Při odjezdu do Olomouce jsem zjistil, že mi zběsile rychle bliká kontrolka blinkru při užití ukazetele změny směru jízdy doprava. Můj technicky založený mozek zbystřil! Jistě mi některá žárovka v blikačce prdla, řekl jsem si. Po 30 sekundové visuelní diagnostice jsem odhalil, že se jedná o pravý přední blinkr. Tuhle pasáž jsem zvládl, liboval jsem si. Zapřemýšlel jsem, jak se k výměně žárovky dostanu. Rozhodl jsem otevřít kryt motoru. Této operaci jsem se snažil vyhnout. Lanko, kterým se dekl uvolňuje, se totiž za ta léta protáhlo a nyní nelze použít standardní páčky, leč kleští. Kleštěmi je nutno ocelové lanko chytit do čelistí. Aby bylo možno lanko chytit, je nezbytné si kleknout vedle auta a vyšpulit dupu na celé okolí. Hlavu zabořit hluboko mezi pedály řízení a snažit se po hmatu chytit prsty a čelistmi kleští to stále zpropadenější lanko. Při tomto snažení se Vám lanko sedmkrát vysmekne, dvakrát jej nechytíte vůbec a nakonec se čtyřikrát čelistmi kleští štípnete. Při posledním čtvrtém štípnutí se musíte napřímit, abyste se v zápětí praštili o volant. Nezbývá, než sprostě ?zakurvovat? a na počtrnácté ten hlupy drut už končně chytit a dekel otevřet. Po otevření krytu motoru následovalo druhé kolo visuelního ohledání. Prostě jsem čuměl do motoru jako husa do flašky a hledal jsem objímku se žárovkou ve svítilně. K mému překvapení tam žádná objímka, natož žárovka nebyla. Jako Coulombo jsem šel po stopě, tudíš po kabelu a zjistil jsem, že předmětná objímka visí na drátech i se žárovkou dovnitř blatníku a zhruba ? roku tak při každém odbočování předjíždění, parkování atd. osvětluje přední kolo zevnitř blatníku. Objímku jsem za dráty vytáhl, vyklepal jsem z téměř rozkorodované objímky starou žárovku a vyměnil za novou. Světla svítí, stěrače stírají. Já jsem na sebe hrdý, celá akce netrvala více než hodinu a půl.