pro testovaci a debug ucely
gappak
   *new*
16.09.2013 10:16:30    ( 72206 )
připadne mi to takové normalnější
Anonym
   *new*
16.09.2013 09:45:55    ( 72199 )
proc?
gappak
   *new*
14.09.2013 08:20:57    ( 72150 )
Ja bych byl pro aby obrazky byly na leve strane coze?
wilda
   *new*
11.09.2013 10:59:02    ( 71965 )
tak schválně esli to mrakovi funguje
Anonym
   *new*
10.09.2013 20:28:43    ( 71963 )
jiny soubor
Anonym
   *new*
10.09.2013 20:27:58    ( 71951 )
tsdfasdfasdfasdfasdfasdfasdfasdf
Anonym
   *new*
10.09.2013 12:14:16    ( 71919 )
smazano
Anonym
   *new*
10.09.2013 11:27:15    ( 71918 )
smazano
Belstaff Abbigliamento
   *new*
29.08.2013 19:16:29    ( 71441 )
smazano
test
   *new*
31.05.2013 14:56:46    ( 68016 )
asdf
   *new*
29.03.2013 14:15:47    ( 65661 )
test test
zdenno
   *new*
29.03.2013 07:52:46    ( 65636 )
test
test
   *new*
28.03.2013 14:03:49    ( 65601 )
test asi
testz
   *new*
27.03.2013 15:59:48    ( 65570 )
test
asdfasdf
   *new*
27.03.2013 15:50:07    ( 65568 )
testasdfasdf
test
   *new*
21.03.2013 13:53:58    ( 65412 )
test
asdfasdf
   *new*
27.03.2013 15:59:34    ( 65402 )
testasdf
mrak
   *new*
20.03.2013 23:04:22    ( 65375 )
test
Lou Heavy
   *new*
24.01.2013 15:06:27    ( 63498 )
smazano
kadak
   *new*
23.01.2013 16:00:56    ( 63440 )
18.1.2013Jsme jako na šílené housenkové dráze. Ještě před týdnem (10. ledna 2013) jsem zde varoval před potetovaným Vladimírem Franzem a Fischerem, litoval jsem Okamuru. O Schwarzenbergovi řeč příliš nebyla. Ani zde na Zvědavci, ani v jiných médiích. Po prvním kole je všechno jinak. Myslím, že raketový postup Karla Schwarzenberga překvapil mnohé. Včetně mě. Nějak nám nedošlo, že je to černý kůň, nebrali jsme toho spícího kandidáta vážně. A on je najednou v čele. Jak to?


Četl jsem mnohé analýzy jeho raketového postupu. Většina se shoduje v tom, že Karel Schwarzenberg měl a má k dispozici špičkový mediální tým, který nedělá chyby. Podařilo se jim vytvořit obraz usměvavého aristokratického politika, příliš bohatého na to, aby ho někdo uplatil, odvážného, čestného, dokonce (svatá prostoto) pro-národního. Jeho slabosti byly přetaveny v přednosti, jeho pochybné skutky (a že jich je) byly šikovně upozaděny. Profesorka Dvořáková na PL například vysvětluje jeho popularitu u mladých středo- a vysokoškoláků: ?Když před časem řekl Schwarzenberg to, že když se nudí, tak spí, velmi tím potěšil středoškoláky, kteří si berou toto krédo často právě za své. Tím se s ním ztotožnili a mezitím třeba už i postoupili na vysoké školy. Většina studentů i tam ale umí tuto filozofii ocenit. Navíc je jim zřejmě sympatický konzervatizmus knížete spojený s tím, co je jejich generaci také blízké. Kníže s čírem může zabrnkat na strunu sympatií skutečně řadě mladých lidí. V neposlední řadě bych v tom však viděla i to, že mladí lidé mají ještě v paměti pohádky z dětství, kdy hodný král Miroslav zachrání zemi ? a vidí ho právě v Karlu Schwarzenbergovi. Navíc v člověku, kterého v určitých ohledech propojují s Václavem Havlem, který se stal také pro řadu mladých lidí ikonou?.Mimo to se za Karla postavila řada významných umělců, často lidí s morálním kreditem: Jiří Menzel, Věra Čáslavská, Svěrák, Michal Prokop, David Koller. Podpora těchto až dosud slušných a čestných veřejných osobností zmate mnohé. Je pro mě záhadou, proč to udělali. Nechápu. Ostatně i taková Marta Kubišová nedávno vyjádřila podporu Pussy Riot. I když to přímo nesouvisí se Schwarzenbergem, je to něco, nad čím bychom asi měli přemýšlet. Je to demence stáří nebo něco jiného? Umělci, kteří by měli být srdcem a duší národa, selhávají. A s sebou strhávají ty, kteří jim věří. A pak je tady jeden fenomén, který se zdráhám přijmout, ale zřejmě bude nutno jej také započítat. Postupující debilizace národa. Jak mi včera napsal jeden člověk v emailu, kde cituje profesora Hoschla:Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?Pro oblast intelektově podprůměrnou, když pominu stavy patologické, jsou charakteristické některé rysy, které si možná všichni neuvědomujeme, a neuvědomujeme si je zejména tehdy, jestliže se stýkáme na univerzitě pouze mezi sebou. Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa, a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipolné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. Někdo je buď dobrý, nebo špatný. To, že hranice mezi dobrem a zlem neprochází ani mezi novými a starými strukturami, ani mezi komunisty a nekomunisty, ale srdcem každého člověka, to uniká. Podobně unikají i jiné komplikovanosti.Chcete důkaz? Jsou jich tuny. Před chvíli se jeden takový exemplář zvěčnil i na Zvědavci: ? Je možné volit komunisty nebo Švarcenberka. Tedy volba je v tomto případě jednoduchá.?Svatá prostoto! Zde máte i důkaz toho, že demokracie v jakékoliv formě prostě nemůže fungovat. Třetina národa by musela být zbavena hlasovacího práva pro hloupost. A není to o neochotě akceptovat cizí názor. Je to o pudu sebezáchovy. Tihle jedinci aspirují na Darwinovou cenu blbosti, průšvih je, je-li jich více, může jejich názor převážit a potopit i ty inteligentnější.Ale možná na tom až tak nezáleží. Možná je to vše je ještě zamotanější. Domnívám se, že o Schwarzenbergově prezidentství bylo rozhodnuto už před pěti lety: v roce 2008. A žádné hlasování to už nemůže zvrátit.Možná jste si všimli, že skupinu Bilderberg tvoří něco jako vnitřní jádro (sem patří jistě Zbigniew Brzezinski, Henry Kissinger, David Rockefeller, nizozemská královna Beatrix a zhruba desítka dalších, často pomazaných hlav), kolem kterého se shlukují současní kapitáni nadnárodních korporací (ti se mění častěji) a pak tam občas zvou jedince zvenčí. Někdy jsou ti jedinci na seznamu oficiálních hostí, někdy ani to ne. O Bushovi starším se spekuluje, že byl také představen na Bilderbergu, ale záznam o tom není. Z těch, o kterých to víme, je pak zajímavé sledovat jejich příští hvězdnou kariéru.Politik Rok pozvání
na Bilderberg V úřadu
Margaret Thatcherová19751979 ? 1990
Gordon Brown19912007 ? 2010
Tony Blair19931997 ? 2007
Colin Powell19972001 ? 2005
Gerald Ford1964,19661974 ? 1977
Bill Clinton19911993 ? 2001

