Včera sem byla švihnuta kabelem(na konci nějaký konektor), jak je tady ta jedna hláška v záhlaví: něco, něco "Vás jenom švihnu kabelem", tak to JENOM fakt bolí jak sviňa...

mrak:

FAKT!

Už to tam ale nechám,...

...jeden řád sem jeden řád tam!

2kad> :-DD

btw: s tema kiylowatama ses seknul v 0

kaďáku, díky za věrný popis věru podivně organizované výstavy. ovšem abych parafrázoval comrmany: na pokraji smrti umačkáním, na pokraji smrti zalknutím - ale stálo to za to!

Značně pozdě, jako ostatně vždy, přináším krátký report z rakouské Vídně týkající se výstavy Vincenta Van Gogha v Albertině .

Van Gogh

Vstávali jsme ráno. Velmi ráno, a moc brzo. Raději ani nevím v kolik. Než přijela bratrova přítelkyně s rodiči tak do mne má matka natlačila pod nejrůznějšími pohrůžkami dvě nožky párků, lžičku hořčice, čaj a dva krajíce chleba. Před odjezdem jsme se spočítali. Bylo nás devět. Přesně jako na vytištěné hromadné vstupence z internetu. Kromě rodičů N?gu yen bráchy, N?gu jeli ještě mí rodiče, teta, bratranec Frank a hlavně tedy já. Vzhledem k početnosti naší skupiny jsme jeli dvěma vozy. 1. Skupina, tedy naše jela Fiatem Dobló 1.6i, druhá, skupina B, jela Škodou Octavia 1.9 TDi. Za volanty usedli hlavy rodin, tedy otcové. Družstvo vedl náš vůz. Bratrem darovaná americká GPS mému otci ukazoval jízdní dobu do Vídně něco kolem tří hodin. Lhala. Američtí inženýři opomněli do výpočtu zahrnout déšť, kvalitu silnic a otcovo tvrdohlavé odmítání nápovědy od GPS. Cesta tedy trvala o hodinu více. Po pro naši rodinu signifikantním hledání parkoviště, kde se platí málo, případně vůbec, jsme se vydali centrem Vídně k výstavnímu paláci Albertina. K Vídni mám podobný vztah asi jako k Brnu, které má tu výhodu, že leží aspoň na Moravě. Proto jsem se jako jeden z mála členů naší výpravy z procházky nikterak netěšil. Prošli jsme pár uličkami a už jsme stáli před Albertinou. Ke vstupu vedly schody po kterých se vyšlo do dlouhého stanu. Ve stanu si zájemci mohli koupit kafe, džus, vodu nebo propisku s obrázkem malíře Vincenta. Hlavní funkcí ovšem byla předsunutá šatna. Boční jezdící i normální schody byly páskou zataraseny a jednoznačným nápisem NO ENTRANCE se organizátoři snažili sdělit návštěvníkům, že opravdu musí projít stanem. Mnohohlavá fronta, které dolní část trčela ze stanu až na schody nás poněkud zmátla. Vydali jsme se tedy s bratrem na průzkum, za hlasitého protestování všech čekajících jsme celou frontu předběhli a našli pořadatele. Tedy pořadatelku, snad jedinou pěknou rakušačku, kterou jsem viděl. Tato nám řekla, že jí vůbec nevadí, že už máme lístky. Musíme vystát frontu tak jako ostatní. Potom odevzdat přebytečné ošacení a batohy v provizorní šatně. Na můj vtipný dotaz, zde je nutné taky odevzdat spreje a nože raději nereagovala. Zařadili jsme se tedy na konec fronty a asi po hodině jsme se dostali téměř k šatnám. Bohužel v této chvíli se konec fronty za námi dostal až k nápisu NO ENTRANCE a čeští, ale také rakouští občané si řekli, že nebudou tak blbí, jako my. Rozhodli se jednat a před zraky neschopných pořadatelů začali podlézat pásku a cpát se do vchodu i s batohy a oblečením. V naší frontě to začalo vřít. V některých spolustojících toto činění předbíhavců vyvolávalo znechucení, v jiných závist. Nakonec se nám přece jen podařilo proniknout dovnitř. Uvnitř Albertiny nás vedly velké cedule Van Gogh, takže expozici nebylo těžké najít. Při vstupu do první místnosti jsem ihned pocítil nedostatek kyslíku a neskutečné vedro. Při tepelném výkonu jednoho lidského těla, který je zhruba sto wattů jsem jednoduchým výpočtem došel k tomu, že celkový tepelný výkon v místnosti o rozloze padesát metrů čtverečních je něco přes dvě stě kilowatt. Obrazy byly jen těžko ke spatření. Pořadatelé totiž vtipně nenatáhli provázky ve vzdálenosti zhruba metr od stěn, aby se všichni návštěvníci natlačili těsně před obrazy. Systém mé prohlídka fungoval tak, že jsem si stoupl zhruba tři metry od zdi a jak se udělalo místo, rychle jsem si obraz prohlédl. Při přesunu do druhé místnosti jsem si myslel, že se situace zlepší. Naopak. Otec se ke mě naklonil a řekl mi, že kdyby začal kolabovat, nemám jej tam nechat ležet, ale ať ho odtáhnu na vzduch. Když jsem se usmál, řekl, že si nedělá legraci. V zápětí mi to samé sdělila matka. Oba totiž trpěli vysokohorskou nemocí, která se projevuje od 5000 m nad mořem a je způsobena řídkým vzduchem a nedostatkem kyslíku. Nakonec nikdo nezkolaboval, což mé obavy o úspěch celé akce poněkud rozptýlilo. Využíval jsem každou skulinku a štěrbinku abych se mohl pokochat přenádhernými obrazy a střídavě úspěšně se mi to i dařilo. Mezi tím jsem uváděl do rozpaků celo naši skupinku velmi vtipnými, ale hlavně hlasitými dotazy typu, kdy už tu konečně budou ty tahiťanky? Pěkný obraz pole, může se tu kuřit? nebo Mami, ten gogén je ale mistr, že? A podobně. Jednu chvíli jsem pozoroval lidi. Někteří ?odborníci? chodili kolem obrazů a ze znaleckým pokyvováním hlavou si cosi dramaticky zapisovali do sešitků. Další páreček, zřejmě z Prahy hodnotil nejimpresionističtější, silně pastózní malbu mistra Vincenta z jeho pozdní tvorby slovy: ?Hele, to je neuvěřitelnýýýý! To vypadá úplně jako fotka, viď!? Pravděpodobně museli myslet fotografii tohoto konkrétního obrazu, protože jinak se to vysvětlit nedá. Malíř při tvorbě obrazu zcela jistě téměř nepoužil štětec, barvy mačkal na plátno přímo z tub a tvořil z nich několikacentimetrové vrstvy. Upřímně bych chtěl vidět fotoaparát, který by něco podobného dokázal. I když kdo ví, například Japonci jsou v těchto věcech těžko vyzpytatelní. Přes všechny organizační nedostatky a obludně obrovské množství lidí se mi výstava moc líbila a opravdu stojí za to. Na odchodu jsme se stihli ještě pohádat u šatny při výdeji ošacení a zavazadel a už jsme zase pospíchali zpět k autu na obligátní ?řizku s ogurou?. Při této příležitosti jsme si zavzpomínali na počátek devadesátých let, kdy jsme přesně takto svačívali u kolenou sochy Marie Terezie. Cestu zpět za silného deště jsme absolvovali bez nehod.

