Bylo babí léto. Na dlážděné cestě seděla mohutná žába, veliká jako pěst horníka. Jakoby chtěla zachytit jen málo hřející paprsky slunce, byla roztažená přes celou kachličku. Vypadala docela živě, její skutečný stav prozrazovala jen příliš vyschlá kůže a krvavý zadek. Zřejmě ji někdo přišlápl. Stáli jsme před obrovským jemem na hnědouhelný generátorový dehet. Téměř do poloviny jeho výšky se tyčila naše zkurvená stříbrná raketa, jak naši katalytickou oxidační jednotku nazývá obsluha jemu HUGD. Nastal čas řešit nezbytné dotazy, které v rámci kontrolního dne vznášeli jeden přes druhého zástupci investora. ?Bude ta zemnící páska připevněna ke konstrukci?? ?Bude tak střešní krytina z nehořlavého materiálu?? ?Jak bude zakončen ten betonový sokl?? Zkrátka samé důležité otázky k řešení. O funkci celého zařízení neprojevil nikdo zájem. V tom odkudsi ze zadu, najednou zazněl dotaz od mladého hošíka, který bude zařízení provozovat: ?A pánové, jak to bude vlastně fungovat?!? Nastala chvíle mého šéfa, který velmi rád vysvětluje. Vždy když tak činí, drží se levou ruku za pravou a pohupuje se v kolenou. Po chvíli udělá krok, po další krok zpět. Tyto bezděčné pohyby činí, dokud to všechno nevysvětlí. Jiří začal líčit sofistikované řízení katalytické oxidace a díky jeho jemnému pohupování a úkrokům měl zanedlouho tu obrovskou ropuchu přímo pod botou. Při každé další šéfově větě se pohupováním dostávala hlouběji do traktorové podrážky. Nadouvala se při každém zhupu a poulila bezmocně oči. Zmocnila se mne panika. Chtěl jsem jej upozornit, ale zkuste si jen tak někomu, kdo zapáleně něco vysvětluje říct: ?Jirko, máš v podrážce žábu jako prase!? Neřekl jsem tedy raději nic. Ke konci výkladu mého vedoucího se i žába zřejmě unavila a téměř s posledním slovem opustila Jiřího traktorovou podrážku. Ihned toho využil vedoucí stáčiště HUGD a ropuchu si nacpal mezi podpatek a zbytek boty. Opět jsem nenalezl odvahu a raději jsem jej nikterak neupozornil. Ani jemu ovšem žába pod botou dlouho nevydržela. Za chvíli převzal štafetu nejvyšší pán, velice důležitý šedovlasý elektrikář. Ihned co žábu obdržel pod botu začal se naparovat a ukládat nám nejrůznější úkoly ohledně zabezpečení elektrikářských prací. Vypadal směšně, když mluvil zcela vážně, tvářil se skoro jako ta žába, která vypadala už docela nasraně. Skoro to vypadalo, že každý kdo chce mluvit, musí mít na botě žábu. Ještě jsem ji zahlédl pod obutím jednoho stavaře a potom se mi ztratila z dohledu.
Minulý týden jsem objevil velkou žabí kostru asi třistapadesát metrů od tehdejší schůze. Co ta si ještě, chuděrka ropucha, musela zažít,?