Ne vždy si Bilderberg zval opičky na představení se před tím, než ?byli zvoleni? do úřadu. Občas to bylo i naopak nebo v průběhu jejich úřadu. Například Condoleezza Rice byla ministryni zahraničí v letech 2005 ? 2009, na Bilderbergu se byla představit až v roce 2008. Ti, kteří zvou vycházející politiky, nejsou padlí na hlavu a dobře vědí, že by si vzorku pravidelně se opakujících ?zvolení? jen jednou pozvaných hostí lidi všimli.Všichni politikové z výše uvedené tabulky byli pozváni jen jednou (kromě Forda, tam si asi nebyli jistí a bylo třeba druhé interview) a později v úřadě napáchali hodně škod, šli proti zájmům svých voličů a prosazovali neoliberální agendu mega-bohatých. Abychom to tedy zkrátili, Karel Schwarzenberg byl pozván na Bilderberg v roce 2008. Předpokládám, že byl tak, jako ostatní mouřenínové, zvážen, otestován, zda se bude hodit, zda je dostatečně tvrdý (natvrdlý), a následně mu byl přidělen úkol. ?Budeš 'zvolen' příštím prezidentem v ČR,? řekli mu. ?Nestarej se o to, jak. To zařídíme. Tvým úkolem bude prolomit Benešovy dekrety a vrátit Sudety Německu. Plus zavedení eura.? A tak se také stalo. Stane. O Hitlerovi se mluvit nesmí, ale jeho plány jsou jeden za druhým uváděny v život. Tiše a nenápadně. Hospodářské ovládnutí Evropy Německem tak nějak zahrnuje i plán na zvětšení území Německa, urvi kde se dá (je to ostatně současný trend i dalších potápějících se západních zemí), a jde až do takových detailů jako zběsilý hon na kuřáky.Čechy a Morava jsou sice vytunelovány a vydrancovány, ale ještě stále je co krást. Vyrabovali a rozprodali prosperující průmysl, zničili zemědělství, vyvlastnili mnohé cenné budovy a objekty. Ale teprve teď přijde to hlavní. Půda. Území. Jestli si myslíte, že mapa České republiky je po válce trvalá a hraniční čára neměnná, mýlíte se. Němci se nikdy nesmířili se ?ztrátou? území. Nazývají to krádeží. Tvrdí, že Česko vlastně nikdy neexistovalo, pro ně to byla Bohemie a pohraniční území jim prý vždy patřilo, tedy nejméně od 13. století, kdy je pozval král Přemysl II. Že to byli právě Němci, kteří z neúrodných pohraničních oblastí vytvořili prosperující kolonie, vybudovali průmysl a vůbec ? naučili divochy ? nás ? tak nějak žít. Civilizovali nás. A že na to území mají právo. Němci mají dosti pák a dosti prostředků, aby svůj vliv prosadili. Mnoho starých šlechtických rodin pochází z Německa a Rakouska. Ostatně Merkel byla v roce 2005 také hostem Bilderbergu.A co se prolomení Benešových dekretů týče, v pozadí jsou stejné šlechtické rody, které se v posledních létech vracejí na výsluní a doufají znovu získat dříve ukradený majetek.Tady už nejde o obvyklé rozkrádání dřívějšího bohatství země, tady jde o likvidaci českého území, české státnosti a českého národa. A klíčem k tomu všemu je Karel Schwarzenberg za nadšeného potlesku zdebilizovaného národa.Troufám si předpovědět jedno. Brzy přijde doba, kdy budeme se slzou v oku vzpomínat prezidenta Václava Klause. Vemte na to jed.Známka 1.4 (hodnotilo 49)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole (1-výborný, 5-hrozný)
kadak
   *new*
22.01.2013 15:06:04    ( 63396 )
Případ nepovšimnuté knihy. Havel udával Židy a Schwarzenberg používal k práci vězně z tábora v Letech
Autor: Tereza Spencerová | Publikováno: 30.1.2011 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace

Rodiče šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga využívali k levné práci vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku. Uvedl to týdeník The Prague Post s odvoláním na nové vydání knihy Bouře amerického autora Paula Polanského. Nabízíme vám text, který na toto téma vyšel už v roce 2003.

Upozornění: následující stránky se vracejí do doby před vypuknutím druhé světové války a nejsou vhodné pro ty, kteří nechtějí znát historii pracovního tábora v Letech, pro ty, kteří nechtějí vědět, jakou roli při jeho vzniku sehrál šlechtický rod Schwarzenbergů, ani pro ty, které nezajímá, jak s tím vším souvisí otec našeho exprezidenta Havla.