Na závěr zdravím Radima s přítelkyní, které jsem měl tu příležitost opakovaně na výstavě potkat.

V sobotu v noci jsem slíbil kratičký report z výstavy "toho čmárala" z Vídně. Vzhledem k mému nabitému pracovnímu dni, jsem to nemohl stihnout v pondělí. V úterý se situace opakovala. Včerejšek snad ani nebudu hodnotit. Na vozovnu jsem šel rovnou. Tím myslím rovnou z práce. Sraz jsme tam měli zhruba v osm. Ovšem zablesklo se a myslím, že lepší časy jsou za oknem, dveřmi. Dnešní salámování práce startuji tímto příspěvkem. A budu nadále pokračovat v lemplování se současným doplňováním tekutin, o které jsem díky včerejšímu alkoholu přišel zásluhou nadměrného vylučování!

Super! Ozvu se!

Zdravim vsechny, Ondro vypada to ze jedeme pristi tyden do CZ, tak snad zajdeme na nekolik opakovanych piv. Muj Tel:
+31 657097140
carlos.kasnik@gmail.com

jeden od zkrata :
Přijde Ostravák s manželkou do obchodu v Brně a vybírají si lednici.
Když si vyberou, jdou za prodavačem a Ostravák povídá: "Rychle mi zabal kalexku, pičo."
Prodavač zabalí Calexku a přitom se ptá: "Vy jste z Ostravy, že jo?"
Ostravák odpoví: "Jasne, jak sy to poznal?"
Prodavač na to: "Podle té piči."
Ostravák se otočí na manželku a říká: "Sem ti řykal, abys zustala # doma."

pružnost pevnost blééééééééé fujtajxl, to mi fakt nešlo;-)

inzerát: sháním (samo ne pro me) výpočetní SW na pružnost, pevnost včetně tabulek. Mate někdo? co BASS?

