšího, nebo jednoho cyklistu, který je nucen kolo před sebou tlačit, či na něm potupně, opíraje se o zábradlí a potrubí pomalu projíždět. Samo, že to není oficiální most.
A tak jsem k tomu "mostku" přijel. Jezdím rychle, abych se zpotil (na rozdíl od kolegy, který jezdí výhradně tak, aby se nezpotil,...). Když jsem chtěl vytáhnout kolo nahoru, všiml jsem si, že je už lávka obsazená jiným cyklistou v opačném směru, čili v protisměru. V tom se vynořil chlápek, kolem čtyřicítky, v typickém riflovém oblečku, jako student bydlící na středoškolském internátu v době, kdy na stěnách školních tříd visel obrázek G. Husáka. Rifle značky Rifle, riflová košilka a klasická riflová džíska, doplněná o několik kovových doplňků, jež byly kdysi kovové části plastových zapalovačů. Majitel riflového kompletu nevlastnil žádné vlasy, což vypadalo drsně. Drsný vzhled podtrhly vlhké a prokrveným bělmem začervenalé, studené, lehce nepřítomně tupé a temně hnědé oči. Když promluvil, táhlo z něj všech devět piv a čtyřicet dva "vicerojek", která s kamarády vyklopil a překuřil dopoledne někde u stánku. Čuměl a pak promluvil. A promluvil věcně.
"Půjdu první!" Povídá a čumí.
"Proč, jsem tu byl dřív, jezdím rychle, jsi rychlý?"
Chlápek přimhouřil oči, přistoupil o krok blíže a přes zuby procedil:
"Chceš to zkusit?"
A kurva, hrklo ve mě. Mezi tím klučina s kolem v protisměru opustil lávku a já během té chvilky co mi zbývala udělal rozbor situace. Buď prohraju morálně, chlápka pustím, ale nebudu mít potenciálního agresora za zády, obě ruce "svázané" držením kola ve správném směru, nemoci uhnout z lávky bokem a čekaje ránu do zátylku. Nebo morálně vyhraju, nebudu úplný srab a chlápka nepustím a budu mít potenciálního agresora za zády. Rozhodl jsem se!
"Tak teda jdi první!" řekl jsem chlápkovi...
"Ne-né! Di si první ty!" řekl důrazně, leč s pohledem zaostřeným několik metrů za mě...
No, ještě dvakrát jsme se mezi sebou "zdvořile" pustili před sebe, až jsem to nevydržel. Naskočil jsem i s kolem na lávku a šel jsem sic kvapně, leč srdnatě, před sebou strkaje kolo. Každým okamžikem jsem čekal ránu do zátylku, nebo aspoň flusanec na záda, ale hrdinsky jsem se vůbec neohlédl. Po překonání lávky jsem se naoko klidně zastavil a zastrkával si triko do kalhot. Koutkem oka jsem viděl, že už nejsem v dosahu pěsti, nože, nebo mačety potenciálního útočníka a vědom si toho, že na kole během chvilky dokážu vyvinout až třicetikilometrovou rychlost jsem se na chlápka otočil a zneužil jsem Willyho pověstnou větu:
"Tak vidíš!"
A zmizel jsem, jak nejrychleji mi to kluzký trávník dovoloval,...