Historie, kterou vám chci vyprávět, se začala odvíjet 6. prosince 1939, kdy se nad schwarzenberským panstvím zcela nečekaně přehnala živelní pohroma. Nejprve se spustil déšť a po něm dva dny, které se zdály nekonečné, padaly neuvěřitelné přívaly sněhu; bylo ho tolik, že pod jeho tíhou popadalo čtyřicet procent smrků, borovic, buků, jedlí, kaštanů, javorů, jasanů, topolů, olší a bříz. Deset tisíc hektarů schwarzenberských lesů, hlavního zdroje příjmů tohoto šlechtického rodu, se během dvoudenní kalamity proměnilo v neproniknutelnou spoušť polomů.

Když konečně přestalo sněžit a kníže z věže svého zámku obhlédl panství, byl zděšen. Podle prvních skromných odhadů by s dělníky, kteří byli v okolních vesnicích k mání, náprava škody trvala patnáct až dvacet let. To by se ale pro Schwarzenberky, kteří byli mezi tehdejšími největšími vlastníky půdy v Čechách na jedenáctém místě, fakticky rovnalo bankrotu.

Pomoc v nouzi

Kníže měl své panství rád, řádně se o ně staral a spatřoval v něm pokračování rodové tradice. Co by tedy pro jeho záchranu neudělal! V září 1939 napsal spolu s dalšími dvanácti českými šlechtici prezidentu Benešovi dopis, v němž ho naléhavě žádal, aby se nevzdával Sudet. Když pak Němci obsadili české země, poslal kníže a jedenatřicet jeho vznešených přátel dopis také prezidentu Háchovi, kde se hrdě přihlásili k Čechům, a to i přesto, že většina jejich předků pocházela z Německa nebo Rakouska.

Při pohledu na tu spoušť ale knížeti nezbylo než se zhluboka napít svého oblíbeného šampaňského a obrátit se na protektorátní správu znovu. Tentokrát už ale nepsal prezidentovi, namísto toho vyslal svého advokáta na 5. odbor ministerstva vnitra, by u tamního zástupce ředitele zjistil, jestli by ministerstvo nemohlo na jeho panství zřídit tábor a poslat do něj pracovní sílu, která by pomohla při likvidaci poničeného lesa.

V protektorátu v té době na základě výnosů z let 1927, 1931 a z počátku března 1939 existovalo už patnáct pracovních táborů, do kterých byli sváženi kriminálníci a osoby vyhýbající se práci. Úřady Schwarzenberkovu advokátovi vyšli vstříc, zřejmě i proto, by Němcům ukázaly, že se Češi s nepohodlnými jedinci z vlastních řad dokážou vypořádat i bez německé pomoci, a tak v létě 1940 opravdu vznikl pracovní tábor v Letech u Písku, jehož jediným cílem bylo pomoci Schwarzenberkům z nouze.

Potíže s lidmi

Jako první se v táboře objevily dvě stovky dělníků ze Slovenska, ale knížeti se příliš nezamlouvali. Pracovat uměli, to ano, ale v té době už byli občany cizího státu. Ministerstvo je nemohlo do tábora deportovat nastálo a kníže jim ke své nelibosti navíc za dřinu v lesích musel vyplácet mzdu.

Nespokojenost o něco později nastala i s první várkou 640 českých vězňů, které dodalo české ministerstvo vnitra, protože většina z nich nebyla těžké práce v lese vůbec schopna. Podle dochovaných dokumentů bylo jednomu z nich už třiasedmdesát, mnohým přes šedesát. Většinu četníci zatkli za to, že v hospodách hráli karty v pracovní době, další byli invalidé, kapsáři? Suma sumárum mezi nimi nebylo víc než třicet mužů schopných práce v lese.

Na řadu tedy přišli - po určitém váhání ze strany Schwarzenberků - Židé. Práce bylo dost, tak byli deportováni z celého píseckého okresu. A aby se předešlo výše zmíněným potížím, dostala policie příkaze zatýkat pouze chlapce a muže ve věku od šestnácti do pětačtyřiceti let. Byli práceschopní a nemuselo se jim platit, spíš naopak - měli být jen a prostě, v souladu s přáním Němců, "upracováni". Ostatní Židé si měli na transport do koncentračních táborů počkat doma.

Potíže s "pracovní silou" v té době nepostihly jen knížete Schwarzenberga, nýbrž i podniky rodiny Havlových. Sám Miloš Havel, jehož bratranec byl údajně jedním z dozorců v letském táboře, kde patřil k nejbrutálnějším, udal gestapu šest svých židovských podílníků na Barrandově, za což ho říšský protektor Reinhardt Heydrich odměnil tím, že mu připsal jejich podíly. Heydrich měl ostatně rodinu Havlových v oblibě; chodíval na šampaňské do Lucerny, odkud do Let putovalo několik číšníků - stačilo, když z nepozornosti vylili skleničku. V Lucerně se ostatně Heydrich nechal vyfotografovat s malým Václavem Havlem, naším budoucím prezidentem. V den jeho narozenin si ho v paláci Lucerna pěkně posadil na koleno a při pohledu do objektivu se zeširoka usmál?

Vyřešili to Cikáni

Ani Židé však Schwarzenberkovy lesy od polomů nezachránili - byli to vesměs intelektuálové, právníci, lékaři, v lese toho moc nezmohli, a tak se z pohledu knížecí rodiny proměnili jen v pouhé hladové krky. Zbavili se jich poměrně rychle: nákladní vozy je odvezly na nádraží a odtud už směřovali rovnou do Terezína.

Jakmile veškeré pokusy sehnat pracovní sílu mezi Čechy či Židy selhaly, obrátila se pozornost všech zúčastněných na Cikány. Po prvních pochybách o smysluplnosti takového kroku - nedůvěra v jejich pracovní schopnosti byla už tehdy přece jen příliš velká - byly ke konci roku 1942 do Let, tábora původně určeného pro 380 lidí, navezeny více než dva tisíce Cikánů, v mnoha případech celé rodiny. Z mužů se vyklubali zdatní dřevorubci, ale starci a malé děti si do tábora z velké části přijeli pro smrt, obvykle z rukou českých dozorců. Našly se mezi nimi sice výjimky, které neztratily lidskost, ale většinou nedopadly dobře. Pro nadbytečnou lásku k vězňům je udali sami jejich kolegové. Nikomu to nevadilo - v Německu Cikány už od roku 1933 zavírali do Dachau a v masarykovském Československu, kde byl v roce 1927 vydán výnos omezující kočování pobudů, neměla většina Cikánu nárok ani na občanství.