2zdenno: jasny, jen jsem chtel byt vtipny,ALE mam podobny zazitek z muzea Reina Sofia, kde ma stalo expozici Picasso, prochazel jsem obrazek za obrazkem a prede mnou americti manzele, ctyricatnici oba o hlavu vyssi nez ja(no, vsichni jsou vyssi nez ja), njedriv sla pani, o obrazek za ni pan a na dalsi obrazek uz sem se dival ja, Mojek, no a ted ta pani sla a ani se nezastavila soustredene na obrazky, kkkrruuccceekk zzaa kkrruucckkeemm a zzaanniitteenn ppaann tttaakkyy kkrruucceekk zzaa kkkrrruccckkkemm a v tom ten pan prichazi k obrazku, ktery pani presla kkkrrucceekkk zzzaa kkrruccckkkeemm a polohlasem zasepta "oh my god, this´s pikaso", ta pani sebou lekne, trhne o krok zpatky, skoro vrazi do manzela a rika "oh my..." a oba tu A4ku stejnou jako 100 A4ek pred nimi a za nimi zkoumaji z 10cm dalsi 1/4hodiny...a u Guernicy bylo asi 5lidi/m2, takze jsem ji videl jenom zprava, zleva a vystavku Pablovych skic v mistnosti vedle, ktere nikoho nezajimaly...nekdy blbakov
2kapis: nemuzu rict, ze by mne to prekvapilo, to KDU-CSL

2mjk: ja byl v Amstru na 2dennim vylete jak jsem přebyval v Köln am Rhein, pravda, do tohoto muzea jsme si vystáli cca 1 a pul hodinovou frontu, ale určitě to stalo za to, i když před těmi nejslavnějšími exponáty se stálo ve 3 řadách (já byl samozřejmě téměř vždy až v té třetí..)

2zdenno: na tu fotku si dosud zive vzpominam, nas autobus tehdy pred muzeem pribrzdil, preradil na 2ku a z repraku se ozval hlas oblibeneho cestinare "vzhledem k tomu, ze do muzea toho *toho cmarala* pousteji navstevniky kazdou hodinu, navstevu vynechame a pujdeme se projit mestem", jeste by bylo dobre dodat, co jsem videl ja, tak predevsim dav, dav mych spoluzaku pres ktere nebylo videt kam se vubec divat abych to muzeum z busu vubec videl, pak na vterinku v mezirce mezi spoluzaky prave to fotku z webu Van Gogha, stalo tam na schodech asi 200 lidi a ja byl rad, ze jdeme do mesta, tam jsme se projeli po kanalech, raketu zapalili az v druhy den v Lotrdamu..ale nemusi tam byt narvano furt, pochopytelne..

Karle, jsem rád, že jsi se ozval. Nech tu prosím na sebe nějaký kontakt. Pro příště! Díky!!!

Zdravím Vás všechny, omlouvám se za absenci na Hustolesu, velice mě to mrzí a srdce krvácí, ale jsem v NL, takze kdyz by nekdo jel na "toho čmarala" do Amsterdamu, at to vezme pres Den Haag a stavi se k nám...always welcome Carlos a Minka.

v případě nestihnutí výstavy ve Vídni navrhuji spojit příjemné s příjemným a zajet na toho čmárala do Amsterodamu :)

2 kapis: výstava je do 8. prosince a velmi toužím to ještě stihnout, jenže se mi zatím příliš nedaří stejně strhnout lidi ve svém nejbližším okolí..tak bysme na ně mohli zatlačit spolu, dva,to už je skoro dav..:-)

Nežli dopracuji svůj referát z cesty za Van Goghem, ukážu Vám opravdové EMO ne, tohle je opravdové
EMO a musím potvrdit, že už i v Rožnově ví, že Jaryn je teplouš!

tež přeju všem martinům a jen otázečka ta výstava toho Gogha na jak dlouho to je, aby to člověk úplně neproletěl

Já musím zcela originálně poblahopřát Santánovi k jeho dnešním úspěšným promocím! Doufám, že se u těch promocí nepromočí!

připojuji se ke všem níže podepsaným gratulantům a s tím koněm můžete klidně ještě chvilku počkat..! :-)

congratulation to all M´s

2mjk:kvartet

tez se pripojuju k prani martinum!

a Martinovi Gappakovi samozrejme taky very spešl gratulace!

Dík za info, a Martinům zdar :-)

tež se připojuji k hromadnemu přani všeho nejlepšiho všem martinum, i když koně nemaji a co huř, ani ten snih nepřivezli.. ;)