Před Vánocemi, se jako obvykle, velmi daří.

Ještě v pátek 13 ráno jsem měl přislíbeno, že se mohu v následném týdnu vrhnout na zpracování vánočních dárků. Na jejich nákup, případnou výrobu (mrkáček čiko). Situace se změnila ještě téhož odpoledne, na Vánočním večírku. Ihned v pondělí, ve 4:30 vyjíždíme směr Nymburk, budeme regulovat zařízení, abychom sladili průtoky vzdušiny mezi zdrojem znečištění a naším zařízením pro likvidaci znečištění. Zkrátka, abychom čistili takové množství vzduchu, co oni znečišťují, ne méně, ale také ne více,...

Po příjezdu do fabriky jsme se setkali s vedoucím provozu a ten nám sdělil, že chlapi od ká-té-elky, tedy technologie, která je napojena na naši spalovačku jsou již zde a ukázal prstem doprostřed krásné prvorepublikové haly, s klenutými stropy, na střechu vypalovací pece, odkud na nás zamávali dva chlapi a jeden z nich, jak se zdálo neznámo proč, klečel.

Za chvíli jsme se měli se regulovčíky sejít u pece. Vyrazili jsme tedy k peci a najednou se zpoza rohu vyřítili ti dva. Byl to šok. Mladší jdoucí rázným krokem dvoumetrového dlouhána byl následován starším chlapíkem, na krátkých zavalitých nožkách, který měřil stěží metr třicet a držel v rukou prandtlovu sondu, měřící ?hokejku? na měření rychlosti proudění, která byla zhruba 2x větší než on.

Chlapi se představili, ale jméno velikána jsem ihned zapomněl. Trpaslík totiž vzhlédl nahoru, krátce si mě změřil bystrým pohledem, z pod hluboko do čela nasazené kšiltovky, napřáhl svižně ruku a prohlásil: ?Mikeš, k Vašim službám!? Tato drobná reminiscence na Hobbita, mě málem položila. Celá situace mě nutila se smát, ale soustavným bolestivým okusováním jazyka jsem držel koutky úst patřičně dole. Následovalo několik zajímavých situací, kdy se pan Mikeš neohroženě vrhnul zdolat osmimetrový žebřík ze sondou v jedné ruce a zarputile a hrdě omítal jakoukoli pomoc, jindy lítal po střeše osm metrů vysoké pece, od komínku ke komínku, jako neposedné dítě.

Vrcholem jeho ?představení? byl ?test čmoudem?. Potřebovali jsme zjistit, zda nám bypassem zařízení nějaká vzdušina odchází, nebo naopak něco přisáváme. Mikeš se to rozhodl zjistit čmoudem, což se opravdu občas takto dělá ? zapálí se ?čmoudivý? prášek a ten se přiblíží co nejvíce k místu sání/výtlaku. Jednoduše pak dle chování ?čmoudu? vidíte, jak se vzduch chová, jestli jde do trubky, nebo ven.

Zkouška ?čmoudem? byla ovšem realizovatelná pouze za předpokladu, že vylezeme na střechu. Jak jsem již zmiňoval, krásná hala měla klenuté stropy. Bohužel stejně klenuté měla i střechy, které stropy přesně kopírovaly.

Měl jsem pochybnosti, když jsme vylezli na deset metrů vysokou střechu a metr dvacet vysoký Mikeš si sedl na namrzlou ipu a začal po ní, se slovy - ?nejsem žádný kaskadér? klouzat směrem ke komínu, který byl pověšený na fasádě. Dostal jsem strach, když se Mikeš postavil do okapu a snažil se co nejblíže k vyústění komínu přiblížit plíšek se zapálenou směsí ?čmoudu?. Ale opravdové panice jsem propadl, když si lilipután přivázal provázek na smeták a zkušenými rybářskými pohyby při balancování na okraji ?kulaté? střechy nahazoval ?vlasec? do proudu vzdušiny, jestli to ten komín nasaje, nebo ne.

Velmi špatný výsledek zkoušky mě ani tolik nezajímal, byl jsem celý rád, že jsme byli za hodinu zase dole na pevné zemi. Jeden kolega se po celé akci přiznal, že by nejraději trpaslíka okamžitě shodil na zem, ale že to nemá cenu, že si z výšky metr dvacet stejně hubu nerozbije, zatímco druhý měl z toho šoku prý neodolatelnou touhu prcka výskat ve vlasech...

Takže to byla taková krátká historka, až čilipříběh z posledního týdne letos v práci, jde se oslavovat...