A zbytek příběhu už je smutně známý. Část romských vězňů skončila v koncentračním táboře v Osvětimi, z Let jich na konci války vyšlo živých jen pár. Kníže Schwarzenberg, kterému Němci nakonec zabavili sídlo, ale dál mu do menšího zámečku dodávali nedostatkový benzin do jeho packardu, byl po válce oslavován za předválečné vlastenecké postoje. Havlovi měli Lucernu, Barrandov a všechno ostatní. Ačkoli se celou historií táhne výhradně česká, a ne německá niť, podle dobových emocí se vlastně ani nic moc nestalo.

Vlepená stránka

Předchozí řádky jsou velmi stručným shrnutím více než dvousetstránkové knihy Bouře, kterou u nás sepsal a vydal Američan Paul Polansky. Tento jednašedesátiletý (sic) chlapík z Idaha a bývalý juniorský mistr USA v boxu v střední váze do Čech přijel v roce 1994, původně jako genealog, aby vypátral původ jakési americké rodiny. V třeboňském archivu přitom narazil na nedotčené balíky dokumentů týkajících se pracovního tábora v Letech To téma ho chytlo.

"Přišel za mnou jen tak z ulice a ukázal mi, co zatím nashromáždil," vzpomíná Fedor Gál, majitel vydavatelství G plus G. "Ohromilo mě to a dlouho jsem nad tím textem váhal. Dával jsem ho číst svým přátelům, aby mi poradili, jestli to mám vydat. Většina z nich byla na rozpacích." Jejich pocity nejspíš nejlépe vystihl slovenský profesor Peter Zajac, který na zadní obálce knihy napsal, že "Polansky (?) před námi otevírá tušený, avšak úzkostlivě skrývaný svět našeho studu za to, co nechceme vidět."

Paul Polansky sbíral materiály ke knize pět let a pomáhala mu v tom mimo jiné i Romka, jejíž matka protrpěla pobyt v Letech na vlastní kůži. "Polansky mi přinesl kila xeroxových kopií dobových dokumentů," konstatuje Fedor Gál. "Přesto mi údaje o Havlových a Schwarzenbergovi, které zveřejnil ve svém textu, připadaly tak neuvěřitelné, že jsem pro jistotu vyslal svého právníka, aby je ještě jednou ověřil, pro klid svědomí. Výpisy z katastrů a místní kroniky nabízejí hodně prostoru pro spekulace. Třeba když právník našel v archivu v knize katastrů mezi dobovými stránkami psanými rukou vlepený čerstvý strojopis, který dokládal Havlovo vlastnictví Barrandova. Neměl jsem ale kapacitu, ani motivaci hrabat se v tom vážněji."

Mlčeti zlato

Krátce před vydáním knihy se s Polanským v jedné pražské literární kavárně sešel Karel Schwarzenberg, potomek hlavních "hrdinů" knihy Bouře a někdejší kancléř prezidenta Havla. O předmětu jejich hovoru máme jen svědectví Paula Polanského, a i to jen z druhé ruky. Schwarzenberg Polanskému navrhl, že věnuje nějaké peníze pro pietní místo v Letech.

"Když jsme při příležitosti vydání knihy v roce 1999 uspořádali tiskovou konferenci, z mnoha pozvaných novinářů na ni přišel jen jediný, a ani ten pak o ní nenapsal ani řádku. Knihkupci ji nechtěli, nikdo o ni neměl zájem, prostě se rozhostilo naprosté ticho. Bylo to zvláštní ale o důvodech toho stavu nechci spekulovat, i když názor samozřejmě mám. Máme zřejmě ve zvyku problémy řešit tak, že je zameteme pod koberec," říká Fedor Gál.

Krátce nato praskla v patře nad skladem nakladatelství voda a celý náklad Bouře zničila. Pojišťovna škodu zaplatila a příběh pozoruhodné knihy se uzavřel. Zůstalo jen pár výtisků a Paul Polansky odjel z České republiky do Kosova, kde se začal starat o romský uprchlický tábor.

To nemůže být konec

Možná někoho napadne, proč o této nepovšimnuté knize píšu až teď, kdy je například Václav Havel už jen soukromou osobou, a nikoli mnohými zbožňovaný prezident. Je to prosté: dřív se mi ta kniha do ruky nedostala a o faktech v ní uvedených jsem neměla ani potuchy. A ani teď nechci Václava Havla nebo Karla Schwarzenberka nijak skandalizovat. Za své rodiče přece nikdo nemůže a na to, abych z odstupu času hodnotila, jak se kdysi zachovali jejich předci, si netroufám. Kdo ví, jak bych se v takové vypjaté době zachovala já?

Jen se mi vtírá na mysl pár otázek, a to pěkně neodbytných. Třeba tahle: Když se Václav Havel jako prezident uměl za celý národ omluvit Němcům za odsun - což podlé mého učinil vcelku správně --, proč v sobě nenašel sílu a neutrousil také pár slov o "barrandovských" Židech a neudělal to jen za svou rodinu? Bylo by to přinejmenším gesto moudrého muže, za kterého se tak rád vydává. Bez této omluvy vypadá jeho postoj vůči odsunu jen jako velmi pokrytecká snaha udělat ze sebe apoštola pravdy a někomu se tím zalíbit.

A zajímalo by mě také, proč si té knihy tak ostentativně nikdo nevšiml. My, Češi, se rádi stavíme do pozice nevinných a bezmocných obětí, nejprve nacismu, pak komunismu, ale Bouře otevřeně vypovídá o našem, českém, nenacistickém a nekomunistickém, čistě lidském podílu na tom všem.

