kadak
*new*
27.10.2010 19:06:09 ( 42475 )
Při čtení deusovy oblíbené básně:
Lásko, voníš, jako vůně
jen na chvíli do tebe vetknu dlaně
oděná do krásy
se vznášíš v koupelně
Jsem si vzpomněl na dávný příběh. Já totiž kdysi také uměl básničky:
LEGRACE
Zítra du zas do práce
to není moc legrace
až dostanu padáka
vyhoním si čůráka
konečně...
Vím, že je to poněkud stará báseň. Poslyšte tedy její příběh. Je to příběh o jedné básni a jejím básníkovi.
Po oficiálním vydání básně ?LEGRACE? jsem se stal slavným básníkem. Strašně jsem zpychl. Moře ani po kolena, možná tak po kotníky. ?Teď dokážu napsat epos tak rozsáhlý, jak je moře hluboké. Epos tak dojemný, jak jsou kraví oči velké. Epos s takovým dopadem na lidskou mysl, jaké je ticho ve vesmíru.? Řekl jsem si neskromně. A začal jsem zevlovat, blonckat se a užívat si svou slávu. Na dřinu ze které báseň vzešla a na svůj prostý původ jsem pomalu začal zapomínat.
Netrvalo dlouho a má pýcha pomalu přecházela v prudký pád. Další báseň s názvem: ?Rum, do gatí bum!? přes velká očekávání sklidila velké ovace pouze v řadách průměrných nezaměstnaných a v básnické Top TEN se umístila na pouhý týden na posledním místě v roli ?divoké karty?. Tvrdým dopadem na umělecké dno byla báseň ?LE?, která vyjadřovala můj tehdejší postoj ke společnosti. Surrealistické pojetí mého vztahu k ostatním lidem se setkalo z nepochopením a v odborném tisku zcela propadlo. Kritiky nejvíce rozzlobila pasáž, která zároveň vtipně vyplňovala celou báseň:
?LE LE LE LE LE LE LE LE
Děte všichni doprdele?
Následoval morální úpadek. Divoké všepohlavní soulože střídalo střílení náhodných důchodců u obchodních center vzduchovkou do zátylku.Bulvární plátky se předháněly v rozhovorech. Čím blběji jsem odpovídal, tím více mne otiskovali. Čím více jsem zvracel na veřejnosti, odhaloval své zplihlé mužství, tím více jsem se stával mediální hvězdou. Novináři se těšili na mé další veřejné močení před mateřskými školkami a já jim tu radost opakovaně dával. Potom přišel soud, který jsem nemohl vyhrát.
Prodal jsem vůz, dům a zbavil se všech ostatních fetiši, které mají symbolizovat úspěch ve společnosti. Včetně manželky o správných mírách s adekvátním IQ na to aby mi vzala všechny ty věci. Zůstala mi pouze sada mezizubních kartáčků, dvoje trnky a 303 CD s mp trojkami. Materiální nedostatek je pouhým nic, proti prázdnosti duše. A duše, tolik zmučená nešla nakrmit.
Po dlouhé době, kdy jsem bloudil od podřadného zaměstnání k ještě podřadnějšímu se ze mne stal sběratel špatně vypálených CD. Základem mé sbírky bylo oněch 303 CD, co mi zbylo z manželství. Zanedlouho koníček přerostl v zaměstnání. Napadlo mne CD před marketem prodávat jako podšálek pod hrníčky. Už se to musí pomalu rozjet. Myslím, že do dvou let své prodeje ztrojnásobím! A potom zpětinásobím, zdesetinásobím! Víte vy kolik lidí pije kafe? Bez podšálku?!
Tak stojím a snažím se prodat alespoň jeden disk důchodcům před marketem, kteří mají bolavé zátylky. ?Před školky nechodím, dostal bych tam přes hubu? vysvětluji sestřičce, když mi jehla rozlévá utišující teplo po cévním řečišti.
Jmenuji se Bartoš I.