Silvestr 2010


Krátké poděkování organizátorům bojovky:

Při večeři nám bylo určeno kdo s kým ráno vyběhne do zasněženého lesa. Nerozumím jaké čáry použil organizátorský výbor bojové hry, aby donutil 19 v průměru třicetiletých panelákových děcek lítat od rána až do odpoledne v mokrých botách po okolí chaty. Drogy to zjevně nebyly. Malinko jsem si myslel, že alespoň z některých ženských úst zazní slůvečko nevole. Nikoli. Pánové, zcela zřejmě byla bojovka naplánovaná naprosto bezchybně. Myslím, že můžu klidně za všechny zúčastněné říci nahlas a z plných plic DĚKUJEME!!!

Dále jen pár drobných soukromých postřehů (za rok se třeba bude hodit si to připomenout)?

První den poklidné posezení do pozdních nočních hodin. Ráno zhruba hodinu před budíčkem mne probudil ostrý zvuk. Ládes ve vedlejší pokoji opakovaně svým spolubydlícím nadšeně vysvětluje co a proč včera vypil: ?Láhev slivovice,? a dvě flašky piva.? Na mé ťukání na zeď nereaguje. Skromná prosba o ztišení mluveného projevu: ?Drž hubůůů!? je negována slovy: ?Pravda musí ven?. Později při bojové hře si mé dobře míněné rady žádný ze soupeřů, které jsme potkali nebere k srdci. Hof místo aby napsal Praděd jako nejvyšší bod ČR s úšklebkem vpisuje do volného políčka Sněžka. Toníkův tým se raději brodí sněhem vzhůru strmým srázem svou vlastní cestou než aby následoval stopy ve sněhu očekávaje zradu.

Odpolední příjezd trošku podivných Jihlaváků. Chlapci jsou zjevně nerůznopohlavně zaměřeni. Důkazy jsou zřejmé. Ten kdo nemá melírované vlasy, má alespoň uplé triko z důvodu zdůraznění prsních bradavek. Členem jejich výpravy je také dívka s plyšovými kalhotami. Taktéž zjevný důkaz metastabilního stavu psychiky našich nových spolunocležníků. Do této chvíle je nesnáším pouze proto, že je neznám. Po konzumaci ?naší? polévky a to předesílám bez ptaní, mají moje zjevné antipatie téměř racionální základ. Přijíždí další členové naší ekipy. Přijíždí mimo jiné Racek ml. s Verčou a psy Stívem Trevorem a Trevisem v jednom. Ponecháváme Jihlavské jejich podřadným a veskrze konzumním radovánkám a jdeme si něco vypít. Po několika půlhodinách se belháme s Mrakem opět jako poslední spát.

Následující den vyrážíme na kešky. Na jedné mokré louce uprostřed polí za veselých okolností plných stříkajícího bahna s vodou do vnitřku blatníků mé Felície opouštíme lokalitu jedné z keší. Než jsme se na louku dostali, musel Ota srolovat okénko a následným výkřikem: ?Vypadni!!!? vyhnat psa z cesty. Auto mi netroubí a jinak by prostě neodešel. Po výkřiku se jal prchat zběsile pryč. Otofon má prostě charisma.

Silvestrovský večer ve znamení hry BANG. Na tváři hned vedle nosu mu vyrostl dermatologický útvar, ekvivalent nejvyššíy hory Sluneční soustavy - sopky Olympus Mons, která vystupuje do výšky 27 km nad okolní terén. Od této chvíle vím, jaké to je být nadměrně prsatou dívkou, které se také nikdo při rozhovoru nedívá do očí. Někteří kamarádi, kteří hůře rozeznávají některé barvy neustále posunky dávají najevo, že o mé zjevné kožní nehodě ví. Naštěstí se mne opakovaně ujímá Hanz a po x-té Tequile na palčivý problém s visáží zapomínám. Dokonce už mne ani neštve družba s Jihlavskými, kterou započal Gappák. Vtírač se do této chvíle stačil ponížit pouze jednou a to plazením před paní kuchařkou, vzdávaje jí tím hold jejímu kuchařskému umění. Následují taneční hody v čele s PartyZipem. Po dlouhé kritice zmých úst na kvalitu reprodukované hudby u Lukáše přichází Marketička. Vypíná projekci a pouští opět a znovu další Pearl Jam.

Dvanáct hodin. Venku se líbá a přeje. Uvnitř se tančí. Letošní ohňostroj jsem propásl. Taneční hody se rozjíždí naplno. Probíhá legrační a nesmyslný souboj: Dívka v plyšových kalhotách ? kompaktní disk ? čelo Nšo-či. Jihlavští rychle odpadávají a berou si Mojmíra na pokoj kde jej mučí tím, že s ním nechtějí spát. Ani muži ani ženy, svobodné ani ženaté. Přesto, že je oděn pouze v trnkách. Řídnou i naše řady. Nakonec zůstává jen málokdo. Gappákova Káťa přebírá otěže po svém dávno spícím partnerovi a ulehá doprostřed tanečního parketu. Odmítá postel. Na taneční parket se z WC vrací PartyZip, bohužel všichni šli už spát.

Předposlední ráno/poledne. Oběd nelze pozřít. Takto vypadá a chutná nekonečné kuře. Následuje několika hodinový maratón filmů a seriálů. Litevská vodka, trochu piva, konečně jsem se i najedl. Končíme s Mojmírem o půl třetí druhým dílem druhé série seriálu.

Poslední ráno rychlé balení, loučení, slzy a přesun za dramatických okolností (spousta sněhu) zpět do Ostravy.

Bylo to krásné, děkuji Všem a hlavně Marťasovi Bassovi, protože se s tím nejvíc najebal jak CYP!