Rádi vykreslujeme masarykovské Československo jako oázu demokracie, ale přitom jsme - v rámci udržení tohoto ideálu - nuceni důsledně zamlčovat jeho stinné stránky. Byl to snad ten důvod, proč o knihu nikdo neměl zájem? Je snad tohle důvod, proč první tři oslovení překladatelé odmítli Polanského text převést z angličtiny do češtiny? Nebo vadilo, že nám do minulosti vrtal nějaký cizák? Nebo si snad někdo nepřál, aby se o této knize vůbec vědělo?

Odpovědi na tyto otázky neznám a nejspíš se jich asi nikdy ani nedopátrám, protože si je každý z nás nese sám v sobě. Vím ale, že čím déle si budeme sami před sebou zastírat své dějiny, tím déle nám bude trvat, než pochopíme, kdo vlastně jsme, než poznáme svou národní identitu.

"Říkal jsem Polanskému, že po přečtení jeho knihy mám dojem, že nemá Čechy rád. On se jen usmál a řekl, že je to právě naopak," vzpomíná Fedor Gál. Tomu rozumím.

Tereza Spencerová, Mladý svět č.12/2003


PS.
Místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) k nynějšímu opětovnému vydání Bouře týdeníku The Prague Post řekl, že obvinění, která Polansky vznesl, je nutné vzít vážně: "Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí."
Lou Heavy
   *new*
21.01.2013 14:03:41    ( 63330 )
smazano
kadak
   *new*
16.01.2013 15:47:41    ( 63062 )
KAREL SCHWARZENBERG RESTITUJÍCÍ

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v české politice v roce 1989 Karel Schwarzenberg. Český disent podporoval už od roku 1968, například tím, když na svém rodinném sídle v bavorském Scheinfeldu založil s historikem Vilémem Prečanem Československé dokumentační středisko, které shromažďovalo materiály a dokumenty Charty 77 a zakázanou samizdatovou literaturu.

Charta 77 se na jeho zahraničním sídle často scházela, takže není divu, že si čerstvý prezident Václav Havel Schwarzenberga vybral za svého kancléře (tuto funkci zastával v letech 1990 až 1992). Jak se dozvíme z životopisné Schwarzenbergovy knihy, byl ale neoficiálním Havlovým poradcem už od roku 1987, kdy se seznámili.

Už i proto, že Schwarzenberg dokázal zařídit to, co by jinak bylo v posametových poměrech složité - nakoupil pár faxů, Havlovi a Dienstbierovi obleky, aby se v cizině neztrapňovali svými džínami a vytahanými svetry, a poradil lidem z OF, jak se co dělá a jak to na Západě chodí. Pomohl jim otevřít dveře ke svým politickým kontaktům.

V této neformální roli, do které nebyl nikým zvolen, získal na Hradě velký vliv, se kterým se pustil jak do soukromých aktivit (restituce), tak do ožehavých politických témat, která Češi přijímali s rozpaky, ale Schwarzenberg se nad nimi nerozpakoval vůbec (například ponížená omluva sudetským Němcům jako splátka za to, že Charta 77 dostávala peníze kromě CIA také od sudetských Němců).

Schwarzenbergovy restituce jsou stejně tajemné, jako ty Havlovy a čekají na to, až se tématu někdo chopí a pořádně je zmapuje. V zásadě jde o to, že Schwarzenberg neváhal podnikat neuvěřitelné právní kličky, aby podědil, co se dalo a zrestituoval, co bylo možné.

A tak zatímco byl v roce 1960 adoptován svým v Rakousku žijícím strýcem Jindřichem do hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, čímž se stal hlavním představitelem rodu a z chudého šlechtice zámožným mužem, protože o dvacet let později mohl dědit majetek v Rakousku, doma po "převratu" se zase hrdě hlásil k biologické větvi, kterou opustil (orlické), protože se zde nabízely pro změnu miliardové restituce.

Podle českého práva ale neměl na restituce nárok, pročež se Schwarzenberg neváhal o majetek soudit a podařilo se mu prosadit, že bylo upřednostněno rakouské právo. České právo totiž říká, že dědická práva po biologických rodičích adopcí zanikají, kdežto rakouské právo je umožňuje. Navíc byl Schwarzenberg adoptován jako dospělý, což české právo taktéž nezná. Neptejme se, jak se to stalo, ale soud si vyslechl znalce na mezinárodní právo a rozhodl se, že se bude postupovat podle práva rakouského. Schwarzenberg tudíž zdědil podstatnou část majetku konfiskovaného orlické větvi a činí si zálusk i na majetek zabavený na základě speciálního zákona "Lex Schwarzenberg", byť s e věc komplikuje rodinným sporem s nevlastní (taktéž adoptovanou) sestrou Elizabeth von Pezold.

Je otázkou, do jaké míry pomohlo Schwarzenbergovi jeho výsadní postavení nejbližšího spolupracovníka tehdejšího novopečeného prezidenta Václava Havla v rozjitřené posametové době. Jisté je pouze to, že vyřízení restitučních nároků se událo současně s jeho a Havlovou abdikací. Když se pak Havel stal už jen českým prezidentem, Schwarzenberg s ním v jeho politické dráze nepokračoval. Evidentně nebylo proč - majetek už byl doma.

Stejně tak lze vážně uvažovat o tom, že za Schwarzenbergovým lobbingem pro Lisabonskou smlouvu stály opět tytéž majetkové zájmy, protože Listina práv EU (která je součástí Lisabonské smlouvy) otevírá možnost pro restituce konfiskovaného majetku a tudíž cestu k více než čtyřicetimiliardovému jmění, které stát s odkazem na Lex Schwarzenberg (na který se restituce nevztahovaly) stále vlastní. Někteří lidé z politických kruhů říkají, že právě vidina tohoto tučného sousta je hlavní Schwarzenbergovou motivací a že z ní vyplývají i jeho politické postoje ve vztahu k Evropské unii a k sudetským Němcům.

KAREL SCHWARZENBERG UPLÁCEJÍCÍ

Aby mohl zrestituovat, musel i uplácet, jak později sám přiznal. "Nechme to být. Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla. Bylo to k uzoufání. A po dvou letech, kdy se všechno zablokovalo... Nebyl to přímý úplatek, šlo řekněme o jistou protislužbu. V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice. Dodnes z toho mám špatné svědomí," popsal po letech tento případ, když se "dobrovolně" přiznal médiím. Byla totiž volební kampaň a jistý deník chtěl z toho učinit velkou kauzu. Schwarzenberg ho předešel a raději se přiznal sám, aby ostří kauzy otupil.

