zdravim z Pradeu
zdravim z Pradeu
PS: Odesilam až napodruhé, protože trefit se v 21 století na to malý "amen" v jedoucím vlaku je obtížné.
A to nechcu!
Doufám, že jsem se nevyjádřil jako turbo-lama, ale jen jako "obyčejná" lamička.
motto: Jak se stát pravou rukou šéfa
NJN
citace:
?Celou událost nahlásíme na Policii České republiky s tím, že se jedná nejen o nepřípustné poškození našeho majetku, ale současně o činnost, která ohrožuje jak bezpečnost dopravy a cestujících, tak i samotných pachatelů,? informoval Ondrůj.
Ale houby, na bezpečnost pachatelů sere pes. Kdyby se ten šutr odrazil a rozbil tomu vrhači lebku, je mi to úplně šumák.
ale tahle zatim vede!
EDIT:
Už 9/7
To kurva všichni tak tvrdě robi?
wildo, já ti to už odpustil,...
David Lynch (živě)
Byla lednová neděle, zataženo, sychravo kolem 0. Vyrazil jsem přes Šenov kolem kostela, kde se vdávala moje babička na kešku, která je umístěna v okolí Volenského rybníka. Cestička ke keši nevede a pole byla promáčená, že jsem měl po chvíli úrodnou hnědozem až u kolen. Hledání krabičky bylo místo zábavy utrpením, proto jsem velmi záhy celou akci ukončil. Než jsem opět usedl za volant oškrabal jsem kule blata z podrážek tenkým klacíkem, jak nejlépe to šlo. Otráveně jsem nastartoval a přes rozměrné čelní okno našeho Connecta jsem viděl, jak po zachmuřeném šedém nebi sviští ještě šedější mraky. Ne, dneska to na další kešování nevypadá, pojedu domů. Přes Vratimov a stavím se u tety a strejdy.
Cesta od rybníka do Ostravy vede přes Vratimovské Zadky (místopisný název) a Datyně a potom dál do Vratimova a Kunčic a konečně do Ostravy. Mezi rybníkem a Datyněmi je dvoukolejná dráha, kudy jezdí rychlíky, které si zkracují cestu o Bohumín a uhánějí rovnou na Havířov a potom dál až na Slovensko. Trať je to velmi frekventovaná. Samozřejmě, že výstražná znamení na přejezdu už blikala a zvonky zvonily, blim blam, blim blam. Než jsem dojel k padajícím závorám, všiml jsem si bizarního psíka, zanedbaného šedobílého kokršpaněla. Kokr s dredy místo chlupů si to šmároval po okraji cesty a minul mě v pomalu dojíždějícím autě. Z druhé strany přejezdu se už naštosovala auta v čele s modrým Berlingem. Měla vypnuté motory. Vlevo před závorami vedle tratě stál děda. Na nohou mokasíny, krátké od mastnoty špinavé montérky mu odhalovaly kotníky a stejně sepraná blůza dávala prostor k vyniknutí kárované flanelové košili. Na hlavě měl děda rádiovou čepici ?baret?, posunutou k jednomu uchu. V rukou držel dlouhý klacek a ostrým nožem jej strouhal do špičky. Oči rychle těkaly z předmětu na předmět, za prázdným pohledem nebylo nic. Děda se při strouhání kýval ze strany na stranu jako otec se sekerou v ruce v ?majorově studni?. Výstražná znamení blikala a zvonky zvonily. Blim blam, blim blam.
Děda strouhal do rytmu zvonků klacek, blim blam, blim blam a démonicky se kýval ze stany na stranu. Z boku se znovu objevil psík a začal se mu radostně motat mezi nohama. Blim blam, blim blam, klacek už byl od strouhání poloviční. Konečně se od Havířova s rachotem přiřítil vlak. Děda se dál démonicky kýval. Blim blam, blim blam. Uběhlo několik minut a šraňky byly pořád dole. Ještě pojede jeden vlak, pomyslel jsem si. V tom okamžiku se stalo několik věcí najednou. Děda dostrouhal klacek, žalostný špalíček odhodil a začal strouhat nový. Blim blam. Psík, který se mu do té doby motal kolem nohou najednou vběhl do kolejiště nedbaje závor ani světel a posadil se doprostřed mezi koleje. Blim blam. V té chvíli jsem periferně zahlédl jak se od Ostravy řítí vysokou rychlostí zelená lokomotiva a za ní celý rychlík. Podíval jsem se přes přejezd a viděl jsem kluka v modrém Berlingu, jak si rychle rukama zakrývá oči. Děda nepřítomně strouhal dál svůj klacek a já ztuhl. Jediné na co jsem se zmohl byl hlasitý výkřik: ?Kurvááááááá!?.
Pes seděl na přejezdu a lhostejně se škrabal zadní nohou za uchem a pozoroval po druhé koleji projíždějící rychlík. Když byl vlak pryč, pes vstal a volným krokem se vydal směrem na Vratimov. Zvonky ještě zvonily, ale jejich blim blam už nebylo tak zlověstné, jako před tím. Závory se zvedly, a když jsem míjel usmívajícího se kluka v Berlingu, kývli jsme na sebe hlavami. Oba jsme věděli. Děda dál strouhal svůj klacek a pes zmizel někde mezi domy ve vesnici. Doteď mi není jasné, jestli ten pes byl tak chytrý, nebo měl jen tolik štěstí.
Po | Ut | St | Ct | Pa | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 01 |
02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 |
09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 | 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 |