Taxem si dal sám o víkendu turisticky s těžkým báglem (bo jsem si táhl i stan) Lúčanskú Fatru:
http://www.mapy.cz/s/bx99Nedá se z toho vytřískat celkové kilometry se zohledněním nadmořské výšky? Bo počítám že to muselo být spíš cca 45-50km. Ale to není tak podstatné, dojebaný jsem slušně, důležité je jak to bylo SUPER, takže malá sepsaná hysterka či taky srdceryvný příběh víkendový, než to zapomenu:
Jelikož nemám žádné kamarády, jel jsem v pátek po robotě sám, dvě pivka ve vlaku a v Žilině před busem na Fačkovské sedlo jsem si ulehčil do křaku na nádraží nenápadně. Otáčím se, do busu už nastupovali lidi a jdou ke mně dva opičáci ve vestách s plackou Městské policie. Ten mladší, rozený yntelechtuál, aktivní a znalý všech předpisů, každé oko jinam, mi vysypal vyhlášku dokonce i s číslem a písmenkem, že porušuju veřejný pořádek a ať mu dám občanku, pyče kurvy, říkám, že mi už jede bus, odpovědí bylo, že mi může dát až 30 euro, říkám, že jsem si vyměnil pětikilo a mám jich jen 17 ? chvilku jsem se handrkoval, mladý opičák nedokázal z občanky ani přečíst správně moje jméno a musel jsem jim kurvám vyklopit 10 éček, super, buzeranti zkurvení! No nic, dal jsem si borovičku rychlů ve stánku a zapičoval jsem si s místní elitou stojákovou, další pivo a bororo na kartu na Fačkovském sedle mě už uklidnily a vyrazil jsem asi o půl šesté na Klak. Za ním, na Hrubej Skale jsem si našel parádní místečko s výhledem na západ slunka, s ohništěm, kde jsem strávil nádherný večer s jedinýma věrnýma nejlepšíma kámošema, jedním hnědým z Božkova a druhým zeleným nejisté provenience, kterého jsem musel ale prudce zoxidovat, špekáčkem a miliardama hvězd. Dokud bylo ještě světlo, tak nade mnou kroužilo asi třicet Krkavců velkých, zkoumali, co tam robím a vydávali asi tisíc různých zvuků. Jelikož jsem potkal medvědí stopu i hovno s nestrávenou kukuřicí a medvěďou je tu prý neurekum, jídlo jsme zabalil do obalu od spacáku a schoval ho v křaku asi 200 metrů od tábořiště.
Dva prameny, co byly v mapě jsem v sobotu nenašel (ještě jsem kvůli jednomu slezl zbytečně dost daleko a prudkým sešupem ze sedla a zpátky za mohutného pyčování) a taxem zoufale bez kapky vody, docela už zničený, docházel kolem osmé večer k poslední možnosti - na Hornů Lúku - měla tam být i bouda u toho. Dojdu k rozcestníku a výjimečně tam nečekaly dvě slovenské kondiční cvičitelky z big-tits aerobic school z Horny Trtkovec, jak už to tak na smradlavých a propocených přechodech hor tradičně bývá, ale čtyři chlupatí smradlaví staří Slováci. Ptám se, je tu ta voda na tej Lúke?? Hej , ale dej si slivovicu a na zapití mi podává pivo. Nevěřím tomuto zázraku ? pivo!! Búda i s pramenem je tak dole vpravo na poměrně rozlehlé čučoriedkovej Lúke, je to tam bomba, ale sám bych ji asi nějakou dobu hledal, musí se jít chvíli po zelené doprava mimo trasu a nejde to hned tak vidět. Bavím se s chalanmi a jsem postaven před jedinou možnost: na búdě spát nebudeš, ty pudeš s náma na chatu, už tam spalo s náma takých l´údí, poď a tu si dej do druhej nohy!!. Trochu se bráním, ale odolal by někdo? Navíc už je rozhodnuto, nikdo se o tom nehodlá vybavovat, jsou nekompromisní, že se nemusím bát, že mě nechcou na orgány a Rado, který tu chatu obhospodařuje tam má dceru, která je prý s chalánem z Tšinca, že s ním pokecám. Táhnou mě tam, chata je turistického spolku a je kousek nad búdou a prameněm, Rado dělá dokonce i značkára. Borci tam dojeli Nissanem 4x4, takže tam mají vše a rozdali by se - piva, slifky, borovičky, guláš mi nutí, ale musím dojezt špekoně, ať se nemusí vyhazovat. Chlama je jak cyp, chcu se trochu revanšovat, ale hulení nechcou, kupodivu mladý z Tšinca vůbec nepije tvrdé, ale myslím, že se jen bohapustě přetvařoval před famylyjou ? i když nechápu proč. V noci tam chodí asi metr ode mě drzá kmotra liška, svítím ji do očí a ona neutíká, trochu se bojím ať není besná a nehryzne mě do pysku, bo spaní uvnitř jsem odmítl, že chci venku, ani pořádně nevím jak jsem po tom juchůchůbohajehodopyčevečírku dostal do spacáku a usnul.
Ráno mi chalani robí ještě kávu, nutí pivo, latrínka, lušůůs, nabírám vodu, loučím se děkuju, že až mlátím hlavou o zem, za všechno a vyrážím na Vel´ku Lúku (nejvyšší vrchol -1476m), a až za Minčolem (1376) potkávám nějaké celopružinové buzíky a dva komplet Storm-troopery v brnění, jednomu jsem stihl uhnout z cesty na poslední chvíli, jak valil se smrtí v očích přes ty kořeny a šutry z ostrého kopca, na Strečno docházím ve tři a stíhám ještě česnečku a dvě piva v penzionku, kde berou kartu (bo mám asi čtyři eura po té zlodějně policejní) a už docela dojebaný jedu na Žilinu a dom, dneska všechno bolí, ale byla to krása, čarokrásné, ani jsem si nemusel malovat svítání;-)Ještě časem nahodím fotky. Vřele doporučuju ? málo lidí, voda je na dvou místech, které jsou tak akurát od sebe, když člověk ví, kde hledat, krásná čistá, nezasviněná příroda ? a tato část Malé Fatry není ani CHKO! Takže tábořišťátka na každém kroku, oheň, skvělí lidé, nádherné výhledy. BOMBA!