Že by z toho měl špatné svědomí, tomu ale nevěřme. Schwarzenberg si totiž z ničeho nic nedělá. Nebyl to ostatně jediný mravní poklesek člověka, který se díky svému urozenému původu a majetku, kvůli kterému prý nemá zapotřebí v politice krást (říkají novináři), stal mediálně hýčkaným objektem se svatozáří.

Pochybnosti nad podnikáním Karla Schwarzenberga vyvstaly už v roce 1997, kdy Schwarzenbeg spolu se svým přítelem Zdeňkem Bakalou (Patria Finance) a francouzskou firmou Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou Becherovku. Třebaže jejich nabídka byla až druhá nejvyšší, stát na dramatickém jednání vlády přiklepl firmu Schwarzenbergovi a spol. většinou jednoho hlasu. Pro hlasovali Schwarzenbergovi známí z ODA a KDU-ČSL.

Becherovce se ale příliš nevedlo a podnik, který měl v roce 1997 zisk 148 milionů, skončil za tři roky poté v mínusu až 140 milionů. Média tehdy psala o tom, že se Becherovka tuneluje státu před očima.

Podivně dopadlo i hospodaření Nadace Bohemiae. Karel Schwarzenberg, který si spolu s Miroslavem Kalouskem hraje na spořádaného hospodáře, v nadaci, kterou v roce 1992 založil, figuroval jako výkonný ředitel. Rok po svém založení přestala však nadace platit daně, aby poté skončila v konkursu s dluhem 3 milionů - na daních. Z velkolepého plánu (v nadaci figurovala i jména Vladimíra Dlouhého, Josefa Zieleniece, Michala Lobkowicze, Lucie Pilipové nebo Jana Švejnara), jak do České republiky lákat zahraniční investory, nezbylo vůbec nic. Otázka je, zda to vůbec někdy bylo v plánu.

Nedávno pak vyšlo najevo, že Schwarzenberg například v roce 2002 porušoval mezinárodní zákaz prodeje ryb, když obcházel nařízení, podle kterého nebylo možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy, aby se vyloučila případná kontaminace malachitovou plísní, které v té době zachvátila chovy v několik středoevropských zemích. Schwarzenbergovi se nechtělo dlouho čekat na výsledky testů a tak raději ryby za miliony korun prodal účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz nevztahoval. Ryby tak prodával vesele dál, zatímco poctiví rybáři své ryby testovali a přicházeli o zisky.

A příklad nejčerstvější, takřka včerejší: Jeden z nejbohatších lidí v zemi i ve střední Evropě vůbec si na opravy svých rybníků žádá několikamilionové dotace od státu. O půl roku ale přešvihnul termín, do kdy měl rybník kolaudovat, pročež by měl tedy dotace správně navrátit. Ale zažádá si na ministerstvu financí o pardon a jeho kamarád Miroslav Kalousek mu to benevolentně promine. Nic se vracet nemusí.

Rovněž s přímostí a čestností to u Schwarzenberga nebude příliš slavné. Jeho fanoušci museli být zklamáni, když politik sliboval odchod z vlády, pokud se do ní navrátí neprávem obviněný, ale o to více médii vláčený předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Čunek se vrátil, ale Schwarzenbergovi se z křesla šéfa diplomacie nechtělo. Nedodržel tak slovo, které dál - buď já, nebo on. Nakonec vše vyřešil šalamounsky - nechal si prý Čunka prověřit detektivní kanceláří Kroll a tím si své setrvání v křesle ministra omluvil, protože zjištění detektivů nic nezjistilo.

Tento případ, který na první pohled vypadá nevinně, ukazuje i další rysy Karla Schwarzenberga. Jednak vyvolává nepříjemné otazníky, proč Schwarzenberg nedůvěřoval českým orgánům a najal si na práci s citlivými údaji státu cizí a netransparentní americkou detektivní agenturu, která má úzké vazby na CIA a FBI (že před 11. zářím měl výkonný ředitel její newyorské pobočky zodpovědnost za bezpečnost WTC, nyní ponechme stranou) a nechal tak místopředsedu vlády a ministra Čunka lustrovat cizími detektivy napojenými na zpravodajské služby. Nevystavil tak zemi bezpečnostnímu riziku? můžeme se oprávněně ptát.

Za druhé případ Čunek ukázal podivnou symbiózu Schwarzenberga s Miroslavem Kalouskem, která vznikla ještě před společným plánem sestavit virtuální stranu TOP 09. Není totiž žádné tajemství, že o odchod Čunka z vlády a z vysoké politiky usiloval především jeho stranický rival Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg, kterého se přitom spor nijak netýkal, mu sehrál onu službičku, kdy si postavil hlavu a žádal odchod Čunka, jinak prý odejde sám. Můžeme se tak ptát, co za to naopak Schwarzenberg chtěl od Kalouska. A nebo je Schwarzenberg submisivní, nechává s sebou manipulovat a je loutkou v Kalouskových rukou? Současný případ s Bátorou je tomu na chlup podobný. Kalousek chce změny ve vládě nebo rovnou nové volb y, a tak si za účelem vyvolání vládní krize vybere zástupný problém, který se vzdáleně dotýká Karla Schwarzenberga. A Schwarzenberg opět hraje divadlo, že pokud (tentokrát pro změnu) Bátora neodejde, jeho strana ve vládě být nemusí. Opět se můžeme ptát, proč to dělá a co za to bude chtít. Křeslo prezidenta? Účast na obří ekologické zakázce? Nevím, to už by byly spekulace.

Ohromné Schwarzenbergovo bohatství přitom neustále roste. Rod Schwarzenbergů je nejbohatším rodem ve střední Evropě. V Rakousku je druhým největším soukromým majitelem lesů a mezi největší soukromé vlastníky lesů patří i v Česku. Když mu bylo na počátku 90. let vytýkáno, že zrestituoval, co mohl, bránil se tvrzením, že zpět získal jenom část. To může být pravda, ale málo to rozhodně není. Bilance restitucí je totiž pozoruhodná: Orlík, Čimelice, Sedlec, Dřevíč, dva činžovní domy, palác na Novém Městě v Praze, padesátka menších budov, 9500 hektarů lesů a rybníků. To však bylo v devadesátých letech.

Další a další pozemky stále nakupuje. Je to jeho vášeň. Ve svém majetkovém přiznání za předloňský rok uvedl, že si jich za rok pořídil hned třiadvacet dalších, především v jižních a středních Čechách. Podle jiných zdrojů skupuje ve velkém i pozemky na západě Čech. Někdo by se měl investigativně podívat, co všechno Schwarzenbergovi dnes patří. Pak bychom se možná divili.

KAREL SCHWARZENBERG ZRAZUJÍCÍ

Někteří z nás by toto vše mohli Schwarzenbergovi odpustit. Touha hromadit majetek je politikům blízká a málokdo lákání bohatství odolá - dokonce ani ten ne, kdo se zdá být nadosmrti zabezpečen. S jídlem roste chuť a šlechtici mají rozšiřování vlivu a bohatství jaksi ve své modré krvi. Nevadí mi politici, kteří hromadí majetek, protože alespoň nemají čas na zrádcovskou politiku. Nejhorší je ale politik, který hromadí majetek a ještě u toho zrazuje národ. A to je případ Karla Schwarzenberga.

Často vyčítá politický turismus, ale podívejme se, kterými stranami prošel Karel Schwarzenberg, aby se dostal na své vytoužené místo šéfa diplomacie. V senátních volbách 2004 byl nominován US-DEU, jinak byl ale až do zániku strany členem ODA. Finančně podporoval KDU-ČSL, spolu s dalšími pravdoláskaři chtěl založit stranu Cesta změny, poté se stal výkladní skříní Strany zelených (než se s ní rozkmotřil, protože zradil její program), aby si nakonec založil vlastní stranu TOP 09. Zajímavé je, že ještě dříve, než byl zvolen do křesla ministra zahraničí, žádali v době kolem složitého sestavování vlády po volbách 2006 někteří "věční petenti" v otevřeném dopise pr o Schwarzenberga místo ministra kultury. Viewegh, Černý, Svěrák, Peňás a další tehdy tvrdili, že ať už se sestaví vláda taková nebo maková, noblesní šlechtic by tam neměl chybět a pomohl by napravit údajně poškozenou politickou reputaci země. Vidíme tedy, že zde byly snahy Schwarzenberga za každou cenu instalovat do nějaké nové role, což se nakonec podařilo.

Zdá se ale, jakoby tento pán ve svém novém angažmá sloužil všem jiným, než jen českým zájmům. Tu Německu (klidně by jim prodal naše památky), tu Sudetským Němcům (proč by ne, když má sídlo v bavorském Scheinfeldu a je světoobčan, který nějaké hranice státu příliš neřeší), tu Izraeli (má pověst nejvíce proizraelského ministra zahraničí Sedmadvacítky), tu Bruselu (o tom darmo mluvit) či Spojeným státům (podpora radaru - a nebuďme naivní, tyto věci se nedělají zadarmo, podpora teroristického státu Kosovo, podpora války v Afghánistánu, brojení proti zemím, které USA tradičně nemají rády - Barma, Rusko, Kuba apod.)

Snad nejmarkantněji je Schwarzenbergovo posluhování mocným tohoto světa vidět na jeho blízkých vztazích s Bilderberg Group, soukromou vlivovou nadnárodní elitářskou organizací jednoho z nejbohatších mužů planety a nenapravitelného globalisty Davida Rockefellera. Schwarzenberg tajně navštívil (a až posléze byl nucen přiznat účast na) schůzi Bilderberg Group v roce 2008 v USA. V čem se ale liší od dalších pravdoláskařských postaviček, které na podobnou konferenci také zavítaly (Žantovský, Pehe aj.), je to, že Schwarzenberg absolvoval podobných konferencí Bilderbergu hned několik. Mezi méně známé informace patří ta, že svoji premiéru na Bilderbergu si odbyl už v roce 1979 a dále ještě navštívil s chůzky v letech 1980 a 1981, jak vyplývá z dodnes dohledatelných seznamů účastníků. Důvod, proč to o něm nebylo dříve známo, je prostý - nikdo ho tehdy nehledal pod jeho celým jménem a coby zástupce Rakouska, kde žil a žije. Karla Schwarzenberga, který se celým jménem zove Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg, najdeme v těchto seznamech jako "knížete" nebo také "prince" Karl J. Schwarzenberga z Rakouska. Seznamy prozrazují i to, že byl na setkání jako pozorovatel či přihlížející (observer).

Jakkoli může členství v podobných nadnárodních organizacích na někoho působit jako prestižní záležitost, je ve skutečnosti známkou toho, že politik neslouží zájmům své země, ale je vázán ohledy na své "spolubratry" z této politické "lóže". Protože skupina Bilderberg je bezesporu nástrojem pro uskutečňování agendy Nového světového řádu a usiluje o světovou vládu, jejímž předpokladem je vytunelování pravomocí a posléze úplné zrušení národních států, existuje důvodné podezření, že se Schwarzenberg členstvím v těchto organizacích a svými politickými kroky dopouští poškozování českých národních zájmů. Když totiž Schwarzenbergovo počínání sledujeme, vidíme, že k České republice je loajální jen někdy, a to často spíše proto, aby zakryl neloajalitu v jiných, daleko podstatnějších případech. Dokonce bychom se mohli ptát, zda nebyl přímo za tímto účelem podobnými skupinami jako je Bilderberg dosazen - to je legitimní otázka.

Krom toho se Schwarzenberg účastní zasedání Trilaterální komise, což je dceřiná společnost Bilderbergu. Podle židovské tiskové agentury JTA má také blízko k židozednářskému řádu B´nai B´rith, což by vysvětlovalo jeho proizraelskou politiku, která nemá v Evropě obdoby. Toto téma by ostatně stálo za zmapování, vzpomeňme jen na jeho neúspěšnou misi do Izraele, obhajobu operace Lité olovo, ale i snahy zorganizovat spolu s Alexandrem Vondrou historický summit EU-Izrael, k čemuž nedošlo jen díky neochotě na straně Bruselu. Bývalá europoslankyně Jana Bobošíková dokonce prozradila, že stejná dvojice politiků dala přednost izraelským před českými zájmy, když Topolánkovo potenciáln&ia cute ; ; předsednictví Středomořské unii (a tím podporu domácímu exportu do zemí kolem Středozemního moře) vyměnila za možnost vycestovat si na "mírovou misi" do Izraele. Proizraelské sentimenty mají Schwarzenbergové zřejmě v rodině, protože podle téhož článku z JTA měl "Schwarzenbergův otec těsné vazby na židovské podnikatele a byl častým hostem na akcích B´nai B´rith v Praze a první izraelská ambasáda v Československu ? a jedna z prvních izraelských ambasád na světě vůbec ? byla otevřena v domě Schwarzenbergových rodičů na pražské Voršilské ulici v květnu 1948." Na tom není nic špatného, ale vědět bychom to měli.

Notoricky známé je Schwarzenbergovo poklonkování Bruselu, respektive Francii a Berlínu a odezírání jim z úst a posléze urychlená realizace těchto vyslovených i nevyslovených přání. Tak najdeme Schwarzenberga mezi nejfanatičtějšími zastánci Lisabonské smlouvy, vidíme Schwarzenberga, který ve prospěch cizích mocností zavírá české ambasády všude po světě, skandálně vykládá v zahraničí o tom, jak jsou Benešovy dekrety protiústavní a že je nezruší jen proto, že zrušit nejdou (ale kdyby to šlo, neváhal by), jak horuje pro současnou novelu Lisabonské smlouvy a všechny bláznivé nápady na tzv. hospodářskou vládu EU, které přicházej&a mp;a mp;amp;a mp;i acute; z Bruselu. Viděli jsme ho, jak byl nejšťastnější během českého předsednictví Radě EU a jak byl naopak nešťastný z toho, když vláda padla a on o místo přišel. Viděli jsme, jak urputně bojoval o vliv na českou pozici vůči Bruselu ve sporu se samotným premiérem o kompetence. A třebaže už je starý a několikrát údajně zkolaboval na zasedání vlády, neváhal založit novou stranu, aby se do ztracené pozice vrátil, když viděl, že strana, kterou se svými pravdoláskařskými kumpány pro své cíle zneužil prvně (SZ), je po jejich devastačním působení zcela nepoužitelná. To, že se spojil se skandály opředeným Miroslavem Kalouskem, není projev žádné politické naivity nebo krátkozr akost i - oba p oliti ci si totiž ve své až chorobné touze po moci mohou podat ruce.

Zmínit by se měla i podivná Schwarzenbergova role v omluvě sudetským Němcům a ve vyjednávání s nimi. Schwarzenberga zde usvědčuje jeho vlastní životopisná kniha, kterou napsala redaktorka jeho vídeňského časopisu Profit (takový rakouský Respekt), čili životopis autorizovaný a ryze oslavný, ve kterém se dočteme o tom, kterak Schwarzenberg navrhoval dokonce úplné navrácení majetku i návrat samotných sudetských Němců a další nepředstavitelné jednostranné kroky, které jen díky neprůchodnosti na českém politickém kolbišti nakonec nedošly naplnění. Zřejmě ale chtěl, aby toto jeho počínání bylo pro budoucí generace zdokumentováno a tak se jím rád svému životopisci pochlubil.

Bylo to v květnu 1991, kdy Václav Havel společně s německým kancléřem Helmutem Kohlem vypracoval v rozhovoru mezi čtyřma očima pětibodový balíček. Ten mimo jiné navrhoval pro sudetské Němce možnost návratu, získání státního občanství a na jeho základě i možnost získat prostřednictvím kuponové privatizace půdu a majetek. Nabídka to byla tak velkorysá, že ji Havel raději ani nepředstavil veřejnosti. Naštěstí pro republiku neinformoval ani Kohl o tomto návrhu svého ministra zahraničí ani předáka sudetských Němců, čímž nechal návrh vyznít do ztracena. Iniciátorem těchto jednání byl právě Schwarzenberg. Protože českoněmecké rozhovory kvůli tomu uvízly na mrtvém bodě (bylo tehdy léto 19 91), Havel opět vybavil svého kancléře potřebnými kompetencemi a vyslal ho do Kohlova letního sídla v St. Gilgen, aby rozhovory oživil. Jednání probíhala i na schwarzenbergském sídle v bavorském Scheinfeldu. A byl to opět Schwarzenberg, který stál za s rozpaky přijímaným Havlovým gestem, které učinil ještě předtím, než se stal československým prezidentem. Soukromý dopis tehdejšímu prezidentovi Spolkové republiky Německo Richardu von Weizsäckerovi, ve kterém se Havel omluvil sudetským Němcům za poválečný odsun, proběhl prý na Schwarzenbergovo doporučení.

***
Ve výčtu Schwarzenbergových kroků, které nejsou selháním, ale nejspíše promyšlenými úkoly na zadání jeho zahraničních přátel, bychom mohli pokračovat. Pro tuto chvíli toho ale nechme a zakončeme otázkou.

Skutečně by měl být tento člověk prezidentem České republiky?

mrak
   *new*
03.01.2013 18:05:56    ( 62500 )
smazano
gappak
   *new*
17.12.2012 11:18:26    ( 62176 )
FEST
mrak
   *new*
12.12.2012 12:11:50    ( 62040 )
test
xxx
   *new*
17.11.2012 11:25:31    ( 61279 )
xxx
   *new*
09.11.2012 09:25:35    ( 61073 )
smazano
XYZ
   *new*
05.11.2012 14:22:15    ( 60987 )
asdf
   *new*
04.10.2012 15:16:03    ( 60316 )
asdf

First Previous 1 2 3 4 5 6 7 Last

September 2021
PoUtStCtPaSoNe
30310102030405
06070809101112
13141516171819
20212223242526
27